Svou kůži lacino nedám

Studio Leon jsem zavřela, dům s nevěstincem prodala, říká Libuš Barková

Libuše Barková (40) Narodila se v Praze. Otec byl zedník, matka je celý život v invalidním důchodu. S rodiči nejdříve bydlela v Nuslích, později na Proseku. „Nikdy jsem nebyla jiskra ani pionýr,“ podotýká. Vyučila se divadelní modistkou, posléze si doplnila středoškolské vzdělání studiem ekonomiky se zaměřením na oděvnictví. Už na střední škole se jí narodil syn, hned poté dcera. Jak říká, již jako velmi mladá dívka si vydělávala peníze roznášením novin, brigádami v pekárně či ve známé restauraci Na Vlachovce (později ji měla v pronájmu). Na podnikání se vrhla hned po revoluci. „Pronajímala jsem si různé bary, sportovní areály, koupaliště, dovážela jsem alkohol a také jsem se začala zabývat realitní činností,“ uvádí. Svůj první milion vydělala prodejem bytů. Dnes se prezentuje kromě oblasti realit i v hoteliérství, pohostinství, produkuje kulturní pořady (kupříkladu muzikál Pomáda) . Je jednatelkou a majitelkou ve firmách L .B. faktor, L. B. Production, HIT a K+L. Zviditelnila se v minulých měsících coby přítelkyně a obchodní partnerka Šárky Grossové, manželky nynějšího šéfa ČSSD a expremiéra Stanislava Grosse.

EURO: Ve středu 13. července pokračuje soud ve věci údajného osmimilionového pojistného podvodu, kterého jste se měla dopustit v letech 2001 a 2002 na vašich nemovitostech v Buzicích u Blatné. Před soudem jste poprvé, ale obviňování z různých nekalostí čelíte již řadu měsíců. Jak se s tím vyrovnávají třeba vaši zaměstnanci? BARKOVÁ: Už mám přezdívku Johanka. Někteří si za ten rok a půl, co jsem vláčena v novinách, zvykli, jiní to psychicky neunesli a už u mě nepracují.

EURO: Kteří lidé odešli? BARKOVÁ: Mám na Proseku studio Leon, kde je kadeřnictví, manikúra, pedikúra, masáže, restaurace. Před několika dny jsem to celé zavřela. Ženský personál těžko snášel, že se každá druhá zákaznice ptala, je to opravdu ta paní, která…. A pak začali jmenovat všechny negativní věci, které o mně četly v novinách. Není to příjemné. Špatná atmosféra měla vliv na ekonomiku studia.

EURO: Ponecháte objekt prázdný? BARKOVÁ: Já osobně tam končím. Objekt není můj, patří jedné společnosti, u níž jsem v nájmu (Barclan - pozn. red.).

EURO: Co vám z vašich podnikatelských aktivit ještě zůstane? BARKOVÁ: Je toho poměrně hodně. Teď třeba jedeme do bulharského Primorska. Děláme tam s mojí agenturou L. B. Production koncerty na náměstí.

EURO: Proč jste si vybrala Bulharsko? BARKOVÁ: Oslovila nás jedna cestovní kancelář, která chce dělat program pro své klienty. Už loni jsme něco podobného produkovali. Zpívala tam Petra Janů, Kerndlovi, byla tam i vystoupení houslistů.

EURO: Těžiště vašeho byznysu je ale v oblasti realit. Prý máte asi deset domů a čtyřicet pozemků. Souhlasí to? BARKOVÁ: Možná ještě více.

EURO: Funguje vaše firma L. B. faktor jako klasická realitní kancelář? BARKOVÁ: Nikoliv. Vybírám si jenom to, co se mi líbí, kde vidím příležitost ke zhodnocení investic. Něco po čase prodám, něco si ponechám. Pamatuji si jednoho člověka, realitního makléře, který říkal: nejhorší je, když se člověk začne zamilovávat do nemovitostí. To se mi bohužel stalo (smích).

