Pak ovšem přišel červen roku 1986 a s ním prvním ročník Rockfestu a na něm pro Symfonik Rumpál významné vítězství, a to v autorské soutěži jak u poroty, tak u publika.“ Tak moderátor televizního pořadu Hudební aréna ČST v roce 1987 uváděl skladbu Zívám šestičlenné skupiny, za níž stáli dva velcí kamarádi: bubeník Petr Chmela a kytarista a textař Jiří Vaculík (25. listopadu 1964 až 13. července 2019).
I když jejich rocková kapela měla v druhé polovině 80. let velmi dobře našlápnuto, s pádem totality přišlo vystřízlivění a rozpad Symfonik Rumpálu. Cesty Chmely a Vaculíka, kteří k sobě měli blízko už od studií na brněnské konzervatoři, se však nerozdělily. Když jednou v hospodě nad jídlem přemýšleli, co budou dělat dál, napadlo je, že by své podnikání mohli zaměřit na vybavení kuchyní.
„Už si nepamatuju přesně den, kdy ta myšlenka vznikla,“ vzpomínal loni Chmela na iDnes, „jisté však je, že byl rok 1992 a my vyrazili Škodou Favorit do Frankfurtu na první zahraniční veletrh, kde se to lesklo nerezem a krásným nádobím.
To nás zaujalo.“ Dne 11. listopadu 1992 pak vznikla jejich společná firma Tescoma.
Byznys rozjeli v pronajaté dvojgaráži na okraji Zlína (dnes jejich distribuční centrum sídlí v architektonicky ceněné hale za 350 milionů korun), první peníze vydělali na perlátorech a spořičích vody, kuchyňské náčiní přibylo až později.
Po roce 2000 se jejich firma vyšvihla mezi přední světové výrobce. Především díky tomu, že Tescoma měla vlastní vývojové designové studio. To fungovalo od roku 1995 a vedl jej právě Vaculík, o němž řada kolegů říká, že byl vizionářem a měl čich na inovace. „S mladoboleslavskou Škodovkou jsme byli první u nás, kdo začal ve vývoji používat 3D tiskárny. Jirka přicházel s originálními vychytávkami. Díky nim je zboží zajímavé. Jsme šťastni, že to dokázal,“ řekl Chmela deníku Blesk.
Sám Vaculík si však všechny zásluhy nepřisvojoval, důležitá prý byla i pomoc všech žen z firmy: „To, když se dělá nová lžička na pudink, objedeme svět, podíváme se, co kde dělají, navrhnou se prototypy a pak se tady čtrnáct dní vaří pudink a ženské chodí, zkoušejí, připomínkují. Pak nádobí půjčíme do okolních restaurací, tam testování pokračuje.“ První televizní tváří společnosti, jež dnes hospodaří s miliardovými tržbami a ziskem ve stamilionech korun, byla Helena Růžičková propagující nerezové hrnce.
Smrt čtyřiapadesátiletého Vaculíka byla nečekaná, zemřel po krátké nemoci.
S mladoboleslavskou Škodovkou jsme byli první u nás, kdo začal ve vývoji používat 3D tiskárny. Jirka přicházel s originálními vychytávkami. Díky nim je zboží zajímavé.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
