Střední Evropa zůstává na sněhu a ledu velmocí olympijských her
Nejvíc medailí ze zimních olympijských her dosud přivezli do kolébky severského lyžování Norové (280). Nejpočetněji jsou ve Vancouveru zastoupeni Američané (216), o deset sportovců méně mají Kanaďané. Opustíme-li však tradiční hodnocení úspěšnosti na základě jednotlivých zemí, za velmoc zimních sportů můžeme považovat střední Evropu. Respektive triumvirát Rakousko, Německo a Švýcarsko.
Rakušané a Švýcaři jsou s více než 40 vítězi světového poháru v alpském lyžování suverénně nejúspěšnějšími národy v této disciplíně. Přidejme nedávnou dominanci rakouských skokanů na Turné čtyř můstků a dlouhodobé kralování německých a švýcarských bobistů… Důvod? Skvělé podmínky v Alpách a rozsáhlé investice do infrastruktury. Tedy ideální podmínky pro růst špičkových sportovců.
Expanze z Východu
Alpský náskok je nejlépe vidět v alpském lyžování. Jen samo Rakousko má okolo osmi set sjezdových areálů, které každoročně generují provozovatelům zajímavé příjmy. V minulé sezoně v nich jen za skipasy návštěvníci zaplatili téměř 1,2 miliardy eur. A po započítání dalších výdajů za ubytování či stravu se celková utracená částka vyšplhá až na 5,8 miliardy eur. „Rakouské lanovky jsou také důležitým zaměstnavatelem. Přímo na nich pracuje čtrnáct tisíc lidí. A s navazujícími činnostmi dokonce 64 tisíc,“ řekl tiskové agentuře APA předseda organizace rakouských lanovek Österreichische Seilbahnen Erik Wolf.
Největší skupinu turistů v rakouských Alpách sice stále tvoří Němci, ale zvyšuje se i podíl návštěvníků z nových zemí Evropské unie. „Například v oblasti Semmeringu se podíl lyžařů z východu pohybuje v jednotlivých střediscích mezi 30 a 50 procenty,“ potvrdil ekonomickému listu Wirtschaftsblatt šéf turistické agentury Niederösterreich Werbung Christoph Madl. Z celorakouského hlediska jsou dle něho v posledních letech nejrychleji rostoucí skupinou čeští návštěvníci. Češi nejezdí jen na východ Rakouska, ale i do Tyrolska a Salcburska. A také do velmi západně položeného Vorarlberska, ve kterém jsou spolu s Poláky již několik let nejpočetnější skupinou turistů, jejichž mateřským jazykem není němčina.
Aktivnější Rakušané
Pro vysoký počet návštěvníků v rakouských i švýcarských Alpách je zásadní ochota investovat do lyžařských areálů. Švýcarští provozovatelé každoročně vynakládají na zlepšování svých kapacit asi 25 procent tržeb – každoročně až čtvrt miliardy franků (přibližně 167 milionů eur). „Abychom zůstali pro lyžaře atraktivní, musíme významně investovat a inovovat. Nároky návštěvníků neustále rostou. I v sousedních zemích místní provozovatelé stále zlepšují nabídku a ve světě vznikají nové lyžařské areály. Naopak počet lyžařů již několik let stagnuje okolo 80 milionů,“ potvrdil týdeníku EURO mluvčí svazu švýcarských lanovek Seilbahnen Schweiz Roman Weissen.
Ještě aktivnější jsou rakouští vlekaři. Ti například loni investovali 550 milionů eur, téměř polovinu tržeb. A vyplácí se jim to. Zatímco v Rakousku se během minulé zimy nalyžovalo téměř 57 milionů „člověkodnů“ – meziroční přírůstek o sedm procent – ve Švýcarsku dosáhl stejný ukazatel hodnoty jen 34 milionů. Země helvetského kříže zároveň o část turistů přišla, protože počet přenocování se v ní meziročně snížil o šest procent.
Rakušanům se za vysoké investice dostává mezinárodních ocenění. Například loni na podzim britský průvodce Where to Ski and Snowboard (WSS) srovnal více než čtyři sta středisek v Evropě, USA, Asii a Austrálii a označil salcburský Saalbach Hinterglemm za středisko s nejlepším rozvojem v roce 2009 v Evropě. „Jedním z důvodů bylo pořízení tří nových sedačkových lanovek. Tím se zdejší podíl vysokorychlostních přepravních zařízení zvýšil na 80 procent. To je nejvíce na světě,“ vysvětlil jeden z redaktorů WSS Chris Gill.
Jistota sněhu
Zajímavá je struktura investovaných peněz. Kromě modernizace současných nebo výstavby nových lanovek, na něž připadá zhruba polovina vynaložených nákladů, představují největší položku výdajů především investice do zasněžovacích systémů. V případě rakouských provozovatelů tvoří 30 procent investic, u Švýcarů 23 procent. Rozdíl je dán zejména geografickým reliéfem obou zemí. Švýcarsko má nejvýše položená lyžařská střediska z celé Evropy –29 z nich se nachází v nadmořské výšce přes 2800 metrů nad mořem. V Rakousku leží mnoho středisek výrazně níž. A dvě třetiny zdejších sjezdovek jsou již vybaveny systémy na výrobu umělého sněhu. Naopak například ve významném švýcarském turistickém kantonu Graubmünden podíl sjezdovek s umělým sněhem dosahuje jen 25 až 30 procent. A některá střediska měla ještě loni pod dosahem sněžných děl jen 16 procent sjezdovek.
