Pře o nakládání s majetkem po IPB se dále vyhrocují
Ministr financí Bohuslav Sobotka a šéf Československé obchodní banky (ČSOB) Pavel Kavánek se 9. ledna dohodli, že sporné případy, kterých se nezhostí jejich náměstci, budou řešit spolu na pravidelných schůzkách. První chod na jejich stůl připutoval v rekordně krátké době. Je jím kauza Trustfin, z níž hrozí České republice další mezinárodní arbitráž z titulu ochrany investic. Kromě toho dceřinou společností Trustfinu je i ZVI Vsetín, zbrojovka, která zajišťuje výrobu kanónu Planmen, jímž mají být vybaveny bitevníky L-159 z Aera Vodochody. Aeru zase pro změnu hrozí vzhledem k vážným finančním potížím konkurs.
Vláda se sporu s americkým investorem Monarch Knitting Machinery LLC a krachu strategické zbrojovky pokusila vyhnout usnesením 1233 z 9. prosince loňského roku. Je však otázkou, zda bude ČSOB ochotna na naplnění tohoto usnesení spolupracovat. Zatím to tak nevypadá. Podstatou řešení je, že Česká konsolidační agentura (ČKA) odkoupí celý Trustfin od společnosti Tarpa za jednu korunu a potom prodá ZVI Vojenskému opravárenskému závodu Šternberk také za korunu. Zbytek Trustfinu včetně pohledávek si koupí Monarch za dohodnutou cenu, kterou bude vláda schvalovat.
Státní, ale moje
S operací by neměl být problém, protože Tarpa patří do skupiny fondu Accord, který vznikl vyvedením aktiv z Investiční a Poštovní banky (IPB) a dnes ho kontroluje ČSOB. Ta nicméně vždy tvrdila, že považuje majetek ve fondech za majetek státu, i když se vydání fondů do ČKA urputně brání. Jaroslav Košut, šéf Trustfinu dosazený ČSOB, však má patrně jiný názor, protože v dopise řediteli ČKA Pavlu Řežábkovi, v němž reaguje na usnesení vlády, uvádí: „Uvedené usnesení zavazuje ČKA. Pro orgány jiných subjektů je pouhým článkem v médiích. Při obchodním vedení společnosti se proto budeme řídit nadále tím, co nám ukládají obecně závazné předpisy, a především vůlí vlastníka“. Vlastníkem je nyní de facto ČSOB. Ta předložila takový návrh smlouvy o převodu Trustfinu, který je v zásadě nepřijatelný a zdá se, že naplnění usnesení vlády je zablokováno.
Nepříjemné je to především pro Monarch, který je druhým největším světovým výrobcem pletacích strojů. V roce 1999 vytvořil s Trustfinem společný podnik Trustfin – Vanguard, který měl vyrábět střední pletací stroje a dodávat je do sítě Monarchu. Na vývoji se měl podílet Trustfin a jeho dceřnná společnost Uniplet. Úvěr na financování byl zajištěn podílem Trustfinu ve společném podniku. Po krachu IPB a jejím převzetí ČSOB se to stalo osudným celému projektu, na nějž Američané dokonce získali investiční pobídky ve výši 211 milionů korun. Podnik měl vyrábět až 1200 pletacích strojů ročně a jeho hodnota měla v roce 2005 činit tři miliardy korun. Názor ČSOB na věcbyl ovšem odlišný a její postup investici zhatil. (EURO 7/2002). Američané proto hodlají zahájit arbitráž na ochranu investic a vláda nyní nabízí smír v podobě převzetí celé výroby pletacích strojů v Trustfinu.
Marek Ditz z ČSOB tehdy vinil Monarch, že chce získat celý Trustfin za babku, zatímco banka hodlá podnik restrukturalizovat a prodat za co nejvýhodnější nabídku. Jenže ČSOB zřejmě spíše řešila své pohledávky za ZVI, o něž se soudila od roku 1995, a s restrukturalizací příliš nepokročila. Vývoj nového pletacího stroje byl zastaven a podnikům z celé skupiny se podstatně zhoršily hospodářské výsledky. ČKA je názoru, že spor o staré pohledávky dokonce poškodil pohledávky IPB grantované státem a agentura je proto chtěla bance vrátit. O oprávněnosti postoje ČKA svědčí i již zmíněné usnesení, které agentuře ukládá ponechat si pohledávky za společnostmi ZVI a Trustfin přesahující 1,5 miliardy korun i přesto, že existuje reálná možnost odstoupení od smluv, kterými tyto pohledávky na ČKA přešly. Tento bod usnesení fakticky vyviňuje vedení ČKA z trestní odpovědnosti za to, že nepostupovalo s péčí řádného hospodáře.
Generální pardon.
