Před třiceti lety mnozí doufali, že spolu s vládou jedné strany zmizí i nudné čekání na nedostatkové zboží. Mýlili se. Dnes je z front regulérní byznys.
Fronta se stala jedním ze symbolů normalizace a nešlo zdaleka o proslulé postávání na banány. Skutečnost, že každá návštěva samoobsluhy představovala pro zákazníka nedůstojný rituál hned dvojího o čekání, jednou na košík a podruhé na nepříjemnou -pokladní, byla pro mnohé ze spotřebitelů stejně dobrým důvodem vyjít před třiceti lety do ulic třeba touha po svobodném cestování.
Představa zářivé budoucnosti bez front však byla více než iluzorní. I třicet let po listopadu, v éře internetových obchodů s dodávkou až do domu a možností vyřešit řadu záležitostí online, trávíme v nejrůznějších frontách dlouhé hodiny. Po listopadu 1989 mnozí brzy zjistili, že i kapitalismus má své fronty, a jedna z nejproslulejších a prvních novodobých front snad ani nemohla být kapitalističtější. Až jedenáct tisíc lidí dorazilo 20. března 1992 do Vodičkovy ulice v Praze, aby, jak říká Michal Mládek, „ochutnali kapitalismus“.
V centru metropole právě totiž otevírala první pobočka amerického řetězce rychlého občerstvení McDonald’s v Česku. Dnešní franšízant Mládek, který provozuje hned několik restaurací se zlatým M ve znaku, tehdy začínal v kuchyni. „Lidé to chtěli vyzkoušet. Nechci říct, že se tvořily kilometrové fronty, ale byly opravdu poměrně dlouhé. Policie tam musela udělat zátarasy a lidi pouštěla postupně, jinak by ten nápor restaurace neunesla,“ vzpomíná Mládek.
13 potravin, které přežily od socialismu až dodnes
Nejednalo se o rozzuřený nekoordinovaný dav. Po zkušenostech z jiných zemí (například v Moskvě se na první hamburger čekalo i sedm hodin) se s náporem počítalo a mezi zvědavými čekajícími k žádným potyčkám a sporům o místo nedocházelo. „Bylo to trochu zmatené a souviselo to především s tím, že lidé nevěděli, co McDonald’s nabízí. Fronta se zdržovala částečně tím, že i když nabídka v tehdejší době byla velmi omezená, lidé ji neznali,“ říká Mládek. Lidé čekali před provozovnou ještě několik dní, byť nápor z prvního dne se už neopakoval a postupem času dav prořídl úplně.
Čekání na jablko
Neznamená to však, že by se lidé výdobytků tržního hospodářství postupně nabažili a ty pro ně přestaly být zajímavé. Především v posledních letech se staly symbolem front nejnovější technologické novinky společnosti Apple, na něž fanoušci nakousnutého jablka byli ochotni čekat i několik hodin před uvedením produktu na trh. Prodeje v Česku začínaly obvykle o půlnoci a ve frontě se tak běžně stálo do večerních hodin.
To však platilo pro méně oddané příznivce značky. V tuzemsku startoval prodej i s několikatýdenním zpožděním za jinými státy, největší nadšenci proto vyráželi za novými iPhony do Drážďan i jiných měst v Německu. Obchody otvíraly ráno, čekalo se minimálně dvanáct hodin a v dobách největší slávy mohlo v Drážďanech čekat i přes tisíc lidí přes celou noc. Apple postupně zavedl systém předobjednávek a zpoždění Česka za západními trhy už dnes není tak dlouhé. Fronty na iPhony se už dnes prakticky nestojí. Občas se sice fronta na nějakou technologickou novinku utvoří, nezřídka však jde o akci spojenou s nějakou slevou. Příkladem poslední doby jsou otvíračky prodejen čínského výrobce telefonů Xiaomi.
Cimrman a Dejvice
Dlouhé čekání se samozřejmě nepojí jen se spotřebním požitkářstvím, ale i státním byrokratickým aparátem. K nejproslulejším novodobým frontám tak patří čekání na registr vozidel, který kvůli přechodu na nový systém v roce 2012 zkolaboval. Co se týče úředních front, šlo vůbec plodný rok. Čekání na nový pas v předprázdninové sezoně je sice každoročním folklorem, před sedmi lety však vstoupila v platnost nová povinnost mít vlastní pas i pro nejmenší dítě. To vedlo k útoku zoufalých rodičů na městské magistráty.
Autor tohoto textu si tehdy vystál hned dvojnásobnou frontu. Jednu ještě před otevřením úřadu na pořadové číslo a druhou na samotné vyřízení pasu, což se už zase tolik nelišilo od dvojitých front v socialistické samoobsluze. Hodinové fronty se čekaly třeba na ekologické dotace na úspornější kotle nebo zateplení a na několika místech vzniklo podezření, že se s místem v dotační frontě kupčilo nebo někteří čekající získávali záhadně přednost.
Nicméně registr vozidel se nakonec rozběhl, žádosti na nový kotel se podávají elektronicky a rodiče dětí si na novou povinnost také zvykli a pas pro ratolest řeší dříve než dva dny před odjezdem na dovolenou.
