Tak si nám ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr zase jednou popletl vltavské břehy. Jeho úřad stojí totiž na břehu pravém, v ulici Na Františku. Státní plánovací komise, do jejíhož čela se patrně svým velkým třeskem rozhodl postavit, je naproti přes řeku na nábřeží Kapitána Jaroše. Tedy byla tam ještě zhruba před jedenácti lety. Dnes tam působí Konsolidační banka, která řeší nesprávná rozhodnutí našich transformačních vlád v hodnotě zhruba čtyř set miliard korun.
Snad jedině spletením adresy a letopočtu lze vysvětlit Grégrův plán, kterak zvýšit tempo ekonomického růstu na pět až šest procent tím, že utratí něco přes dvě stě šedesát miliard korun. To by bylo, aby se nevydařilo tu zatracenou Evropu dohnat a předehnat, volá čacký ministr a premiér mu tleská.
Žel, právě vzhledem k rozložení sil ve vládě hrozí, že tenhle žertovný dokument o velkém třesku snad bude někdo zkoušet převést do praxe. Z tohoto pohledu jde o velmi nebezpečné hrátky s hospodářstvím této země. Podobné navýšení poptávky by v našich podmínkách znamenalo hození bomby do platební bilance, růst úrokových sazeb a podstatné zhoršení dostupnosti úvěrů pro podnikatele. V neposlední řadě pak raketový růst zadluženosti. Představy o tom, jak získat peníze na financování těchto ekonomických snů, které voní konopím, jinak než růstem státního dluhu, se totiž značně míjejí s realitou. Očekávané výnosy z privatizace jsou už dávno utraceny. Závazky Fondu národního majetku bude třeba zaplatit, ať už bude vláda modrá, růžová, nebo fialová. Kuriózní je také myšlenka, že Evropská unie bude přispívat na program, jehož součástí je masivní podpora exportu. České firmy pak budou prodávat své výrobky v evropských zemích za ceny dotované českým státem. To se opravdu může zrodit pouze v hlavě postižené velkým třeskem tupým předmětem.
Lze jistě pochopit nespokojenost s růstovými tempy kolem tří procent, když Maďarsko a Polsko roste dvakrát rychleji. Jen je třeba podívat se, zda tyto země dosáhly svých úspěchů díky tomu, že kropily ekonomiku miliardami. Zvláště Maďaři, z nichž někteří ještě mají na břiše červený pruh od toho, jak si museli utáhnout opasek, by mohli vyprávět.
Kouzlo, jímž země může dosahovat růstového tempa na hranici svého potenciálu, je velmi prosté. Spočívá v tom dělat věci správně. Například neprivatizovat energetiku způsobem, který není správný. Nebo je také možné místo programů Exit a Rozvaha prosadit docela normální zákon o konkursu a vyrovnání, který bude fungovat. Také lze udělat pořádnou razii na soudech, soudcům předepsat k úhradě škody, které způsobili svou liknavostí, a nejkřiklavější případy předat policii. Mimochodem první kolo Rychetského čistky na třech krajských soudech se určitě ukáže časem mnohem účinnější než většina takzvaných prorůstových stimulů nabízených naší vládou. Ale chtělo by to ještě přitlačit.
Také by bylo dobré vyhnat nekompetentní poslance, senátory, ale i většinu státních úředníků ze statutárních orgánů polostátních firem, a ne diskutovat o tom, zda mají být odměňováni či nikoli. Zkrátka bez toho, že bude státní správa fungovat tak, jak má, a nebude se motat do záležitostí náležejících podnikatelům, nepomůže ani deset ještě větších třesků. To však ten čiperný muž, který měl dávno v parku krmit sýkorky, sotva pochopí.