EURO: Jak jste si vybrala nemovitosti v Buzicích? To byla také srdeční záležitost? BARKOVÁ: To je složitější historie. Začalo to před mnoha lety. Chtěla jsem v Praze pod Vyšehradem udělat z „chvaletické vany“ - z lodi, které po řece převáží písek a štěrk - restauraci a hotel. Běhala jsem rok a půl po úřadech a sháněla povolení od Povodí Vltavy, od hygieniků a tak dále. Oslovila jsem pana architekta Stehlíka z Poldi Kladno, aby mi jeho Bohemia Art vanu přestavěla. Začali jsme kolem toho pracovat, dělat projekt. Teď nevím, jak to říct, ale pan Stehlík se dostal do situace, kdy jsem si přestala být jistá, že to zdárně dokončíme. Pozval mě na svůj ranč do Rožmitálu pod Třemšínem. Skončilo to tak, že místo lodi jsem si od něj odvezla koně. Tak začala moje koňská éra, která mě dovedla až do Buzic.

EURO: A pokračování toho příběhu? BARKOVÁ: Koně jsem si nejdříve ustájila u pana žokeje Chaloupky v Tochovicích na Příbramsku. Má vize byla taková, že jsem se o ta zvířata chtěla starat sama, hlavně kvůli dětem, které už byly v pubertě. Nepřála jsem si, aby běhaly někde po ulicích, braly drogy či pily alkohol. Takže jsem s nimi každý den vstávala v půl páté nebo v šest a jezdila na vyjížďky. Posléze jsem oslovila jednoho žokeje, který pracoval u pana Stehlíka a nám se věnoval ve výcviku. Začali jsme společně hledat nemovitost, kde bychom mohli mít vlastní stáje. Nejdříve jsem zvířata měla v Blatné u paní hraběnky Hildprandtové. Chtěla jsem koupit stáje právě tam, ale nějak jsme se nedohodli. Teprve potom jsem objevila Buzice.

EURO: Dnes tam máte ranč Leon se stájemi, hostincem a ubytováním. Jde o soubor čtyř statků vedle sebe. Koupila jste to všechno najednou? BARKOVÁ: Ne, postupně. Jeden rok jsem koupila jeden, potom mě oslovil soused, zda bych nechtěla i ten jeho. Tak to šlo dál.

EURO: Takže koně mohou za to, že teď stojíte před soudem? BARKOVÁ: Koně rozhodně ne. Dám teď někomu návod, jak vás zlikvidovat: Jako zástupce pojišťovny vás oslovím, pojistíte si u mě soubor svých nemovitostí nejen v Buzicích, ale i jinde, automobily, koně a tak dále. Dojde ke škodné události a vy pověříte nějakou blízkou osobu, aby to vyřídila za vás, protože nikdy tyto věci přece nevyřizuje sám ředitel nebo majitel, když má nemovitostí více. Proběhne likvidace. Následně vám pojišťovna pošle peníze, ale na jiný účet, než je váš. Po čtyřech letech vás zažaluje kvůli pojistnému podvodu. Ale kromě toho, že vás zažaluje, tak se jí zcela náhodou ztratí veškeré důkazní materiály, které potřebujete ke své obhajobě. Cesťáky, technické protokoly, znalecké posudky, jména lidí, kteří na tom dělali, prostě neexistuje vůbec nic. A na základě toho budete obžalován a pošlou vás před soud.

EURO: To je váš pohled na věc. Ale základní spor se vede o to, zda v roce 2001 skutečně vichřice poškodila střechu jednoho z vašich buzických domů a déšť zničil věci uvnitř a zda při povodních v roce 2002 vnikla do vašich objektů voda. Pokud se stalo něco, co je teď nazýváno podvodem, kdo za to může? BARKOVÁ: V první řadě pojišťovna Kooperativa. Jestliže s někým uzavřu obchodní vztah - myslím, že velmi solidní, protože v tom byla zahrnuta řada nemovitostí - tak by jako obchodní partner měl upozornit, že není něco v pořádku a nebo si posypat hlavu popelem, že něco udělal špatně. Nemohou to házet na někoho jiného, kdo o tom nemohl nic vědět, navíc, když peníze posílali na číslo účtu jiného člověka z mé rodiny, k němuž jsem neměla přístup.

