Místo známých a kamarádů teď máte Babišovy protikorupční bojovníky, Okamurovy romobijce, zastydlé ODSáky, v horším případě fanoušky pana prezidenta nebo rovnou komunisty. Střílí agitacemi na sociálních sítích, nedopřejí vám klidné posezení v hospodě, osloví vás třeba i na toaletě v zaměstnání. Pokud nikoho takového neznáte, jste to nejspíš právě vy. Byť je letos velký počet nerozhodnutých voličů, nebo těch, kteří na protest k urnám vůbec nepřijdou, na rozdíl od let minulých rozhodně svou situaci neřeší mlčenlivou ignorací. Naopak.
Frekvence, s níž mezi lidem zaznívá kompaktní dvojice vět „koho budeš volit?“ a „hele, vůbec nevim“, by se dala měřit v myriádách. Do toho obrazovky plní vámi dosud obdivované osobnosti, celebrity a myslitelé, kteří zpívají písničky o tom, že „už toho máme dost“.
Obroda zezpoda
Pokud chcete před volebním mumrajem utéct, nemáte šanci. Ještě před pár lety tomu tak nebývalo a stojí za to se zamyslet nad tím, jestli celá ta změna není vlastně pozitivní. Jestli i přes tu všudypřítomnou otravnost vlastně Česko nezažívá tak trochu obrodu zespoda. Politické myšlení se, alespoň v blízkosti nějakých voleb, stává běžnou součástí života, a to rozhodně je určitý jev vyspělých demokracií. Potíž je, že zespoda možná naše demokracie dospívá, shora ale stále cítíme tu samou hnijící zdechlinu. Navíc, sbírka kandidátů nenaznačuje, že by se na tom v následujících čtyřech letech mělo něco změnit. Pokud ano, tak leda k horšímu.
I tak ale může mít člověk trochu radost nad tím, jak si Češi pomalu ale jistě nacházejí své místo ve fungování demokratického systému. Dovedla je k tomu sice hlavně nespokojenost, deziluze a vztek, ale špetka smyslu pro politiku tam přeci jen je. Kdo ví? Třeba se za pár let nebudu muset třást strachy při každém pohledu na stranické preference… Ale to bude ještě běh na dlouhou trať.
Podívejte se na volební spoty:
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Vítejte zpátky, neveřejné zakázky
