Češi excelují v ochraně vzácných nosorožců, zároveň se výrazně podílejí na jejich masivním vybíjení
»
Eliška nemá nic na světě raději než podrbání na vnější straně ouška. Nevíte, jestli ji to lechtá, ale musí jí to dělat dobře, když se přetlačuje se svým bratrem o to, kdo toho drbání dostane víc. Když je podrbete, blaženě kvičí. U kořene ucha mají všichni nosorožci nejjemnější kůži.
O kousek dál mají tihle adolescenti to, co jim jednou může přinést smrt. Dva pomalu vyrůstající rohy. V dospělosti mohou dohromady vážit pět až šest kilogramů. V porovnání s několikatunovou hmotou zvířete zlomek, ale pytláky (a jejich zákazníky) zajímají právě jen ty rohy. Při cenách 65 tisíc dolarů za kilogram jsou totiž momentálně výnosnější než zlato, nebo dokonce kokain. A na rozdíl od kokainu prakticky bez rizika.
Poptávka po rozích nosorožců je obrovská. Hlavně ve Vietnamu, kde koluje fáma o jejich léčivých účincích. A protože má Česko početnou vietnamskou komunitu, našlo se pár podnikavců, kteří z nás udělali významnou zastávku nelegálního obchodu s rohovinou. A z překvapivého množství lidí ze severních Čech trofejní lovce.
Česká cesta Na to, co se v posledních letech odehrává zejména v jižní Africe, sedí označení Rhino Wars čili nosorožčí války. Během pouhých sedmi let stoupl počet upytlačených (přísně chráněných) nosorožců z 15 ročně na loňských více než tisíc. Exponenciálně roste i cena rohoviny – z nějakých 250 až 500 dolarů v 90. letech na letošních 65 tisíc. Za jediný roh tedy může překupník na černém trhu inkasovat až 5,5 milionu korun. A on má ten nosorožec šikovně rohy hned dva (jeden mívá na délku asi 90 centimetrů, druhý je menší).
Legálně se dá k nosorožčím rohům dostat v zásadě jediným způsobem – při trofejním lovu. A v tom, ač to na první pohled může znít zvláštně, excelují Češi. Naši lovci vyrážejí do Jihoafrické republiky a Namibie, kde je povolený regulovaný odstřel nosorožců, kteří již splnili svoji biologickou roli a zanechali po sobě dostatek potomků.
Ponechme stranou, jaké vzrušení asi může lovci přinést skolení přestárlého zvířete, které mu chovatelé přivedou před velkorážní pušku s optikou jako na porážku. O to vůbec nejde – ty správné emoce vyvolají spíš prosté kupecké počty: lovecká výprava do Afriky s povolením odstřelu nosorožce vyjde na sto tisíc dolarů. Z jednoho nosorožce lze získat až šest kilo rohů, a když je lovec prodá, bude pořád nějakých 6,5 milionu korun v plusu.
A ještě mu zbudou ostatní trofeje, které zastřelil bokem.
Týdeník Euro má ze dvou zdrojů ověřené, že tahle „česká cesta“ dosud funguje, i když Jihoafričané zpřísnili podmíntéma ky pro odstřel nosorožců. Ostatně několik Čechů přímo na jihu Afriky vlastní farmy, někteří se věnují chovu, ale jiní zvou „přátele“ na lov.
Má to samozřejmě háčky – třeba že legálně dovezený trofejní roh lovec nesmí prodat. Česká inspekce životního prostředí těmto aktivitám věnuje pozornost, rohy se označují, identifikuje se jejich DNA, sem tam se nějaký podaří zadržet, ale všechno (vlastně ani většinu) úřad uhlídat nedokáže. Vždyť kdo dokáže lovci, že mu nosorožčí rohy nešťastnou náhodou někdo neukradl z kufru?
A to je řeč jen o skutečných lovcích, kteří by do Afriky vyrazili lovit tak jako tak. Než v únoru 2012 jihoafrické úřady zpřísnily udělování povolenek, odjely „lovit“ nosorožce zhruba dvě desítky českých „bílých koní“, tedy lidí, kteří třeba ani nemají myslivecké zkoušky a koneckonců – stejně jako v případě Vietnamců – za ně trofej mohl skolit profesionální lovec.
