Tajemný pan Hrabal

Z dvoumiliardové české pohledávky se vinou úředníků stává stamilionový závazek

Česká republika může přijít o téměř dvoumiliardovou pohledávku za státy bývalé Jugoslávie. Kvůli podivnému postupu úředníků z ministerstva financí (MF) navíc hrozí, že bude muset platit tučné odškodnění firmě, která měla zřejmě šikovné poradce anebo „dobré kontakty“.

Velký omyl Na začátku činil dluh jugoslávské federace vůči ČR z roku 1991 celkem 55 milionů dolarů, což dle aktuálního kurzu představuje i s úroky 2,5 miliardy korun. Příběh začal v roce 1999, kdy se ministerstvo financí dohodlo se švýcarskou firmou Raffels na likvidaci celé této pohledávky. Tehdy šéfoval státní pokladně Pavel Mertlík a smlouvu s Raffels podepisoval jeho první náměstek Jan Mládek. V dubnu 2000 pak Mládek rozhodl o prodeji čtvrtiny této pohledávky firmě Rondex Finance, kterou přivedla jako kupce firma Raffels a stejně jako Raffels ji zastupoval při jednání s MF člověk, jenž si říkal Bohumil Hrabal. Za tuto čtvrtinu inkasoval úřad 686 tisíc dolarů (12,7 milionu korun). Mládek tvrdí, že smlouvy i jednání s firmou Raffels připravoval Aleš Šatánek, někdejší šéf odboru mezinárodně finančních vztahů MF. „Šatánek byl můj velký omyl, byl neřiditelnou střelou,“ řekl minulý týden Mládek, který původně Mertlíkovi doporučil Šatánka na MF přijmout. Později to byl právě Mládek, který inicioval jeho odvolání z funkce. Mládek naráží na Šatánkovo pochybné angažmá ve státní správě (viz Kdo byl kdo). Týdeníku EURO se Šatánka nepodařilo sehnat. Údajně žije v zahraničí, kam odcestoval před lety, aby se vyhnul policejnímu vyšetřování.

Dlouho nic, pak žaloba Agendu pohledávky za zeměmi bývalé Jugoslávie převzal po Šatánkovi Ladislav Zelinka, který ho v pozici šéfa odboru mezinárodně finančních vztahů v květnu 2000 vystřídal. „Smlouvu s Raffels jsem se po svém příchodu snažil zrušit, neboť jsem zjistil, že byla velmi nevýhodná,“ řekl týdeníku EURO Zelinka, který v současné době působí v soukromé sféře. Následně Zelinka přišel na to, že smlouvu nelze vypovědět. Rozdělení pohledávky mezi stát a soukromý subjekt prý ztěžovalo její vymáhání, proto se nakonec Švýcarům snažil prodat i zbytek dluhu.V březnu 2001 už jako náměstek ministra financí podepsal s Raffels opci na zbývající část pohledávky tedy 75 procent – aktuálně 1,88 miliardy korun. „Pamatuji si pana Hrabala, to byl Čechošvýcar, který vyjednával za Raffels,“ vzpomíná Zelinka. V roce 2003 MF oslovilo firmu Raffels s nabídkou prodeje zbytku pohledávky. Firma Raffels reagovala faxovou zprávou se slovy: „We are interested in purchasing the 75% of the debt“ (Máme zájem o koupi 75 procent pohledávky). Jednání se ale nakonec neuskutečnilo. „Chtěl jsem se této pohledávky zbavit, jenže oni neměli peníze,“ tvrdí Zelinka. MF se prý s i s ohledem na politické změny v zemích bývalé Jugoslávie nakonec rozhodlo řešit situaci na vládní úrovni a další jednání s Raffels o prodeji zbývajících 75 procent jugoslávského dluhu MF odmítlo. Pak se dlouho nic nedělo, teprve v roce 2008 podala firma Raffels na MF žalobu u švýcarského soudu.

