V devadesáti letech zemřel hlavní představitel německého rodinného podniku
Šéf bielefeldské potravinářské dynastie Rudolf-August Oetker, který zemřel 16. ledna letošního roku v devadesáti letech v jedné hamburské nemocnici na zápal plic, byl především symbolem a ikonou německého rodinného podniku. Média ho s oblibou označovala za „pudingového krále“, jeho spolupracovníci jednoduše akronymem RAO. Narodil se 20. září 1916 a jeho dědečkem byl lékárník a zakladatel firmy August Oetker. Tomu se podařilo během pokusů v laboratoři objevit chuťově neutrální a dobře skladovatelný prášek do pečiva. Firmu založil v roce 1891, čímž položil základ k dnešnímu světovému koncernu.
Tragická rodinná historie.
Historie rodiny Oetkerů je spojena s mnoha tragédiemi. Otec Rudolfa-Augusta Oetkera padl krátce před jeho narozením v první světové války na frontě v bitvě u Verdunu. Firmu proto řídil jeho nevlastní otec a druhý manžel Oetkerovy matky Richard Kaselowsky. Ten vstoupil okamžitě po převzetí moci Adolfem Hitlerem do NSDAP a vedl podnik na základě nacistické ideologie. Kaselowsky, Oetkerova matka a jeho dvě nevlastní sestry zahynuli během náletů Spojenců na Německo na podzim 1944. Rudolf-August Oetker, kterému bylo tehdy 28 let a pracoval jako bankovní úředník, proto musel převzít rodinnou firmu. Ani po válce však rodinu neušetřily rány osudu. Velkým neštěstím, jež ji postihlo, byl únos jeho syna Richarda v prosinci 1976. Oetker sice bezodkladně zaplatil požadovaných 21 milionů marek výkupného, ale Richard byl propuštěn těžce zraněný a ve velmi vážném zdravotním stavu.
Průkopník.
Po druhé světové válce byl Rudolf-August Oetker jedním z prvních, kdo si uvědomil význam televize a s ní spojených možností moderního marketingu. Přestože televizní vysílání bylo teprve na počátku a jen málokdo si uměl představit, jakou roli bude hrát v pozdějších letech reklama při propagaci výrobků, využil Oetker okamžitě tohoto média ke svým účelům. Reklama značky Dr. Oetker zapůsobila v šedesátých letech na Němce natolik, že 98 procent z nich ji dodnes zná a spojuje si s ní puding. Léta hospodářského zázraku a s ním souvisejícího růstu konzumu firmě Oetker jen prospěla. Produktová řada společnosti se rozšířila a firma začala vyrábět nejen kypřící prášek, ale i puding a další mléčné produkty. S rostoucí kupní silou německých domácností a s tím, jak v nich přibývalo ledniček, nastal čas mražených výrobků. V roce 1970 vstoupila firma Oetker na německý trh jako první se zmrazenou pizzou.
Nejen potraviny.
Podle starého lidového přísloví „není dobré dávat všechna vajíčka do jednoho košíku“ se snažil Rudolf-August Oetker rozšířit pole působnosti firmy na další činnosti, které nesouvisely s potravinářským průmyslem. Dnes představuje potravinový sektor firmy s mraženými výrobky, pizzou, práškem do pečiva, různými kuchyňskými přísadami, mléčnými produkty a se zmrzlinou 26 procent obratu koncernu. Dalších 20 procent připadá na obchod s pivem a s nealkoholickými nápoji Selters a jinými. Vedle renomovaných značek, například Radeberger a Jever, se společnost řadí k největším německým pivovarům. Sedm procent obratu představuje sekt, víno a tvrdý alkohol a v tomto odvětví patří společnost k nejznámějším na německém trhu díky velmi oblíbeným značkám Henkell a Deinhard.
Mezinárodní aktivity.
Největším obchodním sektorem firmy je však námořní doprava, s níž si ale většina Němců společnost Oetker vůbec nespojuje. Rudolf-August Oetker si v poválečných letech zajistil většinu v rejdařství Hamburg Süd a za optimálního využití tehdejších daňových zákonů se stal největším soukromým rejdařem v Německu. V tomto činu se však odráží nejen Oetkerovo racionální obchodní rozhodnutí, ale i jeho osobní záliba. Oetker totiž často používal svých lodí k cestám do Jižní Ameriky. Dnes se lodní doprava podílí 43 procenty na celkové bilanci firmy. K jejímu majetku patří také banka Lampe v Düsseldorfu, pojišťovací společnost Condor-Versicherung, několik luxusních hotelů, například Brenner’s Park v Baden-Badenu, jedna chemička a další aktivity. Oetker postupoval pomalu, obezřetně a cílevědomě. Nenápadná podílnictví rozšiřoval v nadpoloviční majetková vlastnictví, a společenství jeho firem se tak neustále rok od roku zvětšovalo. Přesto se skupina Oetker stále definuje jako rodinný podnik s mezinárodní působností. Je činná ve 35 zemích světa, má 23 tisíc zaměstnanců a její roční obrat je vyšší než sedm miliard eur.
Člověk ze staré školy.
