Vytrvalá je snaha sociálnědemokratických vlád měnit význam češtinářských pojmů. Například takový tajemník. Za komunismu se pod slovem skrýval mocný aparátčík, za Klausových vlád spíše nenápadný úředník. Socdemáci to ale národu vysvětlili jasně - tajemník je od slova tajemný.
Je to člověk, jehož funkce je cosi před veřejností skrývat. Samu osobu přitom musí obestírat tajemství, jinak by neměla v okolí politiků co dělat. Jako první se národu snažil vysvětlit pojem Karel Srba. Kavanova tajemníka dodnes obestírají záhady. Chtěl skutečně vyhodit redakci největšího deníku v zemi do povětří? Kde se vzaly miliony v jeho krabici od bot?
Aby lidé význam slova pochopili ještě lépe, začal šéf Paroubkova kabinetu Zdeněk Doležel chodit na tajemné schůzky s polským lobbistou. Za asistence TV Nova, aby už lidé konečně začali chápat. Proč premiér vysílá svého tajemníka na záhadné schůzky? Řekl si Doležel o úplatek, nebo šlo jen o utajené signály? A jak se vůbec na takové schůzce může objevit televizní kamera?
Pokud by ani potom někdo nechtěl chápat, objevil se na konci minulého týdne „poradce „předsedy vlády Robert Piksa. Tvrdí, že je Paroubkovým rádcem pro privatizaci a dokládá to průkazkou externího zaměstnance úřadu vlády. Premiér to popírá a říká, že uvedeného vůbec nezná. Byl Piksa tajným rádcem, či nikoli? Nikdo to neví, a to je nepochybně konečný důkaz skutečné funkce všech tajemníků.
O autorovi| Erich Handl, šéfredaktor
