Tajemný uhlobaron

Společnost má velké plány, ale poskytuje málo informací

Společnost Appian Group se hodlá stát jedním z největších investorů v České republice. Současný vlastník Mostecké uhelné společnosti (MUS) má rozsáhlé plány. Chce postavit novou uhelnou elektrárnu za miliardu dolarů. Za dvě a půl miliardy chce privatizovat Severočeské doly a s jednou a půl miliardou se uchází o koupi plzeňské Škody Holding. Rovněž se netají zájmem účastnit se prodeje ČEZ, nejlépe v případě, že by klasické elektrárny byly prodávány zvlášť. Takové ambice samozřejmě vyvolávají zájem, a šéf společnosti, bývalý výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu Jacques de Groote zaujal média v souvislosti se svou žádostí o ochranu před věřiteli u amerického soudu.

Za jména poradců.

Appian Group vznikla v roce 1996 ve Washingtonu DC jako privátní investiční společnost. Její stanovy přikazují, že nesmí být zveřejněna jména podílníků fondů, které má ve správě. De Groote jednoznačně také odmítl tato jména sdělit. Evropská odnož - Appian Group Europe SA - byla založena v roce 1999 ve Švýcarsku. Skupina hledá investiční příležitosti v podnicích, které naléhavě potřebují kapitál pro rozvoj, nebo nejsou schopné zajistit splácení dluhů. Prioritní jsou především investice do energetického sektoru. Společnost však neuvádí své jmění, majetkové účasti, ani počet zaměstnanců. Na otázku, jaké jsou ekonomické výsledky Appianu, odpověděl jeho prezident de Groote trochu vyhýbavě: „V současnosti spravujeme jmění v přibližné hodnotě 250 milionů dolarů s návratností vloženého kapitálu kolem sedmnácti až osmnácti procent ročně za posledních pět let.“ To by bylo opravdu úspěšné podnikání.
Důvěryhodnost mají společnosti dodat významná jména. Vedle de Groota jde především o poradce – členy takzvané strategické rady. Je mezi nimi Lawrence S. Eagleburger, který působil jako prezident konzultační a poradenské společnosti Kissinger Associates a jako státní tajemník amerického prezidenta George Bushe staršího. Dalším je Alfons Verplaetse, bývalý guvernér belgické centrální banky a prezident basilejské Bank for Interntional Settlements (BIS). Třetím poradcem je Peter Castenfeld, který pracoval ve vedení Credit Suisse First Boston a Dillon Reed.
Vlastní vedení firmy zastupují vedle de Groota Jiří Diviš, Čech žijící ve Švýcarsku, kde vystudoval práva na Fribourg University. Je ředitelem společnosti Investenergy, ze skupiny Appianu a je pověřen výkonem akcionářských práv v Mostecké uhlené. Třetím členem představenstva je Adrien de Merode, který má za sebou kariéru v belgických bankách Génerale de Banque, Société Génerale de Belgique a Bank Degroof. Nyní působí jako prezident investiční a poradenské společnosti Archipelago Enterprises. Výčet šéfů uzavírá ředitel Mostecké uhelné Antonín Koláček, který je zároveň ředitelem Appianu pro střední a východní Evropu.

Česká základna.

Ze svých aktivit Appian zveřejnil zatím pouze svou účast v Mostecké uhelné a nákup teplárny Otrokovice. Udává, že působí také v teplárně Strakonice, Příbramské teplárenské, Vltavotýnské teplárenské a Energetice Malenovice. Krušnohorské strojírny Komořany získal Appian ve výběrovém řízení vyhlášeném konkursním správcem.
Jako další referenci uvádí poradenství při akvizicích dvou belgických bank, La Bouchere Bank a Kempen Bank pro bankovní supinu Dexia BIL Group, která se v Česku ucházela také o pražskou První městskou banku. De Groote uvádí, že Appian v současnosti projevuje zájem o těžbu a výrobu elektrické energie v Polsku a Bulharsku.
V České republice má aktivity Appianu zajišťovat společnost Synergo Group, která byla založena v roce 1999. Jejím cílem je vytvořit holdingové centrum, z něhož by se řídily všechny energetické aktivity Appian Group v České republice od těžby uhlí, přes výrobu tepla a elektrické energie až po distribuci koncovým zákazníkům.

K dolům patří elektrárna.