Raději se dohodněte Raffels teď tvrdí, že zbylou část pohledávky v roce 2003 koupila. Odkazuje na první faxovou zprávu, kterou považuje za uzavření kupní smlouvy. Kontrakt prý MF porušilo tím, že zbytek dluhu na společnost Raffels nikdy nepřevedlo. Firma proto nyní žádá buď vydání tříčtvrtinového podílu, anebo odškodnění 35 milionů dolarů (v přepočtu zhruba 650 milionů korun). Švýcarský soud bude nyní rozhodovat, zda popisovaná faxová zpráva znamenala uzavření kupní smlouvy, či nikoli. Právní analýza, kterou si ministerstvo financí nechalo zpracovat a jež má týdeník EURO k dispozici, tvrdí, že český soud by takový způsob za uzavření smlouvy nepovažoval. Stejný materiál však připouští, že švýcarský soud by toto mohl jako uzavření smlouvy uznat. I přesto, že měsíc po zmiňované zprávě přišel na MF od firmy Raffels další fax, kde píše: „The buyer accepts your condition … and is willing to proceed with purchase of the debt…“ (Kupující přijímá vaše podmínky … a má v úmyslu realizovat koupi dluhu). Právě tento druhý fax totiž dokazuje, že předcházející zprávu nemohli Švýcaři za uzavření smlouvy považovat.
Právní analýza důrazně doporučuje uzavřít se společností Raffels mimosoudní dohodu o narovnání. Podle advokátů je totiž pravděpodobné, že Česko bude muset platit i v případě, že o pohledávku přijde. Pokud soud přiklepne pohledávku firmě Raffels, doprovodí zřejmě toto rozhodnutí i odškodným, jež dle odhadu právníků přesáhne cenu, kterou bude muset Raffels za dluh zaplatit.
Jedinou šancí pro ČR je, že soud jakékoli nároky společnosti Raffels zcela odmítne. Jenže právní analýza takový vývoj téměř vylučuje. Navíc po zdlouhavém a drahém soudním řízení, ve kterém se Česko neobejde bez špičkových švýcarských právníků, by zemi čekala mezinárodní arbitráž. Přesně takový postup firma slíbila pro případ, že prohraje. MF se už několikrát o mimosoudní vyrovnání pokoušelo, jenže jednání zatím ztroskotala. Naposledy MF nabízelo 6,1 milionu dolarů. Avšak firma Raffels požadovala za to, že se vzdá veškerých nároků na 1,88 miliardy a vrátí zpátky i 25 procent dluhu, minimálně 13,5 milionu dolarů. MF narazilo i v případě, když se snažilo napadnout příslušnost sporu ke švýcarskému soudu. U českých soudů by totiž mělo vyšší šanci na úspěch. Stát zastupuje advokátní kancelář Procházka, Randl, Kubr a ministerstvo financí dle svého vyjádření věří, že uspěje.

Kdo dá míň Čeští právníci se – zatím bez úspěchu – snaží bránit tím, že neuznávají příslušnost sporu ke švýcarskému soudu a kauzu chtějí přemístit do České republiky. Rovněž doporučují jako účinnou strategii ve sporu zpochybnit prodej původních 25 procent dluhu do rukou Rondex Finance. I za cenu toho, že Česko připustí spoluzavinění této neplatnosti. Napadnout platnost prodeje samého by totiž neměl být problém, neboť k takovému převodu je třeba – byť následný – souhlas dlužnického státu, což se Česku nikdy nepodařilo získat. Jde spíš o právní kličku, jenže taková varianta by prý zvýšila šanci MF na úspěch. Kvůli promlčecí lhůtě to však lze udělat nejpozději 7. dubna 2010. Ministerstvo financí podle svého vyjádření už po sérii jednání žádné snahy o mimosoudní vyrovnání nevyvíjí. Loni v listopadu nabídli úředníci firmě Raffels pět milionů dolarů. Za to MF požadovalo navrácení původní čtvrtiny dluhu a chtělo, aby se společnost Raffels vzdala všech nároků na pohledávku ve výši 75 procent původního dluhu včetně možnosti arbitráže. Za takové řešení ale právní zástupci Raffels chtěli 15,3 milionu dolarů. Nabídku dokonce doplnili o možnost rozdělit částku do šesti splátek až do roku 2015. Tuto variantu MF v lednu letošního roku odmítlo s tím, že je ochotno zaplatit „pouze“ 6,1 milionu dolarů. To naopak smetla ze stolu firma Raffels, která předložila nový návrh s tím, že nehodlá jít pod 13,5 milionu. Za tuto částku má ministerstvo stále možnost se z problému vykoupit. V takovém případě bude nezpochybnitelným vlastníkem celé původní jugoslávské pohledávky. Právní analýza MF ale tvrdí, že jde o neadekvátní částku vzhledem k tomu, že ji některé státy bývalé Jugoslávie neuznávají. Doporučuje jako krajní řešení při neúspěchu veškerých vyjednávání o mimosoudní vyrovnání zvýšit finanční strop na deset milionů dolarů. „S ohledem na celkovou finanční hodnotu 100 procent dluhu za SFRJ se jedná o částku nepřevyšující jednu pětinu. Pokud si uvědomíme, že kauza s Raffels vznikla i spoluvinou České republiky na uzavření patrně neplatné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. dubna 2000 na 25 procent pohledávky za SFRJ, je tento krok akceptovatelný,“ uvádí analýza. Ministerstvo financí na dotaz týdeníku EURO, kdo nynější situaci způsobil, uvedlo, že to nelze jednoznačně stanovit. „Nicméně jsme přistoupili k analýze celkové situace a pozice MF, která dosud probíhá,“ konstatoval minulý týden za MF Radek Ležatka z tiskového odboru.

