Firma nabízí zajímavé zhodnocení peněz, ČNB varuje
Kolem společnosti Business Angels Investment (BAI) se v posledním týdnu rozpoutalo pozdvižení. Česká národní banka (ČNB) začala prověřovat, zda firma neshromažďuje peníze od veřejnosti v rozporu se zákonem o kolektivním investování. Upozornila zároveň občany, že jejich případná investice není ze zákona pojištěna. BAI inzerovala, že shání levnější zdroj financování formou půjček od klientů a nabízí výhodné zhodnocení. Zprávu centrální banky převzaly agentury i média, doplnily o komentáře znalců a začaly se dít věci.
Omluva nebo 50 milionů.
„Celá tato aféra nás nesmírně poškozuje a budeme se velmi tvrdě bránit,“ prohlásil důrazně Tomáš Tomeček z BAI. Žádá omluvu od redaktora MF Dnes, který o firmě napsal článek údajně hrubě zkreslující skutečnost. V opačném případě se chce domáhat soudní cestou náhrady za poškození dobrého jména, které prý analytici BAI odhadli na nejméně padesát milionů korun. Redaktor přitom jen zběžně popsal byznysplán firmy a to, jak postupuje při získávání finančních prostředků od fyzických osob.
Co obnáší půjčka na směnku? Čtěte, jak ji vystavit a vymáhat a jaké jsou druhy směnek a jejich náležitosti
Lákavé zhodnocení.
Webové stránky firmy vyvedené v růžovo-černé barevné kombinaci nabízejí možnost zajímavě zhodnotit volné prostředky. „Banky úročí peníze vkladatelů tak nízkým úrokem, že vlivem inflace dochází k reálnému znehodnocování úspor. Fondy sice nabízejí možnost nadprůměrného zhodnocení, avšak bez záruky a můžete v nich i prodělat. Zlatou střední cestou je půjčit peníze firmě Business Angels Investment, která úročí vložené půjčky pevným úrokem šest až 7,8 procenta ročně,“ uvádí firma na stránkách. Vzhledem k tomu, že společnost nemá licenci od ČNB, nemůže přijímat vklady. Investice se tedy odehrává prostřednictvím smlouvy o půjčce, která podléhá občanskému zákoníku, a je zajištěna směnkou. Zde ovšem nastává první potenciální problém. Vlastní směnku vystavuje věřiteli BAI. V případě, že by se společnost dostala do problémů a byl například nařízen konkurz, zůstal by takový dluh v portfoliu konkurzního správce a čekal na vyrovnání společně se všemi ostatními závazky. O kvalitě takového zajištění investice lze tedy vést polemiku, obzvláště u nás, kde konkurzy často končí hlubokým minusem.
Co s jedovatými plyny.
Poněkud záhadný je investiční záměr firmy. Hodlá vydělat na alternativním zdroji energie, což by samo o sobě nebylo nic zvláštního. Jde však o zamýšlenou technologii v mobilních elektrárnách. „Ve speciálním patentovaném zařízení se rozkládají staré pneumatiky, biomasa nebo plasty na plyn. Ten pak slouží jako zdroj pohonu turbíny, která vyrábí elektřinu. Každá linka vyrobí 105 tisíc MWh ‘zelené‘ elektrické energie ročně,“ uvádí firma. Odborník oslovený týdeníkem EURO je však skeptický. „Takto popsaný systém na mě nepůsobí příliš důvěryhodně, je zde řada nezodpovězených otázek. Například, jak se zbaví extrémně jedovatých zplodin hoření toho plynu, například dioxinů, merkaptanů a podobně,“ říká Miroslav Punčochář, člen komise pro životní prostředí Akademie věd. Týdeník Euro několikrát neúspěšně požádal vedení BAI o rozhovor. Chtěl zjistit podrobnější údaje, týkající se například firem, které inzerovanou technologií disponují, případně číslo patentu. „Já tu možnost informovat prověřím a číslo patentu zjistím,“ řekl do telefonu Tomeček. Později se ozval s tím, že v pátek 22. února mají pohovor s redaktorem MF Dnes, poté bude následovat tisková konference. Do té doby prý nic sdělovat nebudou, neboť aféra je „silně poškozuje a musí se soustředit na velmi tvrdou reakci.“
Bobřík mlčení.
