V týdeníku Profit číslo 25 si Martin Říman zostra vyšlápl na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ("Antimonopolní úřad nerozumí principům trhu"). V komentáři se pisatel zabývá vlastní "teorií" prospěšnosti ochrany hospodářské soutěže jako takové i rozborem rozhodnutí úřadu v určitém časovém úseku.
Existuje řada teorií, praktických poznatků a také soutěžní právo ve světě přispívá k přesvědčení, že tak, jak je omezena svoboda konání každého člověka, tak by měly být omezeny i podnikatelské aktivity, aby byl zachován ekonomický rozvoj společnosti. Soutěžní úřad dohlíží nad dodržováním těchto pravidel v zájmu těch, kteří je chtějí dodržovat a v zájmu všech občanů. O tom, že toto přesvědčení má jasnou odezvu, svědčí fakt, že už Římská smlouva, základní pilíř evropských společenství, obsahuje principy ochrany soutěže. V Evropskéunii, USA i v dalších státech určujících ekonomický vývoj jsou nejzávažnější protisoutěžní praktiky považovány za škodlivé. Tyto případy dusí hospodářský rozvoj a je nutné je co nejdříve eliminovat. Postup ÚOHS v těchto případech je konformní s postupem Evropské komise a úřadů jiných zemích. Pokud se autorovi tento přístup nelíbí, pak jistě volá po zrušení Evropské komise. V tom je článek matoucí a bylo by férové říci, že jeho autor chce zrušit ÚOHS ne proto, že špatně pracuje, ale hlavně proto, že jako stínový ministr průmyslu a obchodu neuznává jakoukoliv regulaci v podnikání. ČR se zavázala v rámci vstupu do Evropské unie ctít její soutěžní právo, a proto došlo k harmonizaci českého soutěžního práva s právem komunitárním. Zpochybňování tohoto přístupu znamená zpochybňování vstupu České republiky do Evropské unie. ÚOHS svoji činnost vymezenu zákonem, zatímco pisatel se pouští do teoretických úvah, které jsou nad tento rámec. ÚOHS podává o všech jím rozhodnutých případech informace, kde podrobně osvětluje přístup k řešení konkrétních soutěžních otázek. Pravomocná rozhodnutí jsou zveřejňována na webových stránkách úřadu. Ve významných případech jsou objasňována na tiskových konferencích, kde média dostávají i detailní informace. Protože se autor článku zmiňuje o jednom konkrétním případu, pokutě společnosti Český Mobil za určování prodejních cen Oskarty distributorům, opětovně je nutné informovat, proč Úřad takto zasáhl. V žádném případě nebyl důvodem fakt, že by výrobce neměl právo sdělit názor o ceně svých produktů. Výrobce může doporučit nebo určit tzv. maximální cenu, aby distributoři neprodávali výrobky dráž a tudíž jich neprodali méně. Pokud se však tento produkt stane majetkem distributora, nemá nikdo jiný právo určovat jeho cenu. Toto je princip, který Úřad chrání a který je v zájmu těch podnikatelů, kteří vlastní výrobek a chtějí v soutěži působit férově. n