Ambiciózní investiční program Appianu vychází z přesvědčení, že i v České republice bude muset být těžba uhlí koordinována s výrobou elektrické energie. Všude v Evropě, kde se vyrábí elektřina z uhlí, je těžba provázána s energetikou organizačně, a často i vlastnicky. Příkladem je španělská Endesa, která vlastní a provozuje uhelné doly, nebo německý Rheinbraun, kde naopak těžební společnost vlastní a provozuje elektrárny. Dalším příkladem systémového řešení je prodej společnosti VEAG z východního Německa švédské společnosti Vattenfal, která současně s elektrárenskou společností nakoupila i těžební společnost LAUBAG.
Vzhledem k tomu, že ovládl Mosteckou uhelnou, má Appian logicky zájem vytvořit silný komplex zabývající se těžbou uhlí, výrobou elektrické energie v klasických zdrojích a jejím prodejem. Pro konkurenceschopnost klasické energetiky jsou však klíčové náklady na těžbu uhlí, a jejich snižování zásadně závisí na tom, zda se Mostecké uhelné podaří od státu koupit majoritní podíl v Severočeských dolech. Rozdělení bývalých Severočeských hnědouhelných dolů na dvě samostatné akciové společnosti znamená i hospodaření dvou firem na jednom ložisku. To zvyšuje náklady například na dopravu, údržbu, geologický průzkum … MUS učinila letos na jaře nabídku vládě, jenže management Severočeských dolů kontroval návrhem na manažerskou privatizaci. Situace je zatím nerozhodná a řešení musí přinést nový kabinet. Situace je komplikovaná v tom, že dožívají klasické elektrárny ČEZ a je nutné zvažovat jejich obnovu. Mostecká uhelná může v této chvíli účinně využívat složitou sociální situaci v severozápadních Čechách. Již nyní provoz Temelína a dovozy elektrické energie způsobují pokles těžby uhlí. Pokud by elektrárny nebyly obnoveny, znamenalo by to zánik dolů a obrovské zvýšení nezaměstnanosti. To je pro jakoukoli vládu nepřijatelný scénář. Je nepopiratelnou skutečností, že v této situaci by ostrý konkurenční boj mezi MUS a Severočeskými doly nakonec nevyhnutelně vedl k zániku jedné ze společností a ke ztrátě tisíců pracovních míst.
Mostecká uhelná si proto chce posílit svou konkurenceschopnost a hodlá postavit vlastní elektrárnu v Počeradech, kde právě dosluhující energetické bloky jsou hlavním odběratelem mosteckého uhlí. Antonín Koláček a de Groote se však netají zájmem o koupi a obnovu dalších uhelných elektráren ČEZ. Počítají přitom s tím, že současná koncepce privatizace ČEZ jako velké společnosti včetně distribučních firem dozná podstatných změn.
Ve své investiční strategii počítá Appian s tím, že česká elektroenergetika bude silným exportérem, a proto by měla být dosažena shoda mezi těžaři a výrobci tepla a elektřiny v tom, že vytvoří silné obchodní společnosti schopné obchodovat s elektřinou na celoevropském trhu.
Je celkem zjevné, že celé toto úsilí Appianu se dostává do střetu se záměry současného vedení ČEZ, které dosavadní model privatizace prosadilo a nyní si ho chce pojistit ještě pozřením distribučních společností, které zatím blokuje Fond národního majetku.

Co takhle Škoda.

Z plánovaných energetických aktivit vyplývá i zájem Appianu o plzeňskou Škodu Holding. Ta je dodavatelem energetických i dopravních zařízení a mohla by se významné podílet jeho na investičním programu. Navíc je to příležitost získat výrobní kapacity poměrně levně, protože Holding je ve složité finanční situaci a potřebuje rychle najít nového vlastníka. Bez toho nejsou banky ochotny dále se podílet na financování výroby, což je pro podnik investičního strojírenství zcela zásadní podmínkou existence. Dostupně informance uvádějí, že kromě Appianu se neobjevil žádný jiný strategický zájemce. Nabídky zvažují fondy rizikového kapitálu, ty ale nejsou bankami považovány za vhodného investora.
Investice by měly být kryty fondy, jež získal Appian od svých investorů, kteří - jak tvrdí šéf Appianu - již celý program schválili. „Fondy budou během pár týdnů připraveny k použití v závislosti na pružnosti prodávajícího a jeho poradců.“ dodává de Groote.

Domácí problémy prezidenta.

Velkorysé záměry Appianu mohou narazit nejen na zmíněný odpor managementu ČEZ, ale i na poměrně nízkou vlastnickou transparentnost a události, které se rozeběhly kolem údajného osobního bankrotu Jacquese de Groota. Šéf Appianu se již několik let soudí se švýcarskou společností Counseil Alan Abudaram o 1,2 milionu dolarů. Tuto částku si prý půjčil a pak nesplácel. V polovině května požádal de Groote soud o ochranu před věřiteli. Tvrdí, že má vůči švýcarské firmě několikanásobně vyšší pohledávky, a tudíž nic splácet nemusí. U soudu prohlásil, že disponuje třemi miliony dolarů a nemovitostmi za 1,5 milionu USD. Od Appianu pobírá plat 200 tisíc dolarů ročně. Jak se vyjádřil, doufá, že soud přijme jeho žádost o ochranu před neopodstatněnou pohledávkou.
K tomu de Groote dodává, že jde o jeho soukromý spor, který nemá s Appianem nic společného. „Soudní spor pro mne představuje zdroj napětí a činnost, jež pohlcuje můj čas. Mezi mými soukromými záležitostmi a společností, jejímž jsem prezidentem, není žádná spojitost. Pokud by v tomto soudním sporu byly jméno a pověst Appianu poškozeny, samozřejmě bych nabídl rezignaci.“ Zveřejnění informací o soudním sporu považuje za součást dezinformační kampaně.