EURO: Svou obhajobu stavíte na tom, že jste u toho nebyla, že pojistnou událost vyřizoval váš již nežijící otec a likvidátor. BARKOVÁ: Několik likvidátorů. Byla to nadměrná škoda a nikdy to nemohl vyřizovat jediný člověk, pojišťovna má navíc šest úrovní kontroly. Je možné, abych já skrze těchto šest úrovní prošla? Jak je možné, že se ztratily všechny materiály z archivu, z kanceláře, z databáze, všechny smlouvy, technická dokumentace, fotodokumentace, znalecké posudky? To je šokující.

EURO: Snad si ale nějaký likvidátor pamatuje, jak to tam tehdy vypadalo. BARKOVÁ: Tvrdí, že tam nebyl, že to dělal na základě zprostředkování dalších pracovníků Kooperativy, kteří byli najati na výpomoc z jiných oblastí České republiky.

EURO: A teď na rovinu, byla tam škodná událost, nebo nebyla? BARKOVÁ: Víte, já nemám důvod svému otci nevěřit. Domnívám se, že byla.

EURO: Ale zatím to nikdo nepotvrdil. Svědci se kloní spíše k variantě, že údajně zničená střecha byla v roce 2001 v rekonstrukci a voda v roce 2002 se k vašim domům vůbec nedostala. BARKOVÁ: Nikdo to sice nepotvrdil, ovšem ani nevyvrátil. Je tam čistírna odpadních vod, a když jsou záplavy, vypne se proud a nefunguje přečerpávání. Sama jsem byla jednou svědkem, když se voda z kanalizace vylila dovnitř. Nemám důvod tomu nevěřit.

EURO: Pokud by mě postihla takhle velká škoda, okamžitě vezmu auto a jedu do Buzic se na to podívat. BARKOVÁ: V době povodní jsem řešila problémy i s dalšími nemovitostmi. Ještě větší škodu jsem utrpěla v pražském divadle Pyramida (dnešní GoJa Music Hall na pražském Výstavišti - pozn. red.), kde jsem měla veškeré kulisy a kostýmy pro muzikál Pomáda, který jsem produkovala, v hodnotě asi patnácti až dvaceti milionů korun. Podotýkám, že nebyly pojištěny. Museli jsme vyklidit divadlo a řešit spoustu věcí. Nehledě na to, že do Buzic se po silnicích nedalo ani dostat.

EURO: Kdy jste Buzice viděla prvně po záplavách? BARKOVÁ: To se mě ptáte moc, ale už to bylo zrekonstruováno.

EURO: Vůbec vás nezajímalo, jak to tam vypadá? BARKOVÁ: Můj otec, který tam celou dobu byl, měl mou plnou důvěru. Jako vyučený zedník tomu rozuměl lépe než já. Měla jsem spoustu jiných starostí v Praze.

EURO: To je opravdu zvláštní případ. Vy jste to neviděla, likvidátor to neviděl, váš otec, který to viděl, už nežije… BARKOVÁ: Ale zemřel až v roce 2003. Kdyby pojišťovna chtěla, mohla to rozporovat už tehdy.

EURO: Kdy jste se dozvěděla, že jste „spáchala podvod“? BARKOVÁ: Někdy před rokem.

EURO: Už byl v té době manžel vaší přítelkyně Šárky Grossové premiérem? BARKOVÁ: Mám pocit, že ano.

EURO: Kdo konkrétně vás zažaloval? BARKOVÁ: No, Kooperativa. Kde shodou okolností pracuje pan Růžek, který byl předtím šéfem BIS a pan Gross ho vyhodil.

EURO: Vy si opravdu myslíte, že jste obětí mocenského boje? BARKOVÁ: Mohu se tak domnívat. Když jsme například na policii chtěli zaprotokolovat nějaké další věci, přidat důkazní materiály, abychom některé skutečnosti v rámci vyšetřování mohli rozporovat, nebylo nám vyhověno. Co si o tom mám myslet?