Jenže ČSOB přesto nechce s vládou spolupracovat a týdeník EURO má informace, že její představitelé Monarch při jednáních o problému označovali mírně řečeno za netransparentní společnost. Navrhovali pouze vyvedení zbrojovky ZVI a ponechání Trustfinu pod kontrolou Tarpy. Nakonec v reakci na usnesení vlády předložili zástupci ČSOB návrh smlouvy o převodu Trustfinu, v němž má být zakotvena záruka, že stát a Česká národní banka odškodní ČSOB v případě, že dojde k jakýmkoli soudním sporům z titulu kroků, které ČSOB ve skupině Trustfin podnikala. Znamená to například, že najde-li Monarch, který se má stát nabyvatelem Trustfinu, doklady o tom, že ČSOB způsobila škodu jeho podnikání v Česku, nebude ji platit ČSOB, ale stát prostřednictvím České národní banky (ČNB). Takovou indemnitu však ČNB již v jiných případech opakovaně odmítla ČSOB poskytnout, a tak je málo pravděpodobně, že by smlouva byla skutečně podepsána a realizována.
Zbytečné šetření.
Kauza Trustfin je příkladem, jak komplikovaná je situace státu v řešení pohledávek po zkrachovalé IPB, pokud nemá pod kontrolou offshorové struktury, takzvané kajmanské fondy. Přestože jejich převod z ČSOB na ČKA předpokládají všechny platné transakční dokumenty, není dosud převedeno vůbec nic. Dokonce se na přelomu roku diskutovalo o tom, že by si ČSOB celou strukturu ponechala. Jenže v tom případě by ji stát musel doplatit rozdíl mezi účetní hodnotou 45 miliard korun a skutečným tržním oceněním, které - jak uvádějí poslední zveřejněné údaje - dosahuje zhruba 21 miliard korun. I na to byl stát zřejmě ochoten přistoupit, ale ČSOB přišla s požadavkem, aby zaplatil 45 miliard s tím, že dostane výnos, který vzejde z likvidace celé struktury. Likvidační plán má ČSOB připravený již téměř dva roky. To však bylo pro ministerstvo financí nepřijatelné.
Není divu. Kajmany jsou zatím pro všechny mimo ČSOB poměrně neprůhledné. Jediný audit tam dělala společnost Arthur Andersen na objednávku ČSOB. I z této zprávy za rok 2001 vznikají určité pochybnosti. Například fond Tritton vykázal obrovský nárůst plateb za právní poradenství z deseti milionů na 150 milionů korun, což bylo způsobeno krytím nákladů na londýnskou arbitráž Torkmainu a Levitanu se společností Pembridge ze supiny Nomura. V arbitráži, kterou Pembridge vyhrála, šlo o to, zda může Nomura zaplatit za směnky použité při financování nákupu českých pivovarů bezcennými akciemi IPB. Problém je v tom, že Tritton nebyl účastníkem řízení, ani beneficientem a tak je sporné, zda vůbec mohl nést náklady na tuto arbitráž.
Jak to bude s dalšími audity, je nejasné, protože ČSOB chce zrušit audity a funkci samostatného depozitáře pro takzvané feeder fondy Trittonu a Accordu. Feeder fondy byly mezistupněm při vytváření celé struktury. IPB na ně vyváděla majetek v podobě cenných papírů. Tyto feeder fondy však získané papíry vložily do dvou master fondů, známých jako Tritton a Accord. První z nich má sídlo na Britských panenských ostrovech a druhý na Kajmanských ostrovech. Feeder fondy potom držely jen podílové listy master fondů. Tato konstrukce byla zvolena, aby IPB vyhověla pravidlům limitujícím angažovanost vůči jednomu subjektu.
Vzhledem k tomu, že feeder fondy drží jen podílové listy a neprovádějí žádné transakce, je skutečně asi zbytečné, aby měly vlastní auditory a depozitáře, když to přijde na deset milionů korun navíc. V situaci vyostřených vztahů a nedůvěry ČKA k chování ČSOB v kajmanských strukturách je to však trochu provokativní úspora. Celkové poplatky jen Trittonu dosáhly v předminulém roce 271 milionů. Kromě právních poplatků, o nichž již byla řeč, je zde 20 milionů investičnímu manažerovi, kterým je ČSOB, třináct milionů pro investiční poradce z Patria Finance a QUORUM Pro a 64 milionů poplatku custodienovi, jímž je švýcarská banka Coutts. Faktem je, že v současnosti chybějí feeder fondům hotové peníze na placení poplatků. Nejlepším řešením by však bezesporu bylo předání celé struktury státu, který by fondy zlikvidoval. Fondy lze také vyprázdnit tak, že statutární orgány kontrolované ČSOB schválí umoření podílových listů majetkem fondů, tedy cennými papíry. I tomu se však ČSOB brání.
Vadný Klášter.
Spory se vyostřují i v dalších kauzách. ČKA usiluje o zrušení smluv o postoupení pohledávek, které mají vážné právní vady. ČSOB je však odmítá vzít zpět. V případě Pivovaru Klášter došlo dokonce k tomu, že ČKA podala návrh na arbitráž s ČSOB. Jde přitom o více než 200 milionů korun, které by měla ČSOB vrátit státu. Právní vady mají také pohledávky například za Jihočeskými papírnami Větřní ve výši více než 100 milionů. Dalších 123 milionů je sporná pohledávka za společnosti CARent, kde bývalá IPB byla avalistou směnky a ČSOB remitentem. Sloučením ČSOB a IPB se sloučil avalista s remitentem, a tudíž - jak uvádí zákon - závazek z avalu zaniká.
