Od jaké práce jsem vás vyrušila?
Jako firma pracujeme na spoustě projektů, neustále přibývají nové a jeden je zajímavější než druhý, takže si na nedostatek práce nestěžujeme .
Dnes je ale pondělí, a to je pro mě kancelářský den, kdy se musím dostat zpátky do procesního režimu. Každý den mám spoustu schůzek a operativy.
Nedávno jste jeden velký projekt dokončili – zakázku pro hotel Šangri-La v Šanghaji. Jak jste se k ní dostali?
Oslovilo nás designové studio v Londýně, protože viděli jednu z našich předchozích instalací a hrozně se jim líbila. Přišli za námi, chtěli pomoct se zakázkou a my jsme se toho rádi zhostili. Koncept se vyvíjel a připravoval několik let. Trochu nás zpomalila světová situace, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme ho mohli dokončit. Pro nás to byl úžasný projekt v ikonickém hotelu na druhém konci světa. Řetězec Šangri-La patří mezi nejluxusnější hotely na světě… A mít instalaci v samém srdci Šanghaje ve vlajkovém hotelu Šangri-La je pro naši firmu úžasný úspěch.
Ale dříve jste zmínil, že komunikace s čínskými partnery byla často výzvou a překážkou projektu. Jak to myslíte?
Měl jsem na mysli koordinaci. Ta byla složitější, protože jsme museli skloubit designérské studio, výrobu u nás v Čechách a instalační tým v Číně. Všechny akce jsme potřebovali koordinovat přes celou zeměkouli. To celé samozřejmě v době… Nechci to slovo na pět používat.
Byli jsme odkázáni na online komunikaci a někdy přece jen trochu trvalo, než jsme si vyjasnili detaily designu a dokumentace, takže projekt se táhnul déle, než jsme my nebo klient chtěli.
Kdysi jsem četla, že Číňané se i v případě designových projektů drží tradičního náboženství a systému feng-šuej. Je to pravda?
Určitě. Tato myšlenka Čínou prochází jako červená linie. Ale my jsme k tomu projektu přistoupili stejně jako ke všem ostatním významnějším instalacím. Pokud nám klient dá prostor, nebo nás k tomu víceméně vyzve, vždycky si nastudujeme historii města, kulturu. Musím říct, že naše designérka studovala dějiny Šanghaje a Číny opravdu poctivě. Vyhledala si, co se k Šanghaji pojí, a na základě toho vznikl nápad okvětních lístků a ptačích křídel, které se snoubí v zahradu.
Tohle ale ani zdaleka není vaše první velká zahraniční zakázka. Existuje nějaká, na kterou nikdy nezapomenete? Která byla skutečně extrémní?
Firma dělá spoustu zajímavých projektů každý rok a nemůžu říct, že některé z nich jsou samy o sobě jednoduché nebo složité. Jsou projekty technologicky a technicky náročné, kdy musíme opravdu přemýšlet, jak svítidlo zkonstruovat vzhledem k tomu, kde bude viset. Pak jsou projekty, které jsou v tomto ohledu jednodušší, ale zase designově náročnější, protože se musíme trefit do konkrétní kultury a emocí, se kterými si chceme hrát.
Naším byznysem ale už dlouho rezonuje projekt pro hotel Mandarin Oriental v Dubaji. Dá se říct, že jsme tam postavili křišťálovou alej – 14 křišťálových stromů, které upravují scénu tak, aby to vypadalo, že ty stromy rozkvétají nebo že se stmívá a nad nimi jsou hvězdy.
Dělali jste projekt, který se sice povedl, ale během procesu vám takzvaně tekly nervy?
To bychom tu byli dlouho. Snažíme se dodávat světu opravdu perfektní práci. Ale samozřejmě perfekcionismus = detail = spousta práce. S tím je spojeno napětí, protože nás honí čas, klient na nás tlačí, a my mu chceme dodat jen to nejlepší.
Možná ale vyzdvihnu instalaci Crystal Swell na novém terminálu mezinárodního letiště v Los Angeles, protože s ní jsme si opravdu vyhráli. Designově je to jednoduchá dvojice 64 metrů dlouhých spirál. Ale protože Kalifornie včetně Los Angeles je seizmická oblast, tak jsme museli vymyslet konstrukci, která odolá sedmému stupni Richterovy škály. To z Merkuru nepostavíte.
Naši konstruktéři a vývojáři dlouho zkoušeli, testovali, počítali… Myslím si, že výsledek je naprosto dokonalý jak svou designovou jednoduchostí a krásou, tak i konstrukčním řešením. Osobně doufám, že nikdy nebudeme muset podstoupit test, protože tak silné zemětřesení bych nikomu nepřál. Ale věřím, že svítidlo by vydrželo. Jak jsme to udělali, je naše tajemství.