Trofej, která jim po zdařilém výletu z jihu Afriky po pár měsících přišla, poslušně odevzdali zdejším vietnamským překupníkům. Zanedlouho už ji mohl nějaký vietnamský doktor (hodně) movitému pacientovi předepsat jako zázračný lék na horečku, případně rakovinu. Že namletý keratin (v podstatě stejná látka, z níž jsou i nehty) nikomu nevyléčí ani kocovinu (další pověra), je nasnadě. Může mít leda tak placebo efekt.
Bude se pálit Přesto se tento mýtus především ve Vietnamu stále drží. Při životě jej v posledních 15 letech udržují virální zprávy o dodnes neidentifikovaných bývalých politicích vyléčených z rakoviny a podobně. „Nejhorší je, že se z rohu nosorožce stal symbol postavení. Pomalu každý, kdo si ve Vietnamu o sobě myslí, že je ‚někdo‘, chce mít aspoň kousek rohu nosorožce,“ říká ředitel královédvorské zoo Přemysl Rabas.
Zoo ve Dvoře Králové má k nosorožcům zvláštní vztah. Jen díky ní dodnes přežil jeden druh nosorožců – tzv. bílí nosorožci širokohubí severní subspecie Ceratotherium simum cottoni, která byla prohlášena některými zoology za samostatný druh. V přírodě mezitím vyhynuli a královédvorská zoo se je snaží vracet do volné přírody. Tedy pokud lze ultra přísně chráněnou rezervaci uvnitř přísně chráněné rezervace Ol Pejeta v centrální Keni považovat za volnou přírodu. Tam se sice tito nosorožci v minulosti nikdy nevyskytovali, ale původnímu místu výskytu (jižnosorožci
» ní Súdán, jižní Čad, severovýchodní Kongo a severozápadní Uganda) se tenhle ekosystém blíží. Navíc nosorožce „umějí“.
Na jihu Afriky je nosorožců mnohonásobně víc než v místech, kam je Češi vracejí (tedy severní bílé do Keni, a východoafrické černé do Tanzánie). Podle konzervativních odhadů je jen v Krugerově národním parku na 8500 bílých nosorožců, přesto stále patří k citlivým druhům a při současné dynamice vybíjení by ani takhle početná populace nevydržela déle než pár let. Nehledě na to, jak brutálně je pytláci masakrují. A že se na tom nemalou měrou podílejí podnikavci z Česka…
Proto nyní ve Dvoře Králové zorganizovali akci, která má na vyvražďování nosorožců upozornit – Burn Horns, Save Rhinos (Spalte rohy, spaste nosorožce). Den před Mezinárodním dnem nosorožců, tedy tuto neděli 21. září, královédvorská zoo veřejně spálí své zásoby rohoviny, údajně přes 60 kilogramů. Padesát kilo na oheň dá sama zoo, zbytek připadne na rohy zabavené pašerákům Českou inspekcí životního prostředí. Rohovina se bude současně pálit i v dalších zoologických zahradách, namátkou v Plzni, ve slovenské Bojnici, v Bratislavě, v Tallinnu, ve Vratislavi či v britských Port Lympne a Howletts.
Jen ve Dvoře Králové shoří na masivní vatře v přepočtu téměř 80 milionů korun (což je víc než polovina ročního rozpočtu celé zoo). Ale zoo neměla pro rohy žádné upotřebení a musela se jen starat o jejich uskladnění.
Vzhledem k tomu, jak časté byly v posledních letech krádeže rohů ze sbírek, muzeí i aukčních síní, budou provázet převoz rohů z bezpečnostní schránky z hradecké pobočky ČSOB do Dvora Králové mimořádná bezpečnostní opatření. Ostatně i přímo na místě bude hromadu rohoviny hlídat pět ozbrojených příslušníků celní správy.
Prodej ani po případné legalizaci obchodu s rohy nepřicházel v úvahu. „Otevření obchodu s rohovinou by nepřineslo snížení poptávky po rohovině, jak je někdy mylně předpokládáno, ale její nárůst, a tím by vedlo k ještě rozsáhlejšímu zabíjení nosorožců,“ tvrdí šéf zoo ve Dvoře Králové Rabas. Největší problém vidí v odstranění stigmatu nelegálnosti, které zatím podle něj řadu lidí odrazuje. Navíc legální obchod s rohy může snadno přikrýt ten nelegální, nehledě na to, že upytlačené rohy budou (pro prostředníky, ne pro koncové uživatele) vždycky levnější.
