Miliony metrů pozemků pod komunikacemi jsou stále ve vlastnictví soukromých osob. Jejich majitelé se začínají důrazně ozývat
V polovině února obdrželo města Praha dopis od doktora práv Ivana Kozla, kterým žádal zaplacení třinácti milionů korun jako nájem zpětně za tři roky. Ivan Kozel je místopředsedou dozorčí rady akciové společnosti Xaverov, která prý při inventuře zjistila, že na rozhraní katastrů Dolních Počernic a Hostavic vlastní necelé tři hektary pod Štěrboholskou spojkou. Firma ze zemědělského impéria rodiny Tomanů zároveň nabídla, že městu parcely odprodá. Tento požadavek je ojedinělý snad jen rozsahem a profesionalitou. Se soukromými pozemky, na kterých vyrostly chodníky, ulice, místní komunikace, dálnice či park, se potýká řada obcí, měst, krajů i stát. Problém, na který zadělával totalitní režim čtyřicet let, se za poslední dvacetiletí nepodařilo vyřešit. Majitelé zastavěné půdy se však za ty roky naučili domáhat se svých požadavků s pomocí soudů.
Miliony pod asfaltem
Vlastnit pozemky pod silnicí či dálnicí není žádné neštěstí. Naopak. Znalecký posudek určil cenu jednoho metru pod Štěrboholskou spojkou na 2200 korun. Požadavkem na nájemné firma Xaverov jemně naznačila, že si půjde tvrdě za svým. Zároveň avizovala, že při rychlém jednání je přístupná dohodě. Aby mohla Praha Xaverovu zaplatit, urychleně dodatečně navýšila letošní třicetimilionový rozpočet určený na výkupy všech privátních pozemků pod komunikacemi o 50 milionů korun. Konečná cena se vyšplhala na více než 54 milionů korun. Ředitel odboru evidence, správy a využití majetku pražského magistrátu Radek Svoboda uvádí, že město v minulých letech ročně utratilo za výkupy pozemků pod svým majetkem zhruba sto milionů korun. Kolik parcel v soukromém vlastnictví ještě zbývá vypořádat, ovšem netuší. Magistrát sám po jednotlivých vlastnících nepátrá, nároky vypořádá v okamžiku, kdy se majitelé sami ozvou nebo na ně narazí při investičních akcích, například při opravách nebo pokud přes ně má vést třeba nová kanalizace. Na uspokojení všech ale většinou peníze nestačí. To, že se vlastníci domáhají svých práv soudní cestou, už zdaleka není ojedinělým jevem. Náhrad se začínají dožadovat i majitelé bývalých latifundií, na kterých je dnes veřejná zeleň. Kolik takových žalob Prahu tíží, představitelé magistrátu ale netuší. Žádná evidence neexistuje. Desítky soudních sporů vede i město Brno. „Mnozí vlastníci nepřistoupí na odkup, chtějí nájem, ale to je pro nás nepřijatelné,“ říká Pavel Žára, mluvčí magistrátu města Brna. Na výkup pozemků má město zpracovanou metodiku a jestliže má dost prostředků, každé tři měsíce je vykupuje. Jihomoravská metropole má zmapováno, že by potřebovala vypořádat zhruba dva tisíce soukromých pozemků o celkové výměře 900 tisíc metrů čtverečních. Letos zatím magistrát uvolnil pět milionů, loni sedm. Trochu jiný systém zvolila Plzeň. Pokud majitelé nesouhlasí s nabídnutou cenou – pohybuje se mezi 40 až 130 korunami za metr podle toho, co na pozemku je – může se s městem dohodnout na nájmu, který dosahuje maximálně 35 korun za metr a rok. Plzeň má nevypořádaných ještě 1,5 milionu metrů čtverečních ploch a vlastníky země pod komunikacemi jako jedno z mála měst sama aktivně oslovuje. „Lidé, kterým se nelíbí, že jim nenabízíme ceny jako u vykupovaných pozemků pro novou výstavbu, většinou vyhrožují, ale potom se nesoudí. Jeden dlouhý spor jsme vedli s mužem, který nakonec ,svou‘ část ulice mezi rodinnými domky zatarasil pískem,“ vzpomíná Eva Hasmanová, vedoucí odboru nabývání majetku plzeňského magistrátu. Je podle ní škoda, že se před osmnácti lety nepodařilo vytvořit jednotný ucelený systém pravidel pro výkup těchto parcel. Města tehdy začala pod taktovkou ministerstva financí shromažďovat data, uvažovalo se, že za pozemky se budou platit ceny platné v době, kdy se na nich začalo budovat. Jenže celá iniciativa pomalu odumřela a samosprávy si postupně vytvořily vlastní pravidla. Většinou ale nepostupují systémově, jednotlivé případy řeší ad hoc.
