Případ Romana Janouška ukazuje, že vliv lobbistů na bezpečnostní složky státu je v Česku realitou
Tak řídí to tedy někdo, nebo to nikdo neřídí? Orchestruje to někdo? Protože tohle začíná vypadat jako hodně rozjetej vlak a brzdit ho bude strašně složitý…
Větami z odposlechů mezi „kolibříkem“ Pavlem Bémem a „mazánkem“ Romanem Janouškem se dnes už možná ptá řada politiků, šéfů státních či polostátních firem, ale i bezpečnostních složek státu. Usednutím do auta v opilosti, nevysvětlitelným atakem na ženu před nárazníky a následným „neformálním“ klábosením s policisty obrátil Janoušek podruhé Česko vzhůru nohama. Byť tentokrát nezamýšleně na rozdíl od předchozí cílené snahy tak učinit.
Janoušek se stal ztělesněním systému, který (nejen) podle slovenského tisku v zemi vytvářel Václav Klaus se všemi lidmi na pomezí politiky a byznysu okolo sebe. A tento systém – oproti Klausově éře mnohem vyspělejší a dokonalejší – Janoušek díky příhodným podmínkám vytvořeným během vlád socialistů (vzpomínáte na Stanislava Grosse?) a následně Mirka Topolánka dotáhl takřka k dokonalosti.
Lobbisty, můžeme-li jim tak vůbec říkat, vesměs politika zajímá jen velice okrajově. Pouze když se ukáže, že nestačí dostat se do struktur stávajících stran, řeší to založením nové partaje. K tomu, aby jejich systém fungoval, však potřebují mít své lidi v Parlamentu, mezi šéfy státních, polostátních či městských podniků a na všech úrovních bezpečnostních složek a justice.
Případ Romana Janouška ukazuje, že vliv lobbistů na bezpečnostní složky státu je v Česku realitou. Stačí zmínit náměstka policejního prezidenta Vladislava Husáka, jenž teprve v uplynulém týdnu musel skončit, neúspěšně odvolávaného náměstka vrchního státního zástupce v Praze Libora Grygárka a další, kteří jsou součástí sítí známostí Janouška a jemu podobných.
Mazánek Janoušek si v březnu roku 2007 kdesi v klidu klábosí se šéfem protiteroristického odboru Bezpečnostní informační služby (BIS) Janem Pavlíčkem, a to včetně obsazování nejvyšší pozice ve službě. A Pavlíček, který byl v minulosti též vedoucím ekonomického odboru tajné služby, mu vesele sděluje, že poslal vyfotit tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera do Ostravy na Davis Cup „za 50 tisíc“. Jinými slovy, tajná služba jde nejen Janouškům a spol. na ruku, ale ještě využívá svých možností a prostředků k pořizování a prodeji tajných dokumentů.
Rozhovor mezi Janouškem a Pavlíčkem staví do úplně jiného světla odpověď na otázku, jak se odposlechy Béma s Janouškem ze stejného roku 2007 mohly o dva roky později dostat do bezpečnostní agentury ABL Víta Bárty. Završením frašky pak je, že jasné odpovědi od šéfa BIS Jiřího Langa nedostali ani poslanci příslušné komise ve sněmovně. ČSSD se totiž – tentokrát vcelku pochopitelně – postavila proti tomu, aby všemu naslouchal i poslanec Věcí veřejných a bývalý zaměstnanec ABL David Kádner. (Někteří poslanci koalice socialisty absurdně obvinili, že je „kauza Kádner“ jen záminka, protože se prý bojí, co vše by se mohlo objevit i na ně. Strach ale v tomto smyslu musejí mít úplně všichni.)
Kdyby MF Dnes jen zveřejnila nahrávky rozhovorů Kolibříka s Mazánkem, všichni by si nejprve odplivli, pohoršili se, zasmáli se některým hláškám, zřejmě by vznikla divadelní hra a časem by vše vyšumělo. Jako tolikrát. Vždyť v nepochybně dobře vybíraných nahrávkách de facto není nic, za co by se jejich aktérům mohlo cokoli stát. Odposlechy mohl „vypustit“ jak politický konkurent, tak „obchodní partner“, který potřeboval upravit vzájemné vztahy. Ať už to byl kdokoli, nemohl počítat s tím, že se Janoušek zpije, spáchá závažný trestný čin a policisté s ním budou jednat v rukavičkách. Nahromaděný vztek a frustrace ve společnosti vypukly naplno. Teď už je pro všechny složky státu v čele s politiky „strašně složitý ten vlak brzdit“.
Není to tak dlouho, co šéf nejvlivnějšího výboru sněmovny Pavel Suchánek loni v únoru strávil s Janouškem a tehdejšími šéfy ČEZ, Dopravního podniku Praha či Škody Plzeň čtyři dny na golfu v Dubaji a vysvětloval to tím, že je „normální člověk s jednou dírou do zadku“. Suchánek tehdy dokonce zařizoval letenky v hodnotě půl milionu pro všechny, jeho asistent je platil nadvakrát v hotovosti. Poslanec na svém jednání dodnes nic divného nevidí a hájí se tím, že ho pro letenky poslal Martin Roman. Jde o jeden z mnoha případů, o němž bychom se mohli dozvědět podrobnosti, pokud bude mít někdo vůli „kauzu Janoušek“ řešit. Zvláště proto bude zajímavé sledovat, jestli se ten vlak podaří zabrzdit. Těm, kdo se podíleli na zhroucení normálně fungujícího systému, se totiž kvůli Janouškovi může zhroutit systém.
