Elektronická evidence tržeb je jen další způsob šikanování poctivých podnikatelů
Andrej Babiš se dočkal svých računů (chorvatské označení pro účtenky), když mu sněmovna po těžkém boji schválila elektronickou evidenci tržeb.
My nyní budeme zvědavě očekávat, co to udělá s předpokládanými daňovými příjmy. Ty byly původně předpovídány v řádech desítek miliard, pak to bylo dvanáct miliard a nyní se počítá ještě se skromnějšími částkami. Ministr současně jen těžko dokazuje, že se výběr daní zlepšuje a že se mu daří bojovat s daňovými úniky, což mu nepřidává na důvěryhodnosti. To, co se pod jeho vedením odehrává na finančních úřadech při registraci plátců DPH, je nehoráznost, jakou si demokratický stát vůči svým občanům nemůže dovolit. Rozsah a detailnost údajů vymáhaných od žadatelů o registraci, tak jak popisujeme v tématu tohoto vydání týdeníku Euro, jdou daleko za hranicí normálního prověřování oprávněnosti registrace. Při čtení zkušeností postižených napadá člověka, že už zbývá snad jen dát nebohým podnikatelům preventivně „po gestapácku“ přes držku, aby si to s těmi karusely fakt rozmysleli. To, že tak ministerstvo financí vedené člověkem, který se považuje za úspěšného a čestného podnikatele, vážně poškozuje podnikatelské prostředí v zemi, bohužel zatím nikoho moc nezajímá.
Karuselové podvody
Šikanózní požadavky na sdělení důvěrných údajů jsou vymáhány nejen po nových podnikatelích bez majetku, se záznamy v rejstříku trestů a s bydlištěm na ohlašovně obecního úřadu, což by se dalo pochopit, ale i po lidech a firmách s dlouhou a bezúhonnou daňovou historií. To vše pod záminkou boje s karuselovými obchody, při nichž stát objektivně přichází o desítky miliard korun.
Ministerstvu financí ani Generálnímu finančnímu ředitelství asi nedochází, že pro podvodníky toto běsnění není a nikdy nebude žádnou překážkou, protože pro ně opravdu není problém se založenou firmou udělat nějaký milionový obchod, prohnat peníze přes účet a dosáhnout automatické a povinné registrace k dani. Postiženi tak zůstávají ti poctiví, pro něž nemožnost využít odpočtu DPH významně ztěžuje či zcela znemožňuje uzavření normálního a rentabilního obchodu, což berňák evidentně nezajímá, přestože tak stát přichází naprosto zjevně o daňové příjmy.
Podstatnější ovšem je, že dotěrnost dotazů a rozsah vymáhaných informací jsou za hranou ústavní ochrany soukromí. Úřadům to prochází jen proto, že daňové subjekty se opravdu nerady soudí se správcem daně, protože nakonec vždy tahají za kratší konec.
Příkladem je třeba neoprávněné zadržení čtrnácti miliard vratek DPH na počátku roku 2014, hned po nástupu Andreje Babiše k moci. Ani v tom případě, přestože podnikatelům vznikly nemalé škody, se nikdo o náhradu nesoudil. Možná kdybychom v téhle zemi měli nějakého ombudsmana, který by se staral o opravdu důležité věci, tak by to nebylo až tak snadné.
Jak se šidí v Česku
A mimochodem by měl někdo ministru financí vysvětlit, že je sice hezké, když chce elektronické pokladny, které mají bojovat s hospodskými šidícími stát na daních, ale dosud nepřišel na jeden z nejrozšířenějších způsobů šizení. Tím je právě vyhýbání se registraci k DPH tak, že hospoda je rozdělena na několik částí vlastněných různými osobami, z nichž žádná neplní limit tržeb povinný pro zařazení mezi plátce DPH, či mění za stejným účelem vlastníky z jedné rodiny několikrát za rok. Tam je EET platná zhruba stejně jako šikanování poctivých podnikatelů Babišovými úředníky.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
