Když se po střední škole rozhodoval co dál, měl dvě možnosti. Buď se stát báňským specialistou, nebo pracovat v bankovnictví. Obojí ho lákalo. O místo v bance se tehdy v Německu muselo ucházet dvanáct měsíců předem, v případě těžby nerostů stačilo šest. „Podal jsem tři přihlášky na bankovní pozice a řekl jsem si, že pokud to nevyjde, dám se do služeb báňského průmyslu. Kladné odpovědi přišly na dvě žádosti, a tak jsem se stal bankéřem,“ říká dvaačtyřicetiletý Burkhard Dallosch, jeden ze dvou šéfů české pobočky Commerzbank.
Čínská oháňka.
Dallosch vyrostl v severoněmeckém Lübecku, starém hanzovním městě s bohatou námořní a obchodní tradicí. Táhlo jej to však jinam. Po dvouletém studiu na bankovního specialistu u hamburské Landesbank a mnoha peripetiích získal zaměstnání u pobočky Commerzbank v New Yorku, kde strávil první polovinu roku 1986. „Chtěl jsem pracovat ve finančním srdci Ameriky na Manhattanu, někde nedaleko burzy,“ uvádí. Potom se znovu vydal na cesty. Odjel do Hongkongu a tři měsíce cestoval po kontinentální Číně s ruksakem na zádech. „Byl to úžasný zážitek, vznikaly tam první hospodářské zóny a země se otevírala turistům,“ vzpomíná Dallosch, „Jednou jsme se dostali do Kašgaru na čínsko-pákistánské hranici. Dvě rodiny nás pozvaly na oslavu, na naši počest porazily skopce a naservírovaly oháňku, místní specialitu. K té hroudě tuku jsme dostali vařená játra, ale hostitele jsme urazit nemohli…“ Na konci září se vrátil z Číny transsibiřskou magistrálou do Hamburku a o dva měsíce později nastoupil na univerzitě v Göttingenu, obor podniková ekonomika.
A přece se usadil.
Během čtyřletého studia absolvoval každé léto tříměsíční stáž u Commerzbank v americké Atlantě, a přesto jej to po ukončení vysokoškolského vzdělání táhlo opět mimo Evropu, tentokrát do Jižní Ameriky. Impulsem byla jeho vášeň pro mineralogii. „Dostal jsem se do severního Chile na poušť Atacama a do opuštěných dolů ve výšce čtyř tisíc metrů, kde jsem sbíral nerosty. Některé z nich se vyskytují pouze tam. Cestoval jsem sám a vrátil se s baťohem plným kamenů. Vážil 120 kilo,“ vypráví Burkhard Dallosch.
Po návratu začal pracovat na své kariéře. „V pětadvaceti jsem si dal za cíl, že do třiceti budu mít stálé zaměstnání,“ poznamenává. V květnu 1991 proto znovu nastoupil u Commerzbank a připravoval se na funkci vedoucího pobočky ve Frankfurtu nad Mohanem. Po roce byl jmenován vedoucím filiálky s jedenácti zaměstnanci ve Frankfurtu-Sachsenhausenu. V té době se také oženil s dívkou, kterou poznal na studiích v Göttingenu.
O dva roky později se s manželkou a se synem přestěhoval do nedalekého Limburgu, kde převzal další pobočku Commerzbank. Koupili dům, narodil se jim druhý syn, avšak žena těžce onemocněla.
Smutné paradoxy.
Jako šéf pobočky jste se naučil, jak fungují bankovní procesy, v tomto oddělení se naučíte, jak funguje banka, dozvěděl se Burkhard Dallosch, když se v říjnu roku 1997 stěhoval z Limburgu do frankfurtské centrály. V osobním životě však dostal tvrdou ránu – manželka podlehla rakovině a on zůstal se syny sám. „Musel jsem jim nahradit matku a navíc naplno pracovat, byl jsem odkázán na pomoc okolí. Stávalo se, že jsem musel přerušit důležité jednání a vyrazit pro děti,“ vzpomíná.
Kariéra Dallosche se přesto v té době paradoxně rozběhla prudce vzhůru. V Commerzbank například odpovídal za pobočkový systém v Německu i v zahraničí, v roce 2001 navíc dostal v bance na starosti fúzi hypotečních bank tří německých ústavů - Deutsche Bank, Dresdner Bank a Commerzbank. „Rok jsem musel koordinovat tým až 120 spolupracovníků koncernu, poradců, právníků a auditorů,“ komentuje Dallosch. Potom se v Praze uvolnilo místo ve vedení pobočky.
Skandinávie ve středu Evropy.
Se syny přijel do Česka loni v půlce srpna v době povodní. „Pro děti to bylo obrovské dobrodružství, už po dvou týdnech tehdy osmiletý starší syn prohlásil: Tati, tak aby bylo jasno, odsud pryč nechceme!“ Burkhard Dallosch ale odejít nehodlá. „V Commerzbank jsou pouze dvě pozice, o něž stojím – má a pozice mého kolegy, druhého generálního ředitele pražské pobočky.“ „Jeho předností jsou nadstandardní analytické, organizační a komunikační schopnosti. To, že mu zatím do jisté míry chybí znalosti tuzemského trhu, by mohlo být považováno za handicap, ale díky vazbám v rámci Commerzbank je schopen prosadit záměry naší pobočky,“ soudí o svém šéfovi vedoucí oddělení Structured Finance Richard Paulík.
Český trh je pro Dallosche v mnohém zajímavý. „V Německu banky zeštíhlují, na trzích střední a východní Evropy naopak expandujeme,“ popisuje, co jej přitáhlo do Prahy, a dodává, „mám pocit, že Česko, Maďarsko, jižní Polsko a Slovensko se pomalu mění na homogenní region podobný Skandinávii. Hospodářské vazby jsou stále užší a firmy jednotlivých zemí stále častěji expandují v rámci regionu.“
Česko poznává nejen po pracovní stránce, ale i během své dovolené. „Rád jezdím na koni, sportuji, lyžuji a cestuji. S dětmi a s partnerkou pojedeme určitě na Šumavu, svezeme se v kánoi, budu sbírat kameny.“ O minerálech středoněmeckého pohoří Harz už napsal knihu. Třeba vznikne nějaká i o těch českých.
