Gordickým uzlem bude třetí fáze reformy. Zbývá věřit, že volby nebudou konečnou pro koalici.
Nejdůležitější týden z celého letošního roku byl ten, jejž očekávaly s nadějí děti školního věku už od Vánoc, ten, který skončil nedělí 29. června. Pro budoucí příjmy jak českého státního rozpočtu, tak budoucích českých důchodců. Koalice totiž ve sněmovně prosadila novelu, jež je první fází penzijní reformy. A pohnuly se ledy i kolem potřebných změn soukromého spoření na důchod, protože vláda dostala v pátek konečně na stůl materiál o tom, jaké změny je nutné provést v systému penzijních fondů.
Proč máme jásat z toho, že půjdeme do důchodu později a budeme muset povinně platit sociální pojištění namísto 25 celých 35 let? Že si můžeme dál spořit na důchod vlastní vydělané peníze? Když na první pohled je to kapitola z dílny autora knihy Chvála bláznovství?
V průměru Češi platí povinné pojistné 42 let. V blízké budoucnosti díky úbytku pracovně aktivních lidí bude každý zaměstnavatel dělat všechno pro to, aby lidé chodili do důchodu co nejpozději, protože je prostě bude potřebovat, argumentuje ministr práce a sociálních věcí Nečas. Budiž mu vysloven dík za to, kam se svým parním válcem penzí skrz poslance dojel. Minulý týden je totiž svítající nadějí skutečných změn penzijního systému u nás, které na svoji realizaci již dlouho čekají.
Je totiž zapotřebí vytvořit pro lidi pořádnou motivaci spoření si na důchod. Poopravení podmínek pro fungování penzijních fondů je dozajista krok správným směrem, stejně jako nižší sociální pojistné. To, že bude nutné více peněz ukládat do penzijního fondu, aby člověk získal stejný státní příspěvek, to už možná někoho spíš rozlítí, než povzbudí ke spoření. Cítíte také závan Kalouskovy kolínské? Ale gordickým uzlem bude až třetí fáze penzijní reformy, tedy možnost částečného opt-outu ze systému povinného placení pojištění. Tu stávající vláda velmi pravděpodobně nestihne prosadit, a sociální demokraté jí říkají jasné ne. Zbývá věřit, že nové volby nebudou opt-outem pro dnešní koalici.