Rudolf-August Oetker se vypracoval na nejbohatšího podnikatele v Německu a americký časopis Forbes odhadl jeho a rodinný majetek na osm miliard amerických dolarů.
Přes veškeré své bohatství však Oetker zůstal spořivým člověkem. Legendární je historka, kdy svým obchodním partnerům sdělil, že to, co na recepci zkonzumují, si budou muset sami zaplatit. Rad také rozdával dobré rady, jak ušetřit. Například tím, že když je mýdlo skoro vymydlené, lze je přitisknutím na nové dále používat.
Přesto byl velmi oblíbený a svým vystupováním patřil do staré školy. Každého návštěvníka své kanceláře pozdravil povstáním a lehkým úklonem bez ohledu na postavení příchozího. Jeho celoživotním krédem bylo, že firma Oetker musí zůstat rodinným podnikem, a velkou prioritu u něho měla odpovědnost za pracovníky koncernu. Oetkerův vztah ke spolupracovníkům se nejlépe ukazuje na oslavě jeho devadesátých narozenin. Pozval pět set bývalých pracovníků své firmy, nyní již v důchodovém věku, na kávu do parku ve stylu zahrady své rezidence.
Důraz na rodinu.
Rudolf-August Oetker byl třikrát ženatý a z těchto manželství měl celkem osm dětí. Firmu vedl sám čtyři desetiletí až do roku 1981, kdy předal svému synovi Augustovi její řízení. Augustovi je 62 let a je teprve čtvrtým šéfem ve stošestnáctileleté historii firmy. V 65 letech by se potom měl podle příkladu svého otce stát předsedou poradního sboru. Poté by měl převzít výkonnou část obchodování jeho nevlastní bratr Alfred, který se narodil v roce 1967.
Oetker často opakoval: „Dokud žiji, zůstane Dr. Oetker rodinnou firmou.“
V roce 2002 proto převedl a přerozdělil majetek firmy na další dvě generace rodiny, čímž zajistil společensko-právní základ skupiny Oetker jako rodinného podniku. Důležité totiž pro něho bylo, aby zajistil pokračování firmy v této podobě. Z tohoto důvodu bylo založeno konto, jehož účelem bylo pokrýt všechny výdaje spojené s darovací a převáděcí daní. Chtěl se tak vyhnout tomu, aby jeho osm dětí, na které firmu přepsal, muselo platit dědickou daň. Ta je totiž největším nepřítelem prosperujících rodinných podniků, protože její zaplacení většinou přinutí nové majitele firmu prodat kvůli nedostatečnému množství finančních prostředků.
Budoucnost firmy nade vše.
Po roce 1981 zůstal Rudolf-August Oetker předsedou poradního sboru firmy, čímž si zajistil vliv na aktuálním dění v ní. Členy tohoto poradního sboru byli kromě něho ještě jeho nejstarší dcera Rosely Schweizerová, Roland Oetker (bratranec Augusta Oetkera), dále Rolf Kunisch, bývalý šéf předsednictva společnosti Beiersdorf, a předseda firmy Henkell Ulrich Lehner. Z důvodu co nejmenších problémů omezil počet společníků firmy na osm, přičemž každý má právo jednoho hlasu - tedy na všechny větve rodiny. Než však některý člen rodiny dostane dividendy, musí si založit konto, na které ukládá rezervu do budoucna, aby měl dostatečnou hotovost na zaplacení dědické daně. Rudolf-August Oetker se i ve vysokém věku pravidelně účastnil tiskových konferencí koncernu, na kterých byly prezentovány obchodní bilance, a před kamerami si pochutnával na posledním pudingu firmy.
Mecenášství.
Rodina Oetkerů je také známá svým kulturním mecenášstvím. Již v roce 1930 zahájila koncertem Johannese Brahmse činnost jedna z nejlepších německých koncertních síní. Byla pojmenována Rudolf Oetker, po otci Rudolfa-Augusta, který byl velkým milovníkem hudby. Také Rudolf-August podporoval umění a stal se kulturním mecenášem. Touto svou činností se proslavil a dal podnět k založení několika nadací v oblastech kultury, umění, životního prostředí a sociálních věcí.
Loajalita k rodině u něho vždy byla na prvním místě, což bylo příčinou sporu s městem Bielefeld. Rudolf-August Oetker chtěl věnovat městu výstavní síň, požadoval však, aby byla pojmenována po jeho nevlastním otci Richardu Kaselowském. Bielefeldští radní to však vzhledem k nacionalněsocialistické minulosti Oetkerova nevlastního otce odmítli. Oetker proto v roce 1998 veškerou svoji podporu stáhl.
Vynikající osobnost.
Oetkerovo jméno bylo synonymem pro tradiční rodinnou firmu, jejíž úspěch byl postaven na pracovitosti, píli a solidnosti. Skupina Oetker je dodnes rodinnou firmou a v současnosti představuje impérium 390 různých společností operujících po celém světě. Proto se také hned po jeho úmrtí ozvaly hlasy nešetřící na jeho adresu chválou. Křesťanskosociální ministryně hospodářství spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Christa Thobenová prohlásila o tomto legendárním patriarchovi, že šlo o vynikající osobnost německého poválečného hospodářství.