Dlouhodobým řešením je podle odpůrců legalizace obchodu s rohy pouze snížení poptávky z jihovýchodní Asie. Proto se snaží spojit s celebritami (Dvůr Králové například spolupracuje s Miss Earth ČR Monikou Leovou) a virálním fámám konkurovat osvětovou kampaní. Ovšem výsledky jsou dost nejisté.
Existuje i jiný pohled na věc – legalizace obchodu při jeho přísné regulaci. Příznivci této cesty tvrdí, že nosorožec může za život vyprodukovat až 60 kilo rohů, které po odříznutí dorůstají. Technicky je uspání nosorožce již dlouho zvládnuté, zvířata nic nebolí a největší soukromý chovatel na světě s 800kusovým stádem „holí“ své nosorožce pravidelně a má z nich asi kilogram rohoviny ročně. Bílí nosorožci jsou v zásadě klidná zvířata, spásají trávu a dovedou koexistovat třeba i s hovězím dobytkem.
Zastánci legalizace vědí, že na skladě je v JAR asi 18 tun, což je několikanásobek objemu získaného loni pytláctvím. Zastánci legalizace doporučují vznik kartelu dodavatelů a odběratelů rohů, něco jako De Beers v diamantech. Z výnosů by se podle jejich představ odváděly daně, které by šly ve prospěch ochrany populací nosorožců. Smyslem je dosáhnout toho, aby legální cena z oficiální nabídky byla nižší než náklady v celém ilegálním řetězci od pytláků přes překupníky až po velké ryby.
Neocenitelné prokletí Eliška je dvouleté mládě východoafrického nosorožce dvourohého, kterému se normálně říká černý, vědecky Diceros bicornis michaeli. Je v páté generaci narozená v zajetí v zoo ve Dvoře Králové a je předurčena k velkým věcem.
Pojede do tanzanského národního parku Mkomazi, pár set kilometrů jižně od míst, odkud pocházejí její předci, aby pomohla zachránit svůj rod.
Eliška neví, jak strašně je vzácná – v přírodě zůstalo příslušníků jejího druhu jen 800. Bude už čtvrtým černým nosorožcem, kterého zoo ve Dvoře Králové poslala do Afriky, ti předchozí se všichni aklimatizovali a začali se už i úspěšně množit. Jsou to krásná zvířata a z genetického hlediska neocenitelná. Ale ty dva rohy jsou spíš prokletím než okrasou. l
Češi a nosorožci Královédvorská zoo dnes dobrovolně vrací do přírody svoje nejvzácnější zvířata. Těm, kteří nevidí význam zoo pro udržení genofondu, je možné dát nejlepší příklad: když Josef Vágner získal v 70. letech svoje chovná stáda, bylo ve východní Africe nejméně 20 tisíc černých nosorožců Diceros bicornis michaeli, a v případě Ceratotherium simum cottoni (nosorožci bílí) sice odebíral v roce 1976 asi jedno procento celosvětové populace, ale to je v normální populaci jedna čtvrtina ročního přírůstku. Sice je nedokázali pořádně rozmnožit, ale zatímco těch 99 procent světové populace bylo vybito, to jedno procento bylo udrženo naživu dostatečně dlouho na to, aby se jím mohla věda v roce 2014 zabývat. l
Nosorohy nad kokain
70. léta Od roku 1977 je obchod s rohy nosorožců ilegální; některé země se připojují později.
1980 Poptávka je z Dálného východu (Jižní Korea,Tchaj-wan, Japonsko) a z Jemenu (Čína a Vietnam byly tehdy prakticky uzavřené země). Trh se připravuje na důsledky embarga (nakupování do zásoby), populace nosorožců černých ve východní a jihovýchodní Africe kolabuje.
1991 Ceny afrických a asijských rohů se na černém trhu na Tchaj-wanu dramaticky liší. Asijští nosorožci jsou už prakticky „vytěženi“.
1993 Kontinentální Čína vyřazuje rohy nosorožců a tygří orgány z oficiálního lékopisu tradiční čínské medicíny; obchod s rohy prohlášen za ilegální.
