Developeři jsou nyní v defenzivě. Zákopová válka aktivistů proti „zlým developerům“ se totiž zvolením Štylera a jeho Hnutí pro Prahu 11 přenesla na úřad. Vzdát se ale investoři jen tak nehodlají. K prosazení svých záměrů chtějí použít zbraně, které se osvědčily těm, kdo stavby blokují: aktivistům. Těm se podařilo zastavit výstavbu několika spaloven, když poukázali na takzvanou systémovou podjatost úřadů, které je povolily. Pokud teď developeři se stejnou taktikou uspějí, legislativní guláš ve stavební branži tím notně opepří.
Investor, developer, „develovepř“
„Připadal jsem si, jako když mě sebrali v roce 1989 na Albertově a odvezli na výslech do Příbrami. Taková je na jednání s Jiřím Štylerem atmosféra,“ říká Alexandr Adámek, spolumajitel developerské firmy Ungelt. Na radnici přinesl studii parku, který by zaplatila dceřiná firma Ungeltu – Alborg Development.
Ta má v plánu vystavět v Roztylech stovky bytů v projektu Letokruhy. Park by měl oddělit starou zástavbu od té plánované tak, aby sousedé byli spokojení… a přestali stavbu blokovat. „Starosta na mě začal po pětiminutovém monologu řvát, že jediné, co musí, je platit daně, poslouchat manželku a já zase musím opustit místnost,“ popisuje schůzku Adámek.
Alborg je jednou z firem, které ruply nervy. Stavbu první etapy rezidencí, na niž už měla stavební povolení, musela zastavit na základě předběžného opatření soudu. Tam se proti povolení odvolali aktivisté – za mohutné podpory radnice, domnívá se Adámek. I když se podaří firmě projekt znovu rozeběhnout, Adámek ví, že nemá vyhráno. V plánu jsou ještě další etapy výstavby a nedělá si iluze, že se mu povede najít se starostou do budoucna společnou řeč. Kořeny animozity jsou v minulosti.
Možná opravdu není daleko doba, kdy se o pražském metru bude rozhodovat třeba v Brně, protože město jako investor bude mít logicky na hladkém průběhu projednání stavby zájem.
„Alborg alias Finep tu bez povolení kácel vzrostlé stromy, čemuž se snažilo Hnutí pro Prahu 11 zabránit. Přijela i televize. Teď chce firma změnit pozemky určené územním plánem pro občanskou vybavenost zase pro byty. To je těžař, prospektor. Nic pozitivního do území nepřináší. Myslíte si, že je napadlo zeptat se, co městská část potřebuje?“ říká na adresu firmy Štyler.
Bývalý aktivista, dnes starosta Prahy 11, má stavebníky rozdělené do tří kategorií: investor, developer, develovepř. Odmítá ovšem, že není schopen kompromisu. „Vždyť se tu staví Centrum Chodov, největší obchoďák ve střední Evropě.
Jenomže pan Neugröschel (zástupce firmy Rodamco, investora centra) ještě než začal projektovat, přišel a zeptal se nás, co chceme. Dvě třetiny našich požadavků akceptoval a nikdo se mu neodvolal. To je pan investor,“ argumentuje Štyler.
Ať prý developeři přijdou s nabídkou pro všechny obyvatele městské části, která ho „sundá ze židle“, a on se s nimi bude bavit. A ať stavby projednávají s občany a přesvědčí je.
Ochrana zdraví nad stavební záměry
Hned na prvním zasedání loni v listopadu schválilo povolební zastupitelstvo usnesení, že bude chránit zdraví a životní prostředí, což je nadřazené stavebním záměrům, a nepřipustí další zahušťování Prahy 11 administrativní a bytovou výstavbou. Hnutí pro Prahu 11, v jehož čele Štyler stojí a které od roku 2002 na Jižním Městě notně zatápí investorům, dostalo v posledních volbách 38 procent hlasů.
Lví podíl na tom, že voliči postavili bojovníky proti další betonové kultivaci suverénně do čela městské části, má bývalý legendární starosta Dalibor Mlejnský (ODS). Jeho velkorysý mejdan s developery – za který jej ve dvou případech obvinila i policie – je doběhl. Doba se nicméně změnila. Za vlády nového starosty se v reakci na deklarace ochoty k ústupkům developeři dozvídají, že Jižní Město nepotřebuje další byty bez veřejné infrastruktury, ale divadlo nebo školu.
Podjatý úředník
Společnost Alborg se proto rozhodla, že se pokusí dosáhnout toho, aby její stavební záměry projednával jiný stavební úřad než ten příslušný, který je součástí radnice Prahy 11. Přenést projednávání projektu na jiný stavební úřad se už kvůli systémové podjatosti podařilo firmě Bau Invest, jejíž projekt projednával úřad v Praze 6 místo toho příslušného v Praze 7.
Alborg není v Praze 11 jedinou firmou, která chce dosáhnout téhož. Stížnost na systémovou podjatost úřadu Prahy 11 podal na magistrát i největší tuzemský rezidenční developer, společnost Central Group, a firma Hamr Sport, která chtěla postavit v Hájích sportovní centrum. Dozvěděla se ale, že je moc velké a monofunkční.
Developeři tvrdí, že stavební úřad Prahy 11 nemůže rozhodovat nestranně a nezávisle, jelikož je součástí radnice, jejíž vedení se „antideveloperskými“ postoji nijak netají. Něco na tom může být. Stavební úřady jsou takzvanou přenesenou státní správou, takže by úředníci neměli být postojem starostů nijak ovlivněni (a ukládá jim to ostatně správní řád).
