Švýcarsko představilo inovaci v oblasti obnovitelných zdrojů. Minulý měsíc uvedlo do provozu vodní elektrárnu Nant de Drance. Ta kromě výroby elektřiny umožňuje skladovat stejné množství energie, jakým disponuje 400 tisíc baterií do elektromobilů.
Na projektu pracovala stejnojmenná společnost dlouhých 14 let, během kterých bylo v alpském kantonu Valais vyhotoveno zhruba 17 kilometrů podzemních tunelů. Turbíny, jichž je celkem šest, se pak nacházejí zhruba 600 metrů pod povrchem v obří jeskyni o délce dvou fotbalových hřišť. Společnost rovněž zrenovovala své dvě stávající nádrže, které nově pojmou více vody než 6500 olympijských bazénů.
„Projekt v podobě jednoho z největších zařízení svého druhu za dvě miliardy dolarů by mohl hrát zásadní roli při stabilizaci evropské elektrické sítě, kdy celý kontinent pomalu přechází na obnovitelné zdroje,“ komentuje pro CNN Robert Gleitz, delegát představenstva společnosti Nant de Drance.
Trik je v proměnlivých otáčkách
Na rozdíl od solárních a větrných elektráren nejsou ty vodní tolik závislé na počasí a zajišťují nepřetržité dodávky energie. Od těch běžných se ale Nant de Drance znatelně liší. Využívá totiž čerpadlové turbíny s proměnlivými otáčkami. „Ty pomáhají stabilizovat elektrickou síť,“ vysvětluje Pascal Radue, generální ředitel společnosti GE Renewable Energy Hydro, která zařízení pro elektrárnu dodala.
Zatímco u turbín s pevnými otáčkami je nutné čekat, až se zesynchronizují se sítí, kvůli čemuž dochází ke ztrátě času i samotné energie, turbíny s proměnlivými otáčkami dodávají elektřinu okamžitě. Díky tomu hrozí i menší riziko výpadků. Běžné přečerpávací elektrárny s otevřeným průtokem mají rovněž tu nevýhodu, že se staví na říčních systémech a vyžadují přítomnost přehrad. Kvůli tomu v minulosti docházelo k ohrožování volně žijících živočichů a poškozování ekosystémů.
V důsledku podobných projektů byla ve Švýcarsku téměř polovina celkové délky řek uměle upravena a jen velmi málo jich je dnes v přirozeném stavu. „Moderní projekty proto upřednostňují uzavřené systémy, jako je právě Nant de Drance, které nemají vliv na říční prostředí,“ říká profesor inženýrství na Australské národní univerzitě Andrew Blakers. Dodává, že éra budování přehrad je téměř u konce.
Blakers je toho názoru, že přečerpávací vodní elektrárny nabízejí jedno z nejúčinnějších řešení skladování energie, které je v současnosti k dispozici. Konkrétně Nant de Drance vrací přibližně 80 procent odebrané elektřiny zpět do sítě a uchovává přibližně 20 hodin energie v záloze.
První klimaticky neutrální kontinent
V oblasti obnovitelné energie má velké ambice takřka celá Evropa, jež se chce stát prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě. Její snahu koneckonců dokazuje i fakt, že zatímco v roce 2020 pocházelo z obnovitelných zdrojů jen něco málo přes pětinu celkové energie kontinentu, letos v květnu se Evropská komise zavázala, že do roku 2030 zvýší podíl zelené energie z původních 40 na 45 procent.
„K dosažení tohoto cíle jsou nezbytná nová velkokapacitní úložiště,“ říká Blakers. Své tvrzení opírá o data Evropské asociace pro skladování energie. Ta odhaduje, že do roku 2030 bude Evropa potřebovat 200 gigawattů skladovacích kapacit, což je více než čtyřnásobek toho, čím disponuje v současnosti. Pro představu, mezi lety 2010 a 2020 přibylo do sítí pouhých osm gigawattů úložišť.
„Proto je projekt Nant de Drance tak významný. Švýcarsko, které se nachází v geografickém srdci Evropy, by mohlo nabídnout stabilitu rozvodné síti na celém kontinentu,“ míní manažerka energetické politiky v neziskové organizaci International Hydropower Association Rebecca Ellisová. Nant de Drance zvýšil instalovaný energetický výkon Švýcarska o 33 procent, což podle ní ukazuje na jeho vedoucí postavení při přechodu na obnovitelné zdroje.
Přečerpávací vodní elektrárny by mohly elektřinu v budoucnosti vyrábět i mimo Evropu. Blakers a jeho tým identifikovali přibližně 600 tisíc potenciálních lokalit pro systémy s uzavřeným okruhem. K pokrytí celkové globální potřeby skladování energie by přitom bylo zapotřebí pouze jedno procento z nich.
