I nedostatek hodnověrných informací vyvolává cenové šoky
Dvě, tři, možná čtyři. O tolik procent nám letos zdraží potraviny. Tento odhad nedávno vypálil v televizi ministr zemědělství Ivan Fuksa. Původně se sice vyřčení konkrétních čísel bránil, nakonec ho k tomu moderátor Václav Moravec dotlačil. To už si ale oba mohli v čase nedělního oběda rovnou zanotovat: „Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to, Janku, cos to sněd?“ Strefovat se do očekávaných cen potravin při současném chaosu na komoditních trzích má asi takovou vypovídací schopnost jako teď odhadovat, kolik se urodí meruněk, když stromy ještě ani nevykvetly. A když vykvetou, může je klidně spálit mráz.
Pokud by nás ovšem skutečně čekalo maximálně čtyřprocentní zdražení, je to dobrá zpráva. Minimálně v porovnání s tou, kterou minulý týden přinesla Světová banka. A sice že ceny potravin ve světě loni stouply o 29 procent a porostou dál. Šéf banky Robert Zoellick upozorňuje, že nebezpečně drahé potraviny mohou přispět k politické nestabilitě. Však také byly součástí rozbušky u nepokojů v Egyptě a Tunisku. Světová banka volá po tom, aby se rostoucími cenami jídla zabývala skupina vyspělých zemí G20. Kde může začít?
Předně by bylo dobré vědět, kolik čeho na světovém trhu vůbec je. „Jsou celé bloky zemí, z nichž nejde vyždímat hodnověrné informace. I to přináší značnou míru nejistoty, která zvyšuje cenové výkyvy,“ tvrdí agrární ekonom Tomáš Doucha. Experti na světový trh s obilím by se rádi dopídili údajů o tom, kolik zrna skutečně produkuje a obchoduje Čína. Asijská velmoc totiž kdeco považuje za státní tajemství. Její zásoby jsou přitom nesmírně důležité, obzvlášť v mimořádné situaci. Jenže do ní se kvůli ničivému suchu dostala právě Čína, přísně střežící svou soběstačnost v obilí. Největší sucho za šedesát let zachvátilo hlavní produkční oblasti a důsledek děsí všechny, kteří si aspoň trochu dokážou představit, jak čínské nákupy ještě víc rozvrátí světový trh a dál vyženou ceny obilí.
Velká čínská sháňka po obilí by vedla k ještě většímu vyhladovění chudých zemí. Pro jejich obyvatele jsou už tak drahé potraviny smrtící. A s přibývající populací bude hůř, nenaučí-li vyspělý svět rozvojové země, aby si co nejvíc jídla vyrobily, místo posílání humanitární pomoci. Loni okusilo extrémní chudobu 44 milionů lidí, odhaduje Světová banka. Kolika hladových krků se asi dopočítá v roce 2050, kdy má zeměkouli obývat devět miliard lidí? Čím méně bude nasycená poptávka po potravinách, tím hůře pro všechny. Drahé jídlo si budou s chudým světem „vychutnávat“ i vyspělé státy.
Ceny potravin zůstanou vysoké nejméně deset let, předpovídala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) na jaře 2008, kdy vrcholila globální potravinová krize. Experti z OECD a FAO tehdy připouštěli jen případný mírný sestup z cenových výšin. Krátce nato řada komodit zažila strmý pád. Poučení ekonomové tedy předkládají jistější scénář: ceny budou létat nahoru a dolů tak prudce a rychle jako nikdy v minulosti. A celkově budou spíše vyšší. Tedy univerzální recept pro každou příležitost.
S tím, jak zdražuje jídlo, leží čím dál víc v žaludku některým politikům investoři, kteří si hrají na burzách a ceny vyhánějí vzhůru. Je to tak, spekulanti si komodity hodně oblíbili a čekají jejich růst, ať se světové ekonomice daří lépe či hůře. Osvícení státníci chtějí dát těmto hráčům přes prsty. Kdo ale usměrní politiky, kteří škodí různými výmysly, zákazy a intervencemi? Třeba rozjetý vlak s biopalivy, která rovněž přispívají k vyšším cenám potravin, už těžko někdo zastaví. Evropa si ještě ke všemu povinně užívaný biolíh a bionaftu dobrovolně zdražuje. Certifikáty na takzvanou udržitelnost biopaliv, které požaduje Brusel a minulý týden jim dala zelenou Nečasova vláda, jsou především překážkou pro dovoz levnějšího zboží ze zámoří. Česká řepka, která na jaře zazáří z rekordní plochy polí, má své jisté. Jako „udržitelná“ má o odbyt postaráno. Že řepkové semínko je už skoro dvakrát dražší než před rokem? Ani sebedražší ropa za všechno nemůže.