KDO BYL KDO Jakou roli měli ve vztahu ke správě pohledávky za zeměmi bývalé Jugoslávie odpovědní úředníci

Pavel Mertlík Od července 1999 do srpna 2001 ministr financí Na vyjednávání o likvidaci jugoslávského dluhu si nepamatuje. „Nyní už si opravdu nevzpomínám,“ řekl minulý týden současný hlavní ekonom Raiffeisenbank. Tvrdí, že vyjednávali jeho podřízení. V té době šlo o Jana Mládka, který byl Mertlíkovým prvním náměstkem, a Aleše Šatánka coby šéfa odboru MF, který dluh spravoval.

Jan Mládek Od července 1999 do května 2001 první náměstek ministra financí Podepsal smlouvu o zprostředkování likvidace jugoslávské pohledávky s firmou Raffels AG a rozhodl o prodeji čtvrtiny dluhu společnosti Rondex Finance. Tvrdí však, že smlouvy i veškerá jednání připravil šéf odboru mezinárodně finančních vztahů Aleš Šatánek. Mládek byl spojován s kauzou ruského dluhu, neboť se v minulosti účastnil jednání o jeho deblokaci. Později se stal ministrem zemědělství, což Národní bezpečnostní úřad označil kvůli jeho vztahům s ruskými podnikateli za bezpečnostní riziko. V současnosti je považován za ekonomického experta ČSSD.

Aleš Šatánek Od ledna do května 2000 šéf odboru pro mezinárodní finanční vztahy Byl pověřen zastupováním šéfa tehdejšího odboru pro mezinárodní finanční vztahy, který měl pohledávku na starosti. Na MF pak pracoval do března 2001. Později získal na ministerstvu zahraničí – díky přátelství s Janem Kavanem, jak uvádí tehdejší tisk – funkci ředitele finančního a investičního odboru. Z ministerstva Šatánka vyhodil v červenci 2002 kvůli neprůhlednému hospodaření až Cyril Svoboda coby Kavanův nástupce. V roce 2002 totiž policie Šatánka obvinila kvůli zmanipulovaným veřejným zakázkám v souvislosti s jeho působením na ministerstvu zahraničí. V té době už byl ale Šatánek v zahraničí a papíry související s ukončením pracovního poměru za něj chodila vyřizovat jeho manželka (EURO 38/2002). V devadesátých letech byl členem představenstva a ředitelem pražské pobočky zkrachovalé Moravia Banky. Poté se stal ředitelem pojišťovny Commercial Union.

Ladislav Zelinka Od května 2000 šéf odboru mezinárodně finančních vztahů Agendu jugoslávského dluhu převzal po Šatánkovi. Na ministerstvo financí ho přivedl Mertlík. V minulosti Zelinka působil ve firmě na vymáhání dluhů. Díky Mertlíkovi se dostal do funkce, v níž rozhodoval o tom, kdo bude pro stát vymáhat například ruský dluh a získá za to odměnu. Zelinka nyní působí v soukromé sféře. Tvrdí, že firmu Raffels „zdědil“. Smlouvu s touto společností se prý nejprve snažil vypovědět. Jelikož dle svého vyjádření zjistil, že to není možné, chtěl prodat i zbytek dluhu, neboť rozdělení pohledávky mezi soukromý subjekt a stát znemožňovalo její vymáhání. S Raffels nakonec uzavřel smlouvu o opci na zbylých 75 procent jugoslávské pohledávky.

Časová osa
Jak stát přichází o peníze Listopad 1999 Ministerstvo financí uzavírá smlouvu se švýcarskou firmou Raffels o zprostředkování likvidace pohledávky za státy bývalé Jugoslávie. Smlouvu podepisuje někdejší první náměstek ministra financí Jan Mládek. Původní hodnota pohledávky činí 55 milionů dolarů, což v přepočtu dle aktuálního kurzu a po zahrnutí úroků činí zhruba 2,5 miliardy korun.

Duben 2000 Ministerstvo financí uzavírá s firmou Rondex Finance smlouvu o prodeji 25 procent jugoslávské pohledávky za 686 tisíc dolarů (12,7 milionu korun). O prodeji rozhodl Jan Mládek.

Březen 2001 Ministerstvo financí uzavírá s firmou Raffels smlouvu o opci na zbytek jugoslávské pohledávky. Kontrakt podepisuje tehdejší náměstek ministra financí Ladislav Zelinka.

Červenec 2003 Ministerstvo financí nabízí Raffels možnost odkoupit zbytek pohledávky. Raffels potvrzuje, že má zájem, avšak jednání se neuskuteční.

Leden 2008 Raffels podává žalobu u švýcarského soudu na ministerstvo financí, že má postoupit zbytek pohledávky anebo uhradit vzniklou škodu. Celkem žádá 35 milionů dolarů (necelých 650 milionů korun).