Používáte ve sklářství nové technologie, nebo si zakládáte vyloženě na tradici?
Řekl bych, že obojí. Jsme hrdými dědici českého sklářského umění. Rozvíjíme klasickou práci s křišťálem a stále umíme udělat staré odlitkové svítidlo podle původních návrhů. Dovednost se ale snažíme propojovat s novými technologiemi, protože svět se nezastaví. Sklářství není výjimkou, a my to dokazujeme v Signature Designs instalacích, které jsou hodně protkány technologiemi, různými způsoby ovládání, dynamikou scén a tím, jak svítidlo umí komunikovat s okolím. Historické vnímání propojujeme s požadavky nových technologií.
Kolik lidí pro vás pracuje?
Preciosa Lighting patří do skupiny Preciosa, která má dohromady 3500 zaměstnanců po celém světě, my jako Preciosa Lighting jich máme 505, a z toho 440 pracuje v Kamenickém Šenově.
Máme štěstí na asi dvacetičlenný tým sklářů, kteří spolupracují už nějakou dobu. Když se na ně díváte, vidíte, jak jsou na malé ploše kolem huti sehraní, jak se dokáží navzájem vyhýbat s píšťalami… Jejich práce je oceňovaná po celém světě, což nás samozřejmě moc těší. Totéž platí pro designéry. Jejich počet se pohybuje kolem dvaceti. V Kamenickém Šenově máme vlastní designérský tým, a pak je pár designérů v afiliacích, tedy v kancelářích, které máme od Los Angeles po Šanghaj.
Michael Vasku, jeden z vašich designérů, v rozhovoru pro Forbes řekl, že oživujete světlo. Jak tento koncept vznikl?
Na světlo, svítidla i na život se snažíme dívat propojeně. Bez světla není život. Světlo přinášíte do prostoru skrze svítidlo. My se snažíme skrze svítidla, kterým říkáme instalace, rozproudit emoce. Naše instalace se dají například rozsvítit cinknutím skleniček. Nebo můžete fouknutím na senzor rozproudit hru odlesků. Obejmete se pod zdrojem světla, a on se nad vámi rozzáří. Zahřejete v dlani křišťálovou kuličku, ona vyšle signál a proběhne světelná reakce. To všechno jsou způsoby, kterými svítidlu vdechujeme život. Hrajeme si s ním.
Koncept sám o sobě vznikl před lety, když naši kreativní ředitelé přišli s první myšlenkou takzvaných Signature Designs, což znamená svítidel nebo instalací, o kterých všichni budou vědět, že je to Preciosa. Signature Designs jsou ale pořád instalace na míru, které z předem daného konceptu jen vychází.
Pak si hrajeme s interaktivitou, změnami barev a scén. Při dnešních technologických možnostech to není problém. Problém je vymyslet to a technicky to zrealizovat, aby to opravdu vydrželo běžet tak, jak má.
Blíží se nám velká červnová výstava v Miláně, kde představíme další koncept. Potom, co se velmi dobře uchytil náš Pearl Wave se sférami zavěšenými na kovových tyčích, ukážeme světu, že na vavřínech neusínáme. Designéři s ním pracují velmi rádi, ale tentokrát přijdeme s něčím úplně novým.
Dá se po tolika letech vlastně vůbec vymyslet něco, co tu ještě nebylo?
Nápadů je nepřeberné množství. Co designér, to myšlenka, a nám se variabilita jejich přístupů velice zamlouvá. Náš tým miluje, když dostane prostor a má pro něj vytvořit instalaci. Jejich myšlenky se tam rozjedou a začnou okamžitě pracovat. Druhá varianta samozřejmě je, že přijde designér klienta s vlastní představou a žádá od nás spolupráci, což je taky hezké. Jsem si stoprocentně jist, že škála myšlenek je nevyčerpatelná a našim designérům nápady nedojdou.
Jak konkrétní bývají zpravidla zadání od klientů?
Velmi se to různí. Někdy dostaneme vyloženě obrázek, který si kontraktor, designér nebo klient našel a líbí se mu. Pak ho samozřejmě přesvědčujeme o směru našeho myšlení, aby nevznikala kopie jiných svítidel. Někteří klienti přijdou s konceptem, který chtějí rozehrát. Nebo, jak jsem říkal, nám dají prostor a volnou ruku. Nejlepší zadání je: „Navrhněte mi instalaci, kterou svět ještě neviděl.“
Kdo vlastně jsou vaši typičtí klienti?