1995 Agenti EIA hlásí „uzavření“ trhu v Číně – malá obchodní aktivita a pokles cen.
1999 Na jihoafrický trh vstupují zájemci z Vietnamu, vykupují zásoby rohů od soukromých chovatelů. 2003 Vietnamci přijíždějí do JAR jako lovci trofejí, snaha o kvazilegální vývoz rohů (vývoz trofejí je legální v případě obdržení povolenky).
2006 Čína zahajuje masivní dovoz živých nosorožců z JAR za účelem faremního chovu na rohy – celkem do roku 2012 dovezeno 156 zvířat.
2007 Vietnam oficiálně zakazuje obchodování s rohy nosorožců.
2009 Zákaz obchodování s rohy na vnitřním trhu v JAR kvůli snaze o zamezení pašování.
2010–2011 „Bílí koně“ v Česku a Polsku loví v JAR nosorožce na legální povolenky pro vietnamské klienty, následně export rohů z Česka a Polska do Vietnamu.
2012 Zákaz vydávání povolenek vietnamským „lovcům“; zpřísněná pravidla pro vydávání povolenek.
současnost Pytlačení v Africe pokračuje v neztenčeném rozsahu – do srpna upytlačeno jen v JAR 700 nosorožců (nový rekord).
nepálci na to přišli Kolik stojí účinná ochrana nosorožců indických v národním parku Čitván (Nepál) Příjmy národního parku v roce 2011 1,154 mil. USD* (vstupné, projížďky na slonech) Výdaje parku 755,3 tis. USD Armáda udržuje posádku 850 vojáků Správa parku 268 lidí Výdaje správy parku a armády 1400 USD na 1 km2 ročně Počet nosorožců v roce 2008 408 Upytlačeno v roce 2008 7 Počet nosorožců v roce 2011 503 Upytlačeno v roce 2011 1 pozn.: * 50 % příjmů národního parku jde ve prospěch komunit sousedících s parkem Na 1 km2 připadá 1,2 člověka, který nosorožce chrání profesionálně, plus dobrovolníci a informátoři z okolních vesnic v nárazníkových zónách. Chovní nosorožci V Jihoafrické republice a v Namibii dnes funguje legální regulovaný odstřel nosorožců, kteří již splnili svoji biologickou roli a zanechali po sobě dostatek potomků. Tahle tržní praxe patrně přispěla k tomu, že se počet bílých nosorožců v jediné rezervaci za posledních sto let zvýšil z 20 na tisícinásobek. Nosorožci získali ekonomickou hodnotu, bylo výhodné je množit, vznikl trh s pravidly. Populační management, kdy z jedné populace uděláte několik set populací, které se množí jako o život (v dobrých podmínkách jedno mládě na samici za dva roky), se zasloužil o zbytek. Ale bez silného ekonomického motivu se zejména dnes, kdy exponenciálně rostou náklady na jejich ochranu, ale nikoli výnosy z jejich chovu, bude počet chovatelů snižovat. Když se střílejí nejen nosorožci, ale i jejich majitelé a výnos nekopíruje náklady a riziko, nemůže to dopadnout jinak – ostatně ceny chovných nosorožců na aukcích v Jižní Africe klesají. l
Musejí se bát Roh prodaný překupníkovi pro pytláka například z chudého regionu v centrální Keni představuje ekvivalent desetiletého příjmu, takže ani nenulové riziko, že bude zastřelen, jej neodradí. Mnohé země, které mají nosorožce, střílejí ilegální ozbrojence v rezervacích na potkání, ostatně při napadení mají právo se bránit a svědků je v buši málo. Jak říká jeden ranger z Jižní Afriky: „Já neumím posoudit, jak těžký hřích je upytlačit nosorožce, to nechám na Bohu. Mojí rolí je toho pytláka k němu dopravit.“ Pytláky by mohlo odradit, kdyby měli podezření hraničící s jistotou, že je strážci chytí ještě předtím, než se zmocní kořisti. To by vyžadovalo nasazení patrol se psy, noktovizory, nebo dokonce drony s infračervenými kamerami, schopnými rozlišit lidské postavy a předměty, které nesou. Zatím takovou techniku ale mívají spíš sami pytláci. l
O autorovi| Miroslav Zámečník • zamecnik@mf.cz Tomáš Jeník • jenikt@mf.cz