EURO: Hrozí vám až dvanáct let vězení. Když se řekne kriminál, co se vám vybaví? BARKOVÁ: Pan Havel, i on měl podobné problémy. Ale myslím si, že pokud má člověk čisté svědomí, nemá se čeho bát. Pokud chce někdo moji kůži, lacino ji nedostane.

EURO: Buzice je jedna věc, ale v nejvíce jste spojována s nevěstincem Escade v pražských Nuslích. Řada lidí si stále myslí, že jej přímo provozujete, ač vy jste vždy tvrdila, že vlastníte jenom nemovitost, respektive, že patří vaší firmě Šeba. Jaká je situace dnes? BARKOVÁ: Už delší dobu s tím nemám nic společného. Prodala jsem firmu Šeba i s celou nemovitostí, kde je Escade.

EURO: Proč jste to nezveřejnila dřív? BARKOVÁ: Proč bych to říkala? Pokud někdo chtěl, tak to mohl zjistit.

EURO: Kdo je novým majitelem? BARKOVÁ: Prodala jsem to člověku, který je zároveň novým jednatelem firmy.

EURO: V obchodním rejstříku je jako nový jednatel uveden jistý Stanislav Hlusička z Kladna, ale stoprocentním majitelem je firma Aloysius, kde je Hlusička šéfem představenstva. BARKOVÁ: Já to prodala panu Hlusičkovi. Co bylo dál, nevím.

EURO: Proč jste se rozhodla odejít? Už jste nechtěla být spojována s poskytováním erotických služeb? BARKOVÁ: Byť to byla hezká nemovitost, nějakých devět let mi to dobře fungovalo a měla jsem z toho slušný nájem, přineslo mi to i spoustu nepříjemností. Kdybych byla muž a neměla děti, tak by mi to mohlo být úplně jedno. Spousta lidí by mi naopak plácala po ramenou a říkala, jak jsem dobrá. Jelikož jsem žena, mám děti a musím jim vysvětlovat spoustu věcí, tak se na to dívám i jejich očima. Nechci dál ohrožovat svou rodinu.

EURO: Za kolik jste ten dům prodala? BARKOVÁ: Připomněla bych vám, že ještě před chvílí jsme spolu seděli v restauraci Na Závisti. Nechci to zveřejňovat, ale byla to pěkná cena.

EURO: Zjara jste říkala, že též prodáte své nemovitosti na Proseku i s celým projektem luxusního bytového domu. Už jste našla kupce? BARKOVÁ: Ne, nebudu to prodávat. Rozhodla jsem se, že navzdory všem problémům projekt dokončím. Je to trochu truc, ale už nechci jenom ustupovat.

EURO: Postavíte to i bez Šárky Grossové, která do toho původně šla s vámi? BARKOVÁ: To je mýlka. Ona měla oddělené účetnictví a svůj oddělený dům. Jediné, co nás spojovalo, byly chodby. Její nájemníci by chodili přes mou nemovitost, což ale nebyl zásadní problém. Vždy to byly oddělené projekty.

EURO: Nemá paní Grossová zájem se k projektu vrátit, když už její muž není premiérem? BARKOVÁ: Neptala jsem se jí na to, řeším jen svoji část. Sice si občas telefonujeme, ale už jsem jí řadu měsíců neviděla, protože jakýkoliv náš vzájemný kontakt by mohl být všelijak vykládán.

EURO: Myslíte si, že se vám podaří získat stavební povolení? Úředníci to před několika měsíci vylučovali. BARKOVÁ: Vidíte, to mě zarazilo. Já si koupím nemovitost, v níž jsou bytové jednotky, a stavební úřad se vyjádří, že mi to v životě nepovolí. To není normální. Pochopitelné by to snad bylo, kdybych z bytových jednotek chtěla dělat nebytové, ale já chci z bytů udělat zase byty, pouze lépe vybavené. Stavební řízení každopádně probíhá.

EURO: Jediný problém, který vaše odhodlání může nabourat, je ten soud. BARKOVÁ: Na druhé straně jsou i horší věci. Nemoci dětí, základní existenční problémy. Znám to i z vlastního života, kdy jsem jedla suché rohlíky a zapíjela to mlíkem. Tohle je pořád ještě docela legrace.