I provozovatelé švýcarských areálů si však uvědomují, že se bez zasněžování do budoucna neobejdou. Proto loni mnoho z nich ohlásilo velkou investiční ofenzivu. V nenávratnu jsou časy, kdy se před dvaceti lety ve zmíněném Graubmündenu pokoušeli pomocí referenda zasněžování zakázat. Mimochodem ve švýcarském Savogninu bylo před 30 lety spuštěno první velké evropské zařízení na výrobu umělého sněhu. „Za dva roky chceme zasněžovat všechny naše hlavní sjezdovky. Nyní je to jen 40 procent,“ citoval list Der Bund ředitele společnosti Bergbahnen Destination Gstaad Armona Cantieniho. Zasněžování dle něho může prodloužit sezonu až o dvacet dnů.
Rakouští, švýcarští i němečtí provozovatelé lyžařských areálů se při investicích těší také podpoře z veřejných zdrojů. Ty většinou pokryjí část nákladů výstavby a liší se dle kantonů (ve Švýcarsku) nebo spolkových zemí (v Rakousku). Například Salcbursko loni přispělo svým vlekařům na vybrané projekty zhruba pěti miliony eur. Tyrolsko podporuje především nejmenší lyžařská střediska. A ve Vorarlbersku od loňska dostávají dotace od zemské vlády areály, které vlastní místní obce.
Systematickou podporu vlekařům vyhlásilo Německo, v němž se většina větších areálů nachází v bavorských Alpách. Ve spolkové republice se od předloňska ze skipasů vybírá jen snížená sedmiprocentní daň z přidané hodnoty. Navíc mohou provozovatelé čerpat dotaci na modernizaci areálů ve výši patnácti až 35 procent z celkových investičních nákladů.
Běžkařský ráj
Švýcarsko, Rakousko a Německo jsou rájem i severského lyžování. Zejména Rakousko se může kromě lesních terénů pro běžkování, jako je rakouská část Šumavy či Bregenzský les, pochlubit i spoustou tras ve vyšších nadmořských výškách s výhledy na nejvyšší vrcholy. Rakouské sjezdovky překonávají svojí délkou švýcarské jen mírně, v případě běžkařských tras je převaha téměř trojnásobná. Připomínat, že se na dachsteinském ledovci pravidelně připravovala i Kateřina Neumannová, asi také není třeba.
Ani ostatní německy mluvící země nezůstávají v podpoře běžeckého lyžování pozadu. Ve Švýcarsku funguje společnost Loipen Schweiz, která sdružuje 120 běžkařských organizací a stará se o propagaci běhu na lyžích. Sdružení také zajišťuje prodej „průkazu běžkaře“, který ročně přijde na sto franků a umožňuje využívat celou síť 5500 kilometrů švýcarských běžeckých tras.
V Německu funguje od roku 2000 nový nordický koncept. „V jeho rámci certifikujeme běžecké tratě. Nyní jich máme již přes tři tisíce kilometrů. Další tisíce kilometrů mají svazy v jednotlivých spolkových zemích,“ uvedl pro týdeník EURO referent německého lyžařského svazu Deutsches Ski Verband Tobias Lienemann. Úsilí věnované propagaci běžeckého lyžování přináší prospěch. Potvrzují to i historické tabulky mistrovství světa v severském lyžování, ve kterých němečtí sportovci včetně výsledků bývalé Německé demokratické republiky drží pátou a rakouští šestou pozici.
Bobystická nadvláda
Ve výčtu zimních sportů nelze opomenout jízdu na bobech a skeletonu. Těmto disciplínám dlouhá léta dominovalo Německo. To od roku 1990 vyhrálo okolo 40 procent všech medailí udělovaných na olympiádě i na mistrovství světa v tomto sportu – hned na druhém místě v historické tabulce úspěšnosti v jízdě na bobech jsou Švýcaři. Úspěchům napomáhá především výborná infrastruktura pro tento sport. Německo je zemí s největším počtem tratí na světě, na kterých se mohou konat mistrovství světa v jízdě na bobech. Ve světě existuje patnáct drah homologovaných mezinárodní bobystickou asociací FIBT, z nichž ve spolkové republice jsou hned čtyři – Altenberg, Königssee, Oberhof a Winterberg. A po jedné má i Rakousko (Igls) a Švýcarsko (Sv. Mořic).
Jen těžko se potom lze divit, že i trpaslíci střední Evropy šlapou v počtu získaných olympijských kovů obrům, jakými jsou USA, Kanada či Rusko, na paty. Na počtu obyvatel ani na velikosti vždy nezáleží.
(tab)
Medailoví obři
Pořadí zemí dle celkového počtu medailí od prvních zimních olympijských her ve francouzském Chamonix 1924
Zlatá Stříbrná Bronzová Celkem
1. Norsko*98*98*84*280
2. USA*78*80*58*216
3. SSSR*78*57*59*194
4. Rakousko*51*64*70*185
5. Německo*68*65*46*179
6. Finsko*41*58*52*151
7. Kanada*38*38*43*119
8. Švédsko*43*31*44*118
9. Švýcarsko*38*37*43*118
10. NDR*39*36*35*110
Pramen: Mezinárodní olympijský výbor
Tisíce bílých kilometrů
*Rakousko*Švýcarsko
Značené sjezdovky*8300 km*7400 km
Značené běžkařské tratě*13 500 km*5500 km
Pramen: Schweiz Tourismus, Österreich Werbung
