Český bankovní regulátor stále více komunikuje se svými zahraničními protějšky. Při současné vlastnické struktuře našich bank je to jediná cesta, jak uplatňovat efektivní dohled. Bližší informace o aktuálním dění sdělil týdeníku EURO člen bankovní rady Pavel Racocha.
EURO: Události posledních týdnů přinesly odhalení podvodné činnosti dvou bankovních dealerů. Kvůli obrovským ztrátám málem zkolabovala Riječka Banka a významné otřesy prožívá i americká divize Allied Irish Banks. Oba případy se táhly několik let. Má vůbec bankovní dohled potenciál takové nedostatky odhalit?
RACOCHA: V poslední době se snažíme prověřovat systémy vnitřní kontroly v bankách a zejména mechanismy, jakými si jejich funkčnost a efektivnost prověřuje sama banka. Případ ČSOB (dva dealeři způsobili bance miliardovou ztrátu při obchodování s dluhopisy – pozn. red.) totiž ukázal, že kdyby všechno fungovalo tak, jak má, nic takového by se nemohlo stát. Systém většinou selže na drobnostech typu neodevzdaná konfirmace či nedůslednost při telefonickém potvrzování obchodů.
EURO: Dealeři si v těchto případech vytvořili sofistikovaný systém, kterým překonali vnitřní kontroly. Jak kvalifikovaní jsou vaši lidé, aby podobné jednání správně rozpoznali?
RACOCHA: Máme čtyři týmy, z nichž každý se specializuje na určitý okruh rizik. Sledujeme zejména procesy, které v bance probíhají. Je pravdou, že máme málo lidí, kteří prošli nějakou komerční bankou jako zaměstnanci, ale situace je o dost lepší než třeba před pěti lety. Někteří již mají dlouhodobé zkušenosti, a to i ze zahraničí.
EURO: Nápad spojit všechny instituce dohlížející nad finančním sektorem do jednoho je stále diskutován. Například na Slovensku se k podobnému kroku směřuje. Jaký je postoj ČNB k této věci?
RACOCHA: Česká národní banka nevidí ve slučování jednotlivých regulátorů do jednoho v této době přínos, který by mohl vyvážit rizika s tím spojená. Navíc se domnívám, že vzhledem k významu bankovního sektoru ve finančním sektoru České republiky má bankovní dohled mezi finančními regulátory trochu specifické postavení a vzhledem k nejdelší době existence má i nejvíce zkušeností. Hledání nového institucionálního řešení by mohlo i zhoršit současnou kvalitu bankovního dohledu. Jako cestu pro blízkou budoucnost vidím úzkou spolupráci existujících regulátorů ve smyslu dohody o spolupráci, která byla uzavřena v roce 1998. V současné době se pracuje na jejím zpřesnění právě za účelem prohloubení spolupráce a vzájemné koordinace činností. K uváděnému příkladu Slovenska je asi dobré zmínit, že slovenská vláda odsouhlasila projekt sloučení regulátorů finančního trhu v rámci Národní banky Slovenska.
EURO: Jak spolupracuje bankovní dohled se zahraničními kolegy ze zemí, odkud pocházejí významní vlastníci českých bank? Jejich problémy totiž mohou mít vliv i na naše banky.
RACOCHA: Již jsme uzavřeli dohodu o spolupráci se slovenským a rakouským regulátorem a v nejbližších dnech bude podepsána obdobná dohoda s Francií. Ve vysokém stadiu přípravy je i dohoda s Belgií a Německem. Uzavření těchto dohod v minulosti bránilo znění zákona o bankách. Hlavním cílem je, aby banky procházely pouze jedním dohlížecím procesem. Místní banky podléhají české regulaci, ale jsou často součástí zahraničního celku, který podléhá regulaci v mateřské zemi. Co se týče angažovanosti českých dcer vůči zahraniční matce, ta je omezena místní regulací. Případné problémy matky by tak neměly bezprostředně vést k nepříznivému vývoji v české bance.
