Stále platí, že v červnu, červenci a srpnu stoupl zájem o oddlužení oproti stejnému období minulého roku zhruba dvakrát a oproti letošnímu dubnu či květnu dokonce třikrát. Jenže první měsíce letošního roku byly mimořádně slabé a lidé během nich podávali méně návrhů než kdykoli dříve.
Denní výkazy navíc ukazují, že počet podaných žádostí o oddlužení začal po polovině srpna klesat, přičemž ministerstvo tvrdí, že „tento trend můžeme očekávat i nadále“.
Jinak řečeno, až se přes insolvenční soudy „přelije pozvolná vlna“ zvýšeného zájmu o osobní bankroty, lze podle ministerského odhadu čekat „stabilizaci na úrovni o něco vyšší, než byl nápad (počet nově podaných žádostí - pozn. red.) před jejím přijetím, přibližně kolem 20 až 22 tisíc návrhů ročně“. Vzhledem k tomu, že loni lidé podali přes 19 tisíc návrhů na oddlužení, šlo by o růst mírný jako vánek.
Možná je ministerstvo příliš skeptické, ovšem i kdyby nakrásně počet osobních bankrotů vzrostl na dvojnásobek (na necelých 40 tisíc ročně), nemá oddlužovací novela potenciál změnit pravidla hry. Stačí si čísla zasadit do kontextu: v Česku je dnes - na vrcholu ekonomického cyklu - v exekuci 821 tisíc lidí, a pokud by tento „bazén“ plný neštěstí měly vypustit jen osobní bankroty, trvalo by to hezkých pár desítek let.„Opravdu nás to nezachrání. Máme tu skoro půl milionu lidí se třemi a více exekucemi. Počet žádostí o oddlužení by musel narůst mnohonásobně víc,“ říká Radek Hábl z Institutu prevence a řešení předlužení.
Proč tak málo
Naději vzbudila novela hlavně kvůli tomu, že rozšířila okruh osob, které mohou na osobní bankrot dosáhnout. Až do června platilo, že oddlužení lze povolit jen tomu, kdo dopředu prokáže, že bude schopen během pěti let splatit minimálně 30 procent svých dluhů. Objevila se také nová rychlejší - tříletá - varianta oddlužení, která se týká důchodců, tělesně postižených a pak těch, kteří zvládnou během oněch tří let zapravit 60 procent dluhů.
Na první pohled to vypadá jako velkoryse podaná ruka dlužníkům, jenže ve skutečnosti to tak úplně není. Důvody, proč o oddlužení po novele není zájem, jsou následující.
Tím nejdůležitějším je nejspíše ohromná nejistota, která se v novele skrývá. Někdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán ve svém původním návrhu prosazoval „nulovou“ variantu pro ty nejchudší, kteří by ze svých dluhů nemuseli zaplatit skoro nic. Stačilo by, pokud by se snažili splácet aspoň něco.
Přečtěte si komentář: Dlužník vs. věřitel 10:0
Řadě politiků i spolků (třeba České asociaci věřitelů) se taková benevolence hrubě nelíbila a výsledkem byl kompromis navržený poslancem ANO Patrikem Nacherem. „Nulová“ varianta z novely sice úplně nevypadla, ovšem výměnou za to má o tom, zda se dlužník „dostatečně“ snažil a má nárok na oddlužení, rozhodovat soud. Jinak řečeno, každému, kdo po pěti letech v pekle insolvence nesplatil 30 procent svých závazků, se může stát, že mu dluhy zůstanou.
Jak přísné či naopak benevolentní soudy budou, dnes nikdo neví. „Ukáže se to až po pěti letech a pro řadu lidí to bude obrovská frustrace,“ míní Hábl.
Mnoha lidem se také vyplatí zůstat v exekuci a nepokoušet se zbavit dluhů prostřednictvím osobního bankrotu.
Insolvenční srážky bývají totiž vyšší než exekuční a rozdíl může činit až šest tisíc korun měsíčně. „Nedávno jsem tu měl paní. Má důchod 12,5 tisíce měsíčně a třímilionový dluh, protože ručila synovci.
Těšila se na insolvenci, ale když jsem jí řekl, že jí z důchodu místo 10,5 tisíce zbyde jen 8,5 tisíce na měsíc, úplně se zhroutila a řešila, jestli s tím dokáže tři roky vyžít,“ říká Hábl.
Kromě toho také stále existuje vstupní bariéra, která dnes činí necelých 2200 korun měsíčně - splácet méně než 1089 korun měsíčně ze zákona prostě nejde, přičemž je k tomu nutné přičíst dalších 1089 odměny pro insolvenčního správce.
Pro průměrně vydělávajícího člověka to sice není nic drastického, pro ty nejchudší -zadlužené matky v azylových domech a důchodce - je to však stále moc.
Radikální řez
O dlužnících, věřitelích, splácení a nesplácení dluhů si každý může myslet, co chce, čísla jsou však neúprosná. Přes 800 tisíc lidí v exekuci v zemi s deseti miliony obyvatel je zkrátka příliš, a to je ještě třeba připočíst další statisíce postižených členů rodin.
Pro stát to - když tedy pomineme vytváření vykořeněné a letargické (odhaduje se, že k volbám chodí jen třetina lidí v exekuci) vrstvy obyvatel - znamená obrovskou ekonomickou zátěž, protože mnoho lidí v exekuci se zapojilo do šedé ekonomiky a přežívá na dávkách.
Od novely insolvenčního zákona si mnozí slibovali, že by mohla přinést změnu, ovšem jak je vidět, marně.
| • 821 tisíc Čechů bylo v roce 2018 v exekuci, což odpovídá 9,2 procenta lidí starších 15 let. |
|---|
| • 4,68 milionu je celkový počet exekučních řízení; na osobu tak připadá 5,7 exekuce. |
| • 505 tisíc nových exekučních řízení bylo zahájeno v roce 2018. |
| • 114 tisíc lidí bylo v roce 2018 v osobním bankrotu. |
| • 19 tisíc nových osobních bankrotů přibylo v roce 2018. |
Podle Hábla je na Západě mnohdy oddlužení stále mnohem dostupnější než u nás po schválení novely: „Uvědomili si, že držet lidi v exekuci je pro stát to nejhorší.“ Jiné země pro změnu provedly radikální řez. Naposledy Slovensko. Tam parlament v červnu schválil něco, co slovenská média nazývají „dluhovou amnestií“.
Díky ní se automaticky zruší veškeré exekuce starší než tři roky, přičemž věřitelé, kteří budou chtít pohledávky dál vymáhat, musejí postupovat podle nových pravidel, která jsou (hlavně kvůli snížení poplatků) pro dlužníky mnohem příznivější než ta současná.
Rušení starých exekucí je mimochodem princip, který je výhodný nejen pro dlužníky, ale také pro exekutory. „Bezvýsledné exekuce jsou zbytečnou zátěží pro účastníky řízení i pro soudní exekutory,“ vysvětluje mluvčí české exekutorské komory Lenka Desatová.
Možnost zastavovat starší nedobytné exekuce by měla do českého právního řádu přinést chystaná novela exekučního řádu. Bude ovšem záležet na tom, jak bude nastavena, a tak se jí může snadno přihodit, že bude stejně bezzubá jako červnová oddlužovací novela.
Dále čtěte:
Komentář: Práce jako existenční riziko
V bludném kruhu chudoby. V Česku přibývá kočovníků
Od výplaty k výplatě, tak žije polovina Čechů. Počítají s pozdějším odchodem do důchodu
Exekutory by měl přidělovat stát podle bydliště dlužníka, domnívá se většina Čechů