V praxi je ovšem tento ideální stav těžko dosažitelný, jelikož úředníci stavebních úřadů jsou zaměstnanci radnic, a jsou tedy na starostovi a radních minimálně ekonomicky a kariérně závislí. Ostatně není žádným tajemstvím, že územní rozhodnutí nebo stavební povolení nebývalo v některých městských částech průchozí bez „dohody“ se starostou. A šéfové stavebních úřadů chodí se starosty na jednání s investory běžně i dnes.
Přelomový rozsudek
Tento skrytý konflikt, který vyplývá z takzavného smíšeného modelu státní správy a samosprávy, řeší už několik let odborníci, ovšem i Nejvyšší správní soud (NSS). Ten v roce 2012 vydal přelomový rozsudek. Přeloženo do lidské řeči dospěl k názoru, že daný stav nezakládá sám o sobě systémovou podjatost, ale její riziko. V praxi tento šalamounský verdikt obnáší to, že soudy musejí vždy zkoumat, zda úředník mohl být v konkrétním případě podjatý.
Z rozsudku NSS vyplynulo, že důvod k pochybnostem nastává tehdy, když úředník rozhoduje o závažné věci, na které má samospráva zcela zjevně nějaký konkrétní zájem. Ten v praxi vyplývá například z různých „mediálních vyjádření, předvolebních slibů, konkrétních investičních či obchodních počinů“.
Že zmiňovaný rozsudek může mít významný dopad do povolování staveb, se ukázalo nedávno na dosud nejslavnějším rozsudku o spalovně odpadů v Chotíkově u Plzně.
Investor – Plzeňská teplárenská – musel loni v létě přerušit dostavbu spalovny za více než dvě miliardy, jelikož krajský soud zrušil stavební povolení na základě systémové podjatosti úředníků kraje, kteří rozhodovali o odvolání proti územnímu rozhodnutí i stavebnímu povolení. Hnutí Duha a Děti Země argumentovaly podjatostí krajského úřadu, jelikož kraj v roce 2010 uzavřel s investorem dohodu, v níž se zavázal stavbu podporovat. Rozhodovat pak musel Středočeský kraj.
Riziko si už uvědomují i politici
Zdá se, že aktivisté jsou teď motivováni využívat institut systémové podjatosti u smluv obcí a krajů s investory, kde se obce a kraje běžně zavazují poskytnout součinnost při získávání povolení, a to i pod hrozbou sankcí nebo naopak s příslibem benefitů. A riziko si začínají uvědomovat i někteří politici.
Letos prohlásil sebe a svůj úřad za systémově podjaté primátor Brna Petr Vokřál ve věci kontroverzního přesunu brněnského nádraží, kde by město bylo spoluinvestorem. Rozhodnout o podjatosti by měl Zlínský kraj. Možná opravdu není daleko doba, kdy se o pražském metru bude rozhodovat třeba v Brně, protože město jako investor bude mít logicky na hladkém průběhu projednání stavby zájem. Zůstaňme ale prozatím u developerů a jedenácté městské části.
Tak si ten úřad vezměte!
„K podání stížnosti na systémovou podjatost nás vedla dlouhodobá systematická politika,nulové tolerance‘ vůči všem novým investičním záměrům na území městské části, nerespektování obecně platných pravidel a negativní způsob, jakým se představitelé této městské části staví byť jen k možnosti diskuse,“ vysvětluje ředitel společnosti Central Group Ladislav Váňa. Někteří představitelé samosprávy této městské části jsou podle něho nepochybně ve střetu zájmů, protože jsou zároveň členy občanského sdružení, jehož hlavním cílem byl a stále je boj proti jakékoli nové výstavbě.
Váňa soudí, že právě na případu Prahy 11 se jednoznačně ukazuje, že rozdělení samosprávy a státní správy v praxi zcela selhává. Utvrdila ho v tom personální smršť na stavebním odboru po Štylerově nástupu. „Jaképak ovlivňování? Já mám konzistentní postoje už 13 let a plním svůj volební program. A že všichni ze stavebního úřadu odešli? Dámy správně usoudily, že je načase se věnovat vnoučatům a nastoupí noví lidé z výběrového řízení,“ reaguje Štyler.
Kdyby stavební úřad nespadal pod radnici, byl by nakonec vlastně rád. „My na výkon státní správy doplácíme 23 milionů ročně. Ať si úřad vezme ministerstvo pro místní rozvoj pod sebe. Na co nám je něco, co platíme, a nemáme ovlivňovat?,“ navrhuje Štyler.
Nápad je to celkem logický, leč v současnosti pravděpodobně neproveditelný. Ministerstvo už před třemi lety navrhlo vytvořit nezávislou hierarchickou soustavu stavebních úřadu právě s odkazem na systémovou podjatost jejich zaměstnanců, riziko korupce a klientelismu v současném systému. Se zlou se ale potázalo u starostů, ostře proti ovšem vystoupila i ministerstva, která mají svoje speciální stavební úřady – například doprava pro dálnice, obrana pro vojenské stavby nebo ministerstvo průmyslu a obchodu pro energetická díla.
Čtěte také:
Pražské radnice válčí s developery, vyhrožuje se soudy a arbitrážemi
Exstarosta Mlejnský a 27 zastupitelů čelí Trestnímu stíhání
Palác Stromovka musí vypadat jinak, trvá radnice. Developer prý porušuje smlouvu
