Celý podtitul: Proč si Slovák žijící v Česku koupil jachtu po chorvatském velkovýrobci salámů a masových konzerv?
Fotoreportáž Hynka Glosse
Mezinárodní navigační regata Faros maraton se letos jela 29. a 30. srpna. Dvouetapový závod z chorvatského Splitu do Stariho Gradu a zpět vyhrála v kategorii deseti- až dvanáctimetrových lodí jachta jménem Sabre. Kapitánem česko-slovenské posádky byl zároveň majitel závodního speciálu Miro Jakubčík, původem slovenský sochař a výtvarník žijící v Česku. Čtyři roky starou jachtu si pořídil letos v květnu. „Pídil jsem se po závoďákách a tahle loď nebyla drahá,“ říká Jakubčík. Výrobce jeho čtyři roky staré Mariny 36 Carbon v současné finanční krizi neprodává ani laminátové lodě, takže byl rád, že se „zbavil“ karbonového prototypu i za cenu výrazné slevy.
Marina 36 Carbon byla svého času první lodí s trupem z uhlíkových vláken vyrobenou v Chorvatsku. Prvním majitelem jachty byla rodina Gavrilovičových z Petrinji, které patří zhruba třetinový podíl na chorvatském trhu se salámy a masnými konzervami. Pan Gavrilovič loď pojmenoval Jelica po své babičce a na velký spinakr, plachtu ve tvaru padáku, která se používá při jízdě na boční a zadní vítr, nechal ručně vymalovat její portrét. Tentýž, který firma používá na svých salámech.
V Chorvatsku je loď známá hlavně díky svým úspěchům v závodech. Postavená byla přímo na podmínky Dalmácie a slabší vítr: je přeplachtěná a díky uhlíkovému trupu o tunu lehčí než sériová verze Marina 36 Sport. A přitom se na ní dá i bydlet (v podpalubí je šest lůžek, kuchyňka i WC, což nebývá u sportovních speciálů obvyklé). „Je sice náročnější na ovládání, ale když se rozjede, je to zábava,“ dodává Miro Jakubčík. Od deseti let na jachtách závodil, pak přešel na windsurfing, ve kterém byl vysokoškolským mistrem republiky. Nyní se vrací zpět k jachtingu. A chce hlavně závodit.
Hned druhé klání na nové (a první vlastní) lodi mu přitom málem překazil její věhlas z doby nedávné, kdy ještě patřila Gavrilovičovým. „Šel jsem jachtu přihlásit na Faros maraton. Chorvat, co stál přede mnou, studoval startovní listinu, a když zjistil, že Sabre je bývalá Jelica, povídá komisaři závodu: ,Svinjski brod!’, tedy něco jako zatracená loď, že zase vyhraje a jestli by prý nemohl zařídit, aby závod nejela. Když jsem přišel na řadu, tak to na mě komisař zkusil, že to asi není mezinárodní závod… Uklidnil jsem ho, že jsem četl propozice, takže mě samozřejmě přihlásil,“ vypráví Jakubčík.
A proč se Jelica dnes jmenuje Sabre? „Protože když se vytáhne z vody, kýl vypadá jako šavle,“ usmívá se Jakubčík a začíná Sabre brousit na říjnové česko-slovenské mistrovství republiky.
(popisky)
1
Uhlíková raketa. Se sériovou Marinou 36 Sport má společný jen tvar trupu. Jedenáctimetrová jachta váží pouhých 2,5 tuny i s olověným závažím na dně kýlu (balastem), osmnáctimetrový stěžeň je běžný spíše u delších lodí.
2
Týmová práce. Loď naplno zaměstná sedm lidí, a když není posádka sehraná, jede jen na půl plynu, říká její majitel Miro Jakubčík (za kormidlem). Kosatku dotahuje finanční poradce Aleš Čurda (vlevo), hlavní plachtu ovládá výtvarník Petr Macek.
3
Stálá posádka? Zatím se rodí. Zleva kapitán Miro Jakubčík, majitel obchodní pasáže v Bratislavě Milo Psalman, finanční poradce Aleš Čurda a vysokoškolský profesor Vlado Psalman.
4
Přeplachtěná. Samotná takeláž lodi (vše, co se nachází nad palubou a souvisí s plachtami) má hodnotu jako běžná závodní plachetnice střední třídy. Výtvarník Petr Macek stahuje genu po vytažení genakeru.
5
Odložený start. Kvůli bezvětří startovala první etapa Fars maratonu nadvakrát.
6
Klasika. Nejčastěji jsou nahoře hlavní plachta (vlevo) a gena. Česká vlajka pod sálingem znamená, že loď má českou posádku (alespoň převážně). Na zádi Sabre vlaje vlajka země, v níž je loď registrována, tedy slovenská.
7
Otěže v rukou. Hydrauliku na lodi nenajdete a veškeré ovládání plachet a manipulace s nimi, ale i vytahování kotevního řetězu jsou v rukou posádky.
