Kdysi dávno mi babička vyprávěla o své svatební cestě, při které navštívila několik sovětských republik včetně Tádžikistánu. Vzpomínám si, že často vzpomínala na známé čajchány na hlavní Rudakiho třídě, kde se rozléval výborný zelený čaj. Dnes jsou tyto čajovny sice už minulostí, přesto má Tádžikistán návštěvníkům stále co nabídnout.
Foto: Jan Herzán
Naše cesta do Tádžikistánu začala letem z Prahy do Istanbulu, kde jsme přestoupili na navazující spoj tureckých aerolinií do Dušanbe. Všem zájemcům doporučuji vyřízení víz po internetu přes místní společnost Tajikintourservice, která bez problémů zajistí veškeré dokumenty, potřebné ke vstupu do země.
Na co si dát pozor
Před cestou do Tádžikistánu je dobré nechat se očkovat proti žloutence a tyfu. Úroveň zdravotní péče je tu výrazně nižší, nemají tu třeba antibiotika. Při pobytu kdekoliv v zemi se doporučuje pít jen vodu z lahví plněných v továrně a jíst stravu, která nevzbuzuje pochybnosti o přítomnosti škodlivých bakterií. Ovoce a zelenina musejí být před pozřením důkladně omyty. Tádžikové jsou upřímní a otevření, při jednání s nimi je důležité respektovat islám.
V sousedství Pamíru
Po pětihodinovém letu jsme přistáli na letišti v Dušanbe a následně se ubytovali v nově zrekonstruovaném hotelu Tajikistan v samém centru města. Z balkonů byl nádherný výhled na protější Rudakiho park a majestátně vzhlížející sochu Ismaila Somoniho, nejúspěšnějšího vladaře v dějinách země, za jehož vlády somonská říše sahala od břehů Kaspického moře až k hranicím Číny. Pokud není město zahaleno v mracích smogu, jsou vidět i vysoké štíty Pamíru.
Pobyt v Dušanbe jsme zahájili obhlídkou městského centra. V obchodech nakoupíte potraviny známých světových značek, které jsou ovšem vyráběné v Rusku. K naší velké radosti jsme zde sehnali i české pivo a okurky. Jinak tu převládají restaurace a bistra převážně s íránskou a asijskou kuchyní. Z pouličních stánků voní pochoutky z grilovaného jehněčího a skopového masa, jehož konzumaci ovšem z hygienických důvodů nedoporučuji. Velkým zážitkem byla návštěva místní tržnice a zoologické zahrady, ve které sice nenajdete velké množství zvířat, můžete se ale klidně nechat vyfotit vedle panáčkujícího medvěda.
Tádžikistán
Tádžikistán se nachází v centrální Asii. Na jihu země se tyčí pohoří Pamír. Podnebí je kontinentální s horkým suchým létem a chladnou zimou. Během sovětské éry patřil Tádžikistán mezi nejchudší svazové republiky. Tahounem ekonomiky je tu hutnický a textilní průmysl. Po rozpadu Sovětského svazu se stal Tádžikistán v roce 1991 nezávislou republikou. Jednou z dominant hlavního města Dušanbe je prezidentský palác s výhledem na nedaleké jezero. Tádžikistán je vyhledávaným místem horolezců. Skvělým tipem pro zpestření vaší dovolené je i jízda na terénním kole po horských stezkách či sjíždění peřejí řek na raftu.
- *Jak se sem dostanete Letenka do Dušanbe s jedním přestupem se dá pořídit za necelých 20 tisíc korun. Let trvá přibližně 12 hodin. Čekání na pražském letišti si můžete zkrátit návštěvou zdejších restaurací či obchodů, ve kterých se dá zboží pořídit za nejvýhodnější cenu v celém Česku. K dispozici je tu i letištní muzeum nebo vyhlídková terasa. Více informací najdete na www.prg.aero. Kde se můžete ubytovat Ubytování v okolí prezidentského paláce stojí kolem 15 dolarů na osobu a jednu noc. Dobré je zeptat se třeba taxikářů, kteří většinou znají někoho, kdo pronajímá třeba malý byt za městem, tady vás noc vyjde na 10 dolarů. Hotely v centru města jsou většinou předražené, zaplatíte tu 40 až 150 dolarů za noc. Další informace o maltském souostroví najdete na cestovatelském portálu www.countrypic.cz. V Tádžikistánu najdete hned několik bank, kde si můžete případně vybrat či směnit peníze. Další z možností jsou malé pouliční směnárny, které nabízejí zhruba stejný kurz. Dotek divočiny**
Druhý den brzy ráno jsme vyrazili s naším průvodcem a řidičem v jedné osobě na cestu do Fanských hor v severozápadní části země. Jejich délka je přibližně 50 kilometrů a mnohé z vrcholů sahají až do výšky pěti tisíc metrů. Nejvyšší horou této soustavy je Čimtarga s nadmořskou výškou 5 487 metrů. Naším cílem nicméně nebyla horolezecká výprava a vrcholový alpinismus, ale návštěva vyhlášených Allaudinských jezer. Pohled na průmyslem nedotčenou krajinu je vážně nezapomenutelný.
Život lidí žijících mimo velká města je ale velmi těžký. Jako by se zde zastavil čas. Na vesnicích lidé pěstují ovoce nebo chovají ovce a kozy. Více než třetina Tádžiků létá za prací do Ruska a domů se vrací jednou za dva roky. Většina letů do velkých ruských měst je proto dlouho dopředu vyprodaná a včasná rezervace letenky je nutností. Na zdejší atmosféře se podepsala i nedávná občanská válka.
Dnes už je Tádžikistán pro turisty zcela bezpečný, přesto rozhodně nepatří mezi klasické dovolenkové destinace, kam se jezdí za oddechem a rekreací. Je spíše místem pro lidi vyznávající aktivní turistiku s trochou exotiky a dobrodružství. Teprve ti náležitě ocení jeho nespoutaný a divoký ráz.
