Světové ambice Iráku

Země má vážný plán...

Celý podtitul: Země má vážný plán více než zdvojnásobit těžbu ropy. Proto teď 30 těžařských společností shání obchody.

Se zlepšující se bezpečností v Iráku se sem rychle stěhují mezinárodní ropné společnosti – často bez velké nebo žádné publicity. Hanter Gasser, šéf společnosti Royal Dutch Shell pro Irák, nedávno strávil týden v Basře, v níž jsou největší irácká ropná pole. Prověřoval společný podnik, který Shell rozjíždí s Iráčany s cílem najít komerční využití plynu, který hoří při těžbě ropy. Gasser tvrdí, že Irák spaluje dost plynu na to, aby dodával energii dvěma zemím velikosti Jordánska. Shell je jednou z 30 ropných společností včetně ExxonMobilu, Chevronu a BP, které usilují o licenční dohody s Bagdádem. Irák má v úmyslu zvýšit těžbu na sedmi polích, na nichž je odhadem 44 miliard barelů zásob – více než třetina celkových zásob země. Předpokládá se, že dohody budou uzavřené během několika měsíců. „Máme o Irák velký zájem a čekáme na podmínky,“ říká Gasser. Irácká ropná produkce, která činí pouhých 2,5 milionu barelů denně, přesně odpovídá předválečné úrovni. Kdyby Irák těžil alespoň svých plánovaných šest milionů barelů denně, mohlo by to změnit dynamiku odvětví a zarazit řeči o hrozícím nedostatku.

Proti proudu OPEC

Klíčovým hráčem je ministr ropného průmyslu Husajn aš-Šahristání, jaderný fyzik a inženýr chemie studovaný v Kanadě, který strávil jedenáct let ve věznici Abú Ghrajb, protože odmítl pomáhat Saddámu Husajnovi vytvořit jadernou zbraň. Pociťuje silný tlak na zvyšování těžby, aby se kompenzoval pokles cen. Při jednom rozhovoru ve Vídni, kde se účastnil konference organizace OPEC, aš-Šahristání působil dojmem naprosto zdvořilého člověka. Je také nacionalistou a je pevně rozhodnut, že Irák znovu získá místo, jež mu právem náleží v průmyslu i na Blízkém východě bez ohledu na námitky Saúdské Arábie a států v Perském zálivu, které by ze vzniku další ropné mocnosti ovládané šíity nemusely mít radost. Aš-Šahristání nastínil svým kolegům, ministrům OPEC, ambiciózní plán dosáhnout zmíněného cíle šesti milionů barelů denně v příštích šesti nebo sedmi letech. Tím by se Irák stal čtvrtým největším světovým producentem po Saúdské Arábii, Rusku a USA. Aš-Šahristání odhaduje, že dosažení tohoto cíle by přišlo na 50 miliard dolarů. Doufá, že je získá téměř výlučně od ropných společností. Takový nárůst produkce by zkomplikoval záležitosti pro OPEC, který snížil těžbu o dvanáct procent. „Jsem si jistý, že někteří (z OPEC) doufají, že to nenastane brzy,“ prohlašuje. Skepse ohledně schopnosti Iráku uskutečnit uvedený plán přesně načas sice přetrvává, ale přání Bagdádu zvýšit produkci už není nesplnitelným snem. Otázka je, jak rychle je aš-Šahristání schopný překonat neshody s ropnými společnostmi, aby některé velké obchody začaly. Loni bylo několik společností blízko souhlasu s modernizací pěti polí. Aš-Šahristání však utáhl kohout uprostřed sporu týkajícího se toho, že BP, Shell a další hlavní společnosti by mohly získat kontrakty bez konkurenčního nabídkového řízení.
Teď se snaží získat nabídky, aby z osmi hlavních polí vyždímal zhruba o 1,5 milionu barelů denně víc. Společnosti budou v podstatě dostávat odměnu ve výši zhruba šesti dolarů za každý barel navíc, který vyčerpají z vrtů. Přední společnosti znepokojuje velké penále, které jim bude uloženo, pokud nedosáhnou dohodnutých těžebních cílů. Jsou také nedůvěřivé vůči vytváření společných podniků s místními firmami, které pocházejí z Husajnovy doby. „Domnívám se, že až půjdeme na představenstvo, dostaneme mnoho otázek,“ říká jeden řídící pracovník. Aš-Šahristání těmto námitkám naslouchá. Snaží se také ropné společnosti nalákat na dohodu o společné produkci, kterou by jim umožňovaly velké zisky z ropy, kterou objeví a vytěží.
Přední ropné společnosti s nabídkami nespěchají. Chtějí si být jisté nejlepšími možnými podmínkami. Iráčané uzavírají částečné dohody, aby udrželi tlak. Bagdád například vyjednal obchod s Čínskou národní ropnou korporací o rozvoji ropného pole Ahdab. „Ukázalo se, že Iráčané jsou schopní jednání o nějakém poli dokončit,“ říká Alex Munton, analytik z edinburské poradenské firmy Wood Mackenzie. Aš-Šahristání rovněž jedná s italskou firmou Eni a dalšími společnostmi o dohodě o poli Násiríja se zásobami 3,5 miliardy barelů. „Kola nabídkového řízení trvají trochu déle, proto jsme se rozhodli vyzvat vybrané společnosti, které si udělaly přípravu, aby nám předložily nabídku,“ říká.
Navzdory nesoustavnosti se zdá, že Iráčané dříve či později určitě dosáhnou svého. Dle Helmuta A. Merkleina, bývalého významného amerického činitele z oblasti energetiky a současného poradce, by potenciální těžební kapacita Iráku se zásobami 115 miliard barelů nakonec mohla soutěžit s dvanácti miliony barelů, které denně těží Saúdská Arábie. „Jediným omezením je to, co snese trh,“ dodává.

Mapa s. 70:
Ropná pole pro cenové nabídky

Ropná pole
Sýrie Kirkúk Írán Bagdád Irák Basra Saúdská Arábie Kuvajt Perský záliv

KIRKÚK 10 miliard barelů*
BAJ HASAN 2,2 miliardy barelů
MISSAN 2,6 miliardy barelů
ZÁPADNÍ QURNA 1 9 miliard barelů
ZUBAJR 4 miliardy barelů
SEVERNÍ A JIŽNÍ RUMAJLA 16 miliard barelů

* Odhadované zásoby
Pramen: Irácká vláda, Middle East Economic Survey

Popisek s. 71:
Iráčtí policisté střeží ropovod na okraji Basry

Box s. 71:
Gejzír informací
Edinburská poradenská firma Wood Mackenzie v oboru ropného a těžařského průmyslu sestavila prezentaci, která posuzuje budoucí vyhlídky iráckého ropného průmyslu. Osmnáctistránkový dokument je plný grafů, map a dalších dat. Dává také lekci z historie těžce zkoušeného iráckého ropného průmyslu.

Copyrighted 2009 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Jiří Kasl