Jana Vyhlídalová má projekt s mezinárodním přesahem, dvacetileté zkušenosti v marketingu a zajišťuje kurzy programování. Kromě toho má devítiletého syna Adama, který dává její kariéře smysl. Vyhlídalová prodává hračky podporující zdravý vývoj dětí, dodává školám výukové pomůcky, pořádá příměstské tábory a kroužky pro děti. Do Česka dováží hračky pro děti zdravé i ty se speciálními potřebami, což v praxi znamená výbavu pro předškoláky s poruchami autistického spektra včetně Aspergerova syndromu, případně na další druhy postižení.
„K autistům jsme se dostali náhodou, protože jsme objevili hračku, která nebyla na trhu. Velmi dobře se u nás prodávala, takže jsme ji vozili s sebou na akce, kde jsme se dostali do kontaktu s dětskými psychology, kteří nám začali ukazovat, že se dá použít jako výuková pomůcka,“ vysvětluje Jana Vyhlídalová. Zmíněná hračka je průhledná koule naplněná tekutinou s třpytkami. Běžné děti si ji rády prohlíží, fascinovaně sledují sněžení uvnitř a potom s předmětem chrastí.
Třpytivý svět
Autista se na věc dívá jinak. Postižené děti mají odlišný sklon ruky a kulatý předmět neumí uchopit, říká podnikatelka a předvádí, jak děti drží hračku mezi nakloněnými hřbety rukou. Pak si prý kouli bez váhání přiloží na oko a hledí na svět skrz ni. „My jsme to pak zkusili taky a zjistili jsme, že pohyb třpytek ve sněžítku je pak hrozně intenzivní,“ vypráví Vyhlídalová.
„Dívají se na mě, jako když si děti ve škole dají pravítko přes oči a smějí se, že jsem zelená. Spoustu hraček jsme dávali do zařízení Démosthénes v Ústní nad Labem, kde jsou děti se speciálními potřebami. Kromě autismu tam žijí děti s kočičím syndromem, s postiženou mobilitou a podobně. Jim jsme dávali jinou hračku s třpytivými koulemi, průhledný hopík o průměru pět centimetrů,“ pokračuje. Kromě toho mají autistické děti silně vyvinutý cit v ploskách nohou a v dlaních, takže se hračkami například hladí po obličeji nebo na ně šlapou.
Škola hrou
Aby Vyhlídalová udržela se synem krok, když nastoupil do první třídy, založila v roce 2018 odnož projektu Kidtown Edu a začala dodávat do škol výukové pomůcky, třeba anatomické kostlivce. Vyhlídalová dováží produkty z Anglie, USA, Francie, Izraele nebo Tchaj-wanu. Samotný Kidtown je součástí větší skupiny, která má teď za sebou náročný rok.
„Díky tomu, že máme e-shop, se nám podařilo stabilizovat prodeje i během pandemie. Nerada se dívám na rok 2020, protože znamenal pokles, ačkoliv mezi lety 2016 až 2019 jsme obrat zečtyřnásobili, takže jsme byli na 28 milionech jenom za Kidtown. Ale já to sleduju ještě skrz skupinu firem, které mám napojené k obchodu,“ vysvětluje podnikatelka.
Akvizice táborů
Když se Adam blížil do puberty, přestal být ve třídě s plastovými orgány za hrdinu a jeho matka dostala nápad na novou aktivitu. Dozvěděla se, že zakladatelky projektu makeITtoday se rozhodly ho postoupit někomu dalšímu. Vloni na podzim je podnikatelka kontaktovala, slovo dalo slovo a Vyhlídalová odkoupila většinový podíl. „Chtěli jsme se celkově věnovat vzdělávání dětí. Mentálně se pohybujeme stále ve stejné rovině, jen se bavíme o starších dětech. Kurzy začínají na úrovní osmi let věku a pokračují třeba do patnácti nebo šestnácti. Dívali jsme se na různé gramotnosti, které jsou v současném světě důležité. Mezi ně patřila finanční, mediální, pohybová a samozřejmě i počítačová gramotnost. MakeIToday k nám krásně zapadlo jako dílek do skládačky,“ vysvětluje podnikatelka své rozhodnutí.