Pro letošek nula
O pár let později se stát začal zabývat alespoň privátním majetkem pod dálnicemi a silnicemi první až třetí třídy. První seriózní pokus narovnat majetkově-právní vztahy učinila vláda v roce 2005. Z podkladů zpracovaných pro jednání vlády vyplynulo, že Ředitelství silnic a dálnic ČR by potřebovalo jen u dálnic a silnic první třídy na kompenzace 2,6 miliardy korun – výměra nevypořádaných parcel mohla dosáhnout 21 milionů metrů čtverečních. U „dvojek“ a „trojek“, které stát převedl na kraje, byla situace ještě horší. Tam bylo v soukromém vlastnictví odhadem 52 milionů metrů čtverečních.
Materiál tehdy předpokládal, že v roce 2015 už by měly všechny silnice a dálnice ležet „na svém“. Z reakcí Ředitelství silnic a dálnic i jednotlivých krajů je více než zřejmé, že se tak zcela jistě nestane. Vypořádat, ale i zaměřit stále zbývá desítky, možná stovky milionů metrů čtverečních. Jen Jihomoravský kraj odhaduje na základě posledního zaměření z roku 2003, že v jeho rajonu se nachází pod komunikacemi 14,5 milionu metrů čtverečních nevypořádaných pozemků.
Přesný stav nelze zjistit do doby kompletního zaměření silnic geometrickými plány. Jenže ty stojí desítky milionů korun. Správce sítě dálnic a jedniček žádnou centrální evidenci nemá.
V roce 2007 jednotlivé krajské správy ŘSD zmapovaly alespoň vlastnictví pozemků pod silnicemi první třídy. Jen ve Středočeském kraji se našlo šest tisíc „cizích“ pozemků, přitom tamní „jedničky“ tvoří asi jedenáct procent tohoto typu silnic v celém Česku. Pod plzeňskými jedničkami je třeba vypořádat zhruba 35 až 40 procent pozemků, což obnáší náklady zhruba 160 milionů korun. U plzeňské části D5 jde o zhruba 30 milionů korun. Pod českými dálnicemi chybí vykoupit celkem zhruba devět procent parcel. Pod dálnicí D1 je dvacítka privátních pozemků za několik milionů korun, které se budou muset vypořádat ještě předtím, než začne její modernizace.
Ministerstvo financí ve spolupráci s resortem dopravy vytvořilo v roce 2007 program na zajištění dodatečných výkupů pozemků. Finance však program v roce 2009 zastavily – respektive nebyly do něj dány žádné peníze – dříve, než se podařilo zajistit pro všechny pozemky geometrické plány či odhady, najít některé vlastníky a uzavřít s nimi kupní smlouvy. Výkupy se podařilo dokončit v několika stovkách případů. V programu je pro letošek opět nula. „Naší snahou je řešit ucelené tahy silnic, ne vždy se však daří tento postup dodržovat,“ říká mluvčí ŘSD Marcela Vápeníková. Limitující je nedostatek prostředků, ale i lidí, kteří by se této agendě věnovali. Vápeníková odhaduje, že ŘSD by na tyto účely potřebovalo stovky milionů korun.
Soud i hnůj
Například rodina Řehákova vyhrožuje, že zaveze 41. kilometr rychlostní silnice směrem na Mladou Boleslav zeminou nebo kluzkým hnojivem. Už dvacet let se nemůže s ŘSD dohodnout na ceně, za kterou by byla ochotna prodat 1600 metrů pod vozovkou. Chtěla by dva miliony korun, to ale nemůže ŘSD dát, jelikož se musí řídit vyhláškou ministerstva financí. Řehákovi se proto soudí. A nejsou sami. Vlastníci, kterým se nelíbí nabízená cena – přestože ŘSD vykupuje tyto pozemky jako stavební – nebo nemají trpělivost čekat, až budou na výkup peníze, se na soud obracejí stále častěji. „Počet sporů rok od roku narůstá s tím, jak se lidé začínají více starat o své majetky. Největším problémem je v současnosti nedostatek financí a s tím související nárůst agendy a trvání existujících soudních sporů,“ potvrzuje Květa Kočová, mluvčí ministerstva dopravy. Jedna krajská správa Ředitelství silnic a dálnic se dokonce soudila i s obcí, která odmítla uznat vlastnictví ŘSD a požadovala standardní výkup. Na rozdíl od výkupů pozemků pro novou výstavbu ale ŘSD není v takových případech pod časovým tlakem, ani nemusí přikročit k vyvlastňování. V případě neshod může požádat o zřízení věcného břemene na předmětném pozemku. „Jádro problému však primárně není v nedohodě s vlastníky. Nejhorší situace totiž nastávají v případech, kdy vlastníci nejsou známi, respektive nejsou k zastižení, protože emigrovali, nevrátili se z války nebo koncentračních táborů a podobně. Jako kuriozitu lze uvést výpis z katastru nemovitostí, kde je jako vlastník jedné silnicí zastavěné parcely uveden František Josef I., panující arcikníže,“ dodává Vápeníková.
