Na tradičním hodinářském trhu se mění majitelé.
Vlna fúzí a konsolidací se vplížila už i na trh švýcarských hodinek. V polovině září totiž anglo-arabská investiční skupina Investcorp se sídlem v Perském zálivu v Bahrajnu prodala společnosti Swatch Group jednu z nejstarších značek hodinek Bréguet. O ceně se mlčí, ale podle různých odhadů mohlo jít zhruba o 200 milionů franků (asi 130 milionů dolarů).
Skoro vzápětí oznámila francouzská skupina specializující se na prodej luxusního zboží Louis Vuitton Moet-Hennessy (LVMH), že se dohodla s výrobcem hodinek Tag Heuer International, že jej koupí. Cena je v tomto případě několikanásobně vyšší, zveřejněná nabídka se totiž vyhoupla na 1,16 miliardy franků. Mimoto LVHM má podle spekulací zájem o prestižní švýcarské hodinářství Ebel s ročním obratem kolem 220 milionů CHF, které patří již zmiňované firmě Investcorp a vyrábí nejen hod inky s vlastním názvem Ebel, ale rovněž hodinky pro pařížské zlatnictví Cartier.
Luxus pod jednou střechou.
Co lze vysledovat v takovém proudu nákupů? Především to, že francouzská LVMH investuje do růstu, a proto doplňuje spektrum svých produktů (od koňaku přes oděvy ke koženým kabelkám) o hodinky. Na trhu s luxus ním zbožím nejde totiž vydělávat masovou produkcí, protože by z něj firma automaticky vypadla a přiblížila se středním masám. Luxusní značka je založena na exkluzivitě a té odpovídá i její cena. Proto chce-li taková firma zvyšovat obr at, může jen rozmnožovat své značky, ale v žádném případě je vyrábět sériově. Skupina LVMH se sice původně chtěla rozrůstat jiným směrem, ale když se jí před pár měsíci nepodařilo vyhrát dlouhou bitvu o italskou oděvní firmu Gucci, začala nyní nakupovat jinde. Kromě hodinek Tag má nově ve své firmě londýnského výrobce triček Thomas Pink a kontrolní podíl v americké kosmetické společnosti BeneFit Cosmetics.
Zvýšenému zájmu o hodinky se nelze divit. Švýcarské hodinářství šlape, jak se sluší. Po mimořádně úspěšném loňském roce - měřeno zisky hodinářských firem - vypadá stejně nadějně i letošní rok. Teď v říjnu si to hodináři mohou dovolit pře dpovědět. Je po letních měsících, které jsou tradičně slabým a nejistým místem firemních bilancí a dokážou podlomit celoroční obrat. Jenže letošní léto, jak vyplynulo z poslední zprávy sdružení švýcarských hodinářů, díru v rozpočtu neudělalo, obrat se totiž jen nepatrně snížil, a zisky konce roku tak neohrozil.
O letech tlustých krav se však mluví nahlas jen ve Švýcarsku. V Evropské unii už to tak jasné není. I když vloni vykázala pěkná čísla, letos dochází zejména ve Francii, Německu, Itálii a Španělsku k útlumu. Tyto čtyři země vykazují d esetiprocentní pokles prodaného množství a čtyřprocentní snížení obratu. Celá patnáctičlenná Evropská unie je na tom trochu lépe, protože hodnota obratu klesla jen o 2,5 procenta. Nikdo však neumí vysvětlit, proč tomu tak je. Evropa je v k onjunktuře, ale na hodinkách to není znát. Někteří to zdůvodňují slabou elasticitou poptávky nebo jinak řečeno chladem Evropanů k hodinkám, které se dnes liší vlastně jen vzhledem.
Asijské proměny.
Pokles zájmu na evropském trhu se švýcarský jemný průmysl snaží kompenzovat jinde. Překvapující evropský pokles je vyvážen asijským překvapivým růstem. Co do prodaných kusů sice v Asii obrat klesl o osm procent, avšak v po rovnání s loňskem stoupla hodnota prodaných hodinek o 2,6 procenta. Největší zájem je v Singapuru, v Japonsku a v Hongkongu, který však část dovozu dále vyváží. Naopak v Thajsku spadl prodej o patnáct procent, Tchaj-wan zájem nemá a Čína je relativně stabilní. Z toho lze jasně vyčíst změnu teritoriální struktury vývozu.
V nejvyvinutějších asijských zemích jdou na odbyt stále dražší kusy. Ale státy jihovýchodní Asie, které byly v létě 1997 epicentrem finanční krize (jako Indonésie nebo Thajsko) se Švýcarům stále více vzdalují. To hodináře znepokojuje.
Spokojené mručení se však ozve, když se před švýcarským hodinářem zmíníte o severoamerickém trhu. Tamní prodej vzrostl co do objemu o šestnáct procent a co do hodnoty prodeje o osm procent. Jiný je však vývoj na jihu. Jižní Amerika s e stále nevzpamatovala z krize a ještě horší čísla vykazuje obchod s hodinkami na Blízkém východě.
Dobrý rok.
Vcelku však světový trh může mluvit o dobrém roce. Z výše uvedených čísel i špatný počtář pochopí, že dražší hodinky se dnes prodávají lépe než hodinky zařazené do takzvané střední třídy. Vedle drahých hodinek se však ještě lépe prodávají i cenově snadno dostupné modely. Na to jako první reagoval výrobce Swatch. Před několika lety pochopil, že zákazníci touží po kvalitních hodinkách se značkou „made in Switzerland , aniž by si několik let museli utahovat opasky. Někteří ko nkurenční hodináři se však této myšlence jen smáli. Dnes jim ale Swatch dokázal, že si může dovolit díky své masové strategii koupit i jedno z nejlepších hodinářství Bréguet.