Fungujeme a jsme úspěšní ve čtyřech základních segmentech. Nejsilnější jsou hotely, které mají vesměs své designéry. V případě rezidencí jednáme buď přímo s majitelem, nebo s jeho najatým designérem. Pak samozřejmě jednáme s kontraktory, což jsou prostě nákupčí firmy, kteří mají za úkol udržet vše v budgetu.
Řekl bych, že velmi úspěšně fungujeme v oblasti Maritime, což jsou specifické instalace pro superjachty a zaoceánské lodě. Dovolím si tvrdit, že tam jsme jedničkou na trhu. Ale zase je to náročné na technologii, protože svítidlo se nesmí pohnout, ani když se loď houpe na vlnách nebo když se zapne motor a lodí otřásají drobné vibrace. Používáme na to podobnou technologii jako v seizmicky citlivých oblastech.
Pak děláme instalace do kasin, teď jsme zrovna dokončili Resorts World v Las Vegas. Naši klienti jsou buď soukromé osoby, nebo velké korporace, které vybavují hotely a státní paláce nebo i soukromé rezidence. Skladba klientů je opravdu velmi pestrá.
Existuje nějaký obecný rozdíl v uvažování nebo vkusu klientů v Evropě, Asii, arabském světě…?
Při dnešní globalizaci už se na to nedá odpovědět jednoduše. V Šanghaji jednáme s anglickým kontraktorem, v Americe s čínským investorem. Každá národnost má při obchodním vyjednávání svá specifika.
Pro Ameriku děláme spíš jednodušší designy, ty velké a opulentní putují do středoasijského světa. Do Asie děláme funkční střídmější svítidla, která musí relativně dobře vypadat a nesmí být moc drahá. Právě ta směsice je na naší práci krásná. Nepracujeme pořád s jedním typem zákazníka, což nás pořád udržuje v napětí, protože musíme vždycky vědět, o čem, kde a s kým jednáme.
Kam směřuje nejvíc projektů?
Rozdělil bych to na tři části. Jeden z našich největších trhů je severní Amerika, pak celý Arabský poloostrov, po němž následují zbytek Asie a Evropa. Tyto oblasti pokrýváme kompletně, zatímco trh v Africe a Jižní Americe pro nás zatím moc zajímavý není, Austrálie je s velkým otazníkem. Dodáváme tak prakticky do celé severní polokoule, kterou dělíme na čtyři rovné díly.
Jakou část vaší produkce tvoří Česká republika?
Česká republika byla vždycky trochu popelkou. Ale za poslední dva tři roky se nám tu projekty vyrojily jako houby po dešti. ČR zatím představuje asi dvě nebo tři procenta našeho celkového obratu. Z pohledu čísel se nejedná o velký trh, ale s ohledem na pozici značky a odkaz sklářské tradice je pro nás samozřejmě důležitý. Jsme tradiční česká firma, rádi se chlubíme odbornému a laickému domácímu publiku tím, co umíme, a proto je pro nás český trh velmi důležitý.
Když se koneckonců v Praze půjdete podívat do hotelu Andaz na Senovážném náměstí, což je první Hyatt hotel otevřený ve střední Evropě, nebo do Kongresového centra v O2 aréně, kde máme instalaci založenou na našem Signature Designu, najdete projekty, na které jsme pyšni.
A jaký je ten celkový obrat?
V rámci firemní politiky konkrétní čísla neuvádíme, ale pohybujeme se ve vyšších stovkách milionů korun. V posledních letech je samozřejmě složité se na takových číslech udržet, ale daří se nám to. Minulé dva roky byly až překvapivě úspěšné. Věříme, že jsme si položili dobrý základ pro lepší budoucnost. I když současnost velmi názorně dokazuje, že člověk nikdy neví…
Dopadá na vás současná situace? Třeba z hlediska materiálů a energií či mezinárodního trhu?
Geopolitická situace dneska dopadá asi na každého nejen z tohoto pohledu. Zdražování vstupních cen materiálů a energií je pro nás dost náročné, protože jsme velká fabrika a spotřebujeme toho hodně. Zatím si dokážeme poradit, ale kdyby mělo dojít k odstávkám, bylo by to složitější. Ale to je tak černý scénář, že ho nechci předjímat a věřím, že se nenaplní.
To, co se děje na východ od nás, na nás doléhá také tím, že jsme zavřeli kancelář v Moskvě, projekty do Ruska jsme zamrazili a obávám se, že dokud tam zůstane tato garnitura, tak je ani nedoděláme.
Má smysl i v takové době investovat do krásy?
Investice do krásy má smysl v jakémkoli období života člověka, protože, a to si dovolím trochu zafilozofovat, v blbých časech, kterými musíme procházet, a někteří z nás prochází opravdu brutálně, může být krása odbočkou ze všedního světa. Může to být únik před tvrdým dopadem.