Klaus a Visegrád
Václav Klaus se mýlí, napsala polská Gazeta Wyborcza. Maďarský list Magyar Nemzet se rovnou zeptal svých čtenářů, co říkají tomu, že český prezident zabránil jednání o poválečném odsunu na schůzce prezidentů visegrádské čtyřky v Budapešti (3. listopadu). Nikoho asi nepřekvapí, že souhlas s Klausovým postojem vyjádřilo pouhých pět procent respondentů ankety. Výtky vůči českému prezidentovi jsou na jednu stranu trochu nespravedlivé. Klaus v tom totiž vůbec nebyl sám. Znepokojení kvůli dřívější deklaraci prezidentů Německa a Polska, kterou chtěl Aleksander Kwasniewski vpašovat na jednání Visegrádu, totiž stejně razantně vyjadřoval premiér Vladimír Špidla. Takže třeba zastánci jednotné české zahraniční politiky mohou být vlastně rádi, že Klaus drží lajnu. Češi mají svou společnou deklaraci s Němci z roku 1997 a všechno, co jde mimo ni – ať je to dobré, nebo špatné – je pro ně tabu. Pokud si někdo chtěl stěžovat, tak terčem měla být celá česká politická reprezentace, byť ministr zahraničí Cyril Svoboda se v tomto případě trochu vymyká. Mnohem horší je, že se kolem německo-polské deklarace objevilo tolik zbytečné hysterie. Zdá se, že Klaus ani Špidla neznali nebo přinejmenším nebrali v potaz to, co rozhovorům německého a polského prezidenta předcházelo. V Polsku vyvolal velké pozdvižení projekt Centra proti vyhánění, které má připomínat tragédii odsunovaných národů. Kwasniewski a Johannes Rau uklidňovali situaci, jejich cílem vůbec nebylo povzbuzovat další emoce. Jejich deklarace byla velmi vyvážená. Mimo jiné odmítá vznášení majetkových požadavků vyhnanců. A jak upozorňují němečtí pozorovatelé, Rau vždy (i nyní) zdůrazňoval, že tragédii vyhnání předcházely zločiny světové války. Klaus přichází s jedním velmi racionálním stanoviskem: Proč by se dnes měla z vyhnání dělat velká politika? Neměla. Z tohoto pohledu se výzva Raua a Kwasniewského k „celoevropské diskusi o vyhánění, útěcích a přesídlování v evropských dějinách“ jeví jako nadbytečná. Jenže tuto větu nelze vytrhovat z celkového kontextu. Prezidentům Polska a Německa jde na prvním místě o smír, a vůbec ne o nějaké pokusy změnit interpretaci výsledků války, jichž se Klaus podle vyjádření v deníku Právo obává. Někteří zdejší politici působí dojmem, že by rádi zbavili svobody slova všechny kritiky poválečného odsunu. A že jim tato otázka slouží především ke snadnému získávání politických bodů.