Podle Jana Skovajsy tak navzdory všeobecné představě nečekáme na úřadech zdaleka tak dlouho, jak si mnozí myslí. Skovajsa stojí za společností myTimi, jejíž obchodní model je postaven na tom, že za zákazníka prakticky cokoliv zařídí, a má tak nejlepší přehled o tom, na co a jak dlouho se v Česku čeká. Zhruba deset procent požadavků na myTimi se týká právě jednání s úřady, ať už jde o stavební povolení, mateřskou, nebo třeba právě přeregistraci vozidla. Podle Skovajsy však většinu času zabere předpříprava v podobě shromažďování veškerých dokumentů a podkladů, samotné jednání s úřední autoritou však už bývá vcelku rychlé.
„Úřady fungují dobře, lidé tam jsou ochotní, ale systém je složitý. Hodně času zabere zjistit informace, co je pro co potřeba,“ popisuje své zkušenosti Skovajsa. Jediná výjimka se podle něj ani tolik netýká Čechů, jde totiž o fronty na povolení k trvalému pobytu, ve kterých musí žadatelé strávit mnoho hodin. Zvlášť pokud se jedná o vysoce postaveného manažera s nadstandardními příjmy vyslaného do Česka nadnárodní společností, jde podle Skovajsy o nedůstojnou proceduru, která Česku nedělá zrovna dobrou vizitku.
30 let od pádu berlínské zdi: Němci si pochvalují svobodu slova i lepší hospodářskou situaci
Pokud však jde o samotné Čechy, ti si u myTimi nejčastěji objednávají čekání ve dvou případech. „Nejčastěji jde o stání na nějaké sběratelské věci, jako jsou mince, nedávno to byly bankovky Karla Gotta. Často jde o mince od ČNB. Nebo to jsou lístky na nejrůznější kulturní akce. Ty se obvykle otevírají o víkendu a nikomu se nechce trávit o víkendu pět hodin ve frontě,“ vysvětluje Skovajsa.
Vedle jednorázových koncertů nejrůznějších hvězd se v požadavcích na myTimi opakují dvě a tytéž kulturní stálice: představení Divadla Járy Cimrmana a Dejvického divadla. Obojí představuje pro diváky nutnost vystát i několikahodinovou frontu, a řada z nich proto raději obětuje dvě stě korun za hodinu služeb profesionálního čekatele.
Spíše méně často registruje pak Skovajsa žádost o vyčkání fronty na nákup nějakého exkluzivního spotřebního produktu. V takovém případě se jedná téměř výhradně o technologie a překvapivě zájmu nevévodí nové modely telefonů, nýbrž sluchátek.
Život ve frontě
Otázkou je, kolik času z života Čechům čekání ve frontě sebere. Občas se podobná informace někde objeví. Před třemi lety třeba v Británii v rámci rozsáhlého průzkumu při příležitosti uvedení chytrých hodinek Samsung Gear S3 zjistili, že Britové ve frontách za život stráví 235 dní. To se může zdát dost, jenže pro Italy je to třeba podle týdeníku The Economist až 400 hodin ročně. To by při průměrné délce života italského muže podle Eurostatu znamenalo až 1126 dní, tedy více než tři roky života.
Pokud se přitom zeptáme obchodníků, zjistíme, že ve frontách nečekáme vůbec. „Řídíme se pravidlem, že ve chvíli, kdy jeden zákazník vyřizuje nákup u pokladny a dva zákazníci čekají ve frontě za ním, otevíráme další pokladnu. Tímto se snažíme eliminovat fronty a čekání omezit na co nejkratší čas,“ popisuje strategii řetězce Lidl mluvčí Zuzana Holá.
Přečtěte si esej: Smutek starých cejnů aneb Stručná historie privatizace
Doslova vědecky jdou na to v řetězci Albert. „Sestavili jsme plánovač pokladen, který počítá s mnoha proměnnými. Ty zahrnují například počty zákazníků v daném období a dni v roce, počet položek v nákupním koši, rychlost skenování jednotlivých pokladních, případně zákazníků na samoobslužných pokladnách,“ vysvětluje mluvčí řetězce Jiří Mareček.
„Křivka počtu zákazníků čili vývoj jejich počtu v čase pak zohledňuje stejné období předcházejících let, ale také to, zda v okolí neotevře či nezavře nějaká jiná konkurenční prodejna, zahrnuje i vlivy, jako je počasí či prázdniny, uzavírky komunikací, výluky dopravy a podobně,“ vysvětluje mluvčí řetězce Jiří Mareček, podle kterého se díky tomu problém front téměř vyřešil.
Fronty se prý podařilo omezit na minimum i v Globusu, v řetězci, který lze označit jako průkopníka v zavádění nejrůznějších samoobslužných technologií. Podle mluvčí Rity Gabrielové tak zákazník v prodejně stráví nákupem 25 až 40 minut bez fronty. V případě technologie Scan@Go, kdy si zákazník sám markuje zboží rovnou při výběru a pokladnou pak v podstatě jen projíždí, je to v průměru jen 17,5 minuty.
Dále čtěte:
Bez odvahy Čechů by nebylo sjednocení Německa, prohlásil Steinmeier
Komentář: Vzpomínání na Zeď
Německo je Čechům vděčné za jejich roli při pádu zdi, řekl bývalý kancléř Schröder