Po tom, co se spojila se zakladatelkami, se s nimi asi měsíc bavila o podmínkách akvizice. Když se dohodly, následovalo tranziční období a nakonec se obě zakladatelky z firmy stáhly a přestože si nechaly minoritní podíly, do činnosti podniku už nezasahují. Přestože prezenční kurzy musely zůstat zavřené, makeITtoday zažilo v roce 2020 růst o čtvrtinu a online vzdělávání tvoří polovinu kurzů i po pandemii. 75 % přihlášených dětí má zájem právě o výuku přes internet, protože ji nelimituje vzdálenost.
Kurz Minecraftu
V rámci kroužků a příměstských táborů, které lektoři z makeITtoday organizují, sází třeba na Minecraft. Hra, v níž děti staví vlastní svět z pixelů a jednotlivých komponentů, je velmi populární, milují ji téměř všichni žáci základních škol. Když se objevil kurz Minecraftu, účastníci očekávali hodinu hraní. Chyba. V kurzu se Minecraft programuje. „Programujeme v MCreatoru, kde mají děti možnost si vytvářet vlastní stavební kameny Minecraftu. Na samotné hraní už není v rámci kurzu tolik času. To znamená, že po hodině programování už se děti k samotnému hraní ani často nedostanou, ačkoliv se jim snažíme dát prostor, aby si výsledky své práce užily,“ popisuje podnikatelka.
Bariéra vzniká ve chvíli, kdy se rodič dozví, že posílá dítě na tábor, kde bude místo běhání venku sedět u obrazovky a programovat. „Samozřejmě v rámci tábora zařazujeme i pohybové aktivity, děti chodí ven, mají exkurze a rozhodně celý den nikde nesedí,“ uvádí to na pravou míru Vyhlídalová. „Pokud se podíváme na počty dětí, které na táborech máme a které se k nám vrací, tak rodiče určitě jsou ochotní je poslat na počítače. Já si osobně myslím, ačkoliv to nemám ze žádných výzkumů a je to hodně subjektivní, že rodič samozřejmě řeší, aby dítě bylo venku a sportovalo, ale taky řeší, aby se hlavně nějakým způsobem zabavilo,“ dodává.
Životní kotrmelec
Sama Jana byla vždycky hodně extrovertní a aktivní. Jako malá si hrála nejradši s basketbalovým míčem, potom dělala gymnastiku, jezdila po světě jako delegátka a nakonec skončila u poskytování marketingových konzultací. V osmatřiceti letech se jí život otočil o 180°, když dostala výpověď v Telefónice O2, kde pracovala v PR oddělení, a zanedlouho otěhotněla. Ačkoliv se vrátila do práce dva měsíce po porodu, syn dal jejímu životu nový smysl.
Marketing brzy vyměnila za obchodování s hračkami, aby se mohla věnovat byznysu, ale zároveň zůstat dítěti nablízku. Ze stejného důvodu vznikly i její pozdější projekty. „Vždycky jsem se hrozně bála, abych nechodila do práce, kde jsem trávila spoustu času, protože mě to hrozně bavilo, a aby pro Adama moje práce nebyla přítěží a neměl pocit, že mu obchod bere mámu,“ líčí Vyhlídalová. „Syn je živou součástí mého podnikání. S našimi hračkami si hrál a teď chodí do kurzů,“ pokračuje.
Do budoucna chce Jana Vyhlídalová oba své projekty nabídnout co největšímu počtu zákazníků, rozšiřovat povědomí o hračkách pro rozvoj dítěte a o důležitosti počítačové gramotnosti. Vypíše prý další kurzy a plánuje vybudovat silný lektorský tým. Ráda by provedla i akvizici nějaké další firmy, pokud dostane příležitost. A jestli se pustí do nového projektu pro teenagery, až Adam přijde do puberty? „Je to možné.“