Jenže minulý pátek Tomeček dementoval předchozí informace a prohlásil, že si v rozrušení spletl tiskovou konferenci s tiskovou zprávou. Později se odmlčel a nebral telefon. Ještě předtím však uvedl, že získané prostředky BAI poskytne technologické společnosti AGP-Austria. „Tato firma se skutečně podobnými technologiemi zabývá. Mají určitý nápad, jenže praxí neprověřený a nelze ani náznakem hodnotit, zda bude v komerční praxi fungovat,“ tvrdí Punčochář. Na vývoj takové technologie jsou dle jeho názoru potřeba desítky, možná stovky milionů korun bez jakékoliv záruky, že bude úspěšný. „Musíte nejprve postavit laboratorní model, ten pak zvětšíte, vyzkoušíte, analyzujete výsledky a takto postupujete několikrát. Vývoj do prakticky použitelného systému trvá roky,“ tvrdí Punčochář. Těžko říct, zda podobná technologie existuje, nebo ne. Veřejné patentové databáze o tomto způsobu energetického využití pneumatik nevědí nic, BAI mlčí a odborníci pochybují.
Finanční rozvaha.
Na otázku, jak si může BAI dovolit vyplácet tak vysoký úrok, web společnosti odpovídá následovně: Investice do programu „Eko-elektrárna“ je z 90 procent financována úvěrem. Prvních deset procent je startovací kapitál, který investuje BAI. Zisk Business Angels se ale počítá z celých 100 procent investice, tedy z desetinásobku investovaných vlastních peněz. Ke každé koruně ze strany BAI přidá anglický partner (není znám, pozn. red.) dalších devět korun formou úvěru. Za to si nebere podíl na zisku, ale „pouze“ úroky, jež jsou součástí nákladů. Celý roční zisk ve výši 120 procent vloženého vlastního kapitálu tak zůstává BAI (před zdaněním), uvádí BAI. To znamená, že firma od věřitelů získává pouze desetiprocentní startovací kapitál, za který nabízí oněch šest až 7,8 procenta úroku. Sama BAI tvrdí, že v případě úvěru v bance by šlo „až o jedenáctiprocentní úrok“, který by musela vyplatit.
Podivné počty.
Vývoj a uvedení do praxe v případě takovéto technologie znamená podle Punčocháře výdaje nejméně desítky milionů korun. Dejme tomu, že by BAI kalkulovala například se dvěma sty miliony korun investice do rakouské firmy. Na věřitele by připadalo deset procent z celkové sumy, tedy 20 milionů. Za ně by musela firma vyplatit v případě fyzických osob (7,8 procenta) 1,56 milionu, v případě bank (jedenáct procent) potom 2,2 milionu korun. Rozdíl v nákladech by tak byl pouhých 640 tisíc při deklarovaných čtyřiceti milionech zisku před zdaněním. Navíc jde o hrubý rozdíl. Ten je potřeba snížit o náklady na akvizice věřitelů, tedy o výdaje na proškolení „prodejního“ personálu, reprezentační sídlo, propagační materiály, mzdy a podobně. Zbývá se také ptát, z čeho bude čtvrtletně vyplácet úroky, jak sama nabízí, když ono tajemné zařízení zatím nikde v Česku nestojí, natož aby vyrábělo ziskovou elektřinu.
Mnoho otázek.
Kdo je tajemný anglický investor, kde Rakušané svůj vynález patentovali, když není k nalezení, proč chtějí „ušetřit“ oněch 640 tisíc, které nejspíš ani nepokryjí náklady na získání věřitelů. A proč má firma v obchodním rejstříku jako předmět činnosti uvedeno „Pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb spojených s pronájmem,“ když se ve skutečnosti zabývá něčím úplně jiným.
