Tři krevní skupiny sice již před ním rozpoznal rakouský biolog Landsteiner, teprve významný český neurolog a psychiatr Jan Janský ale roku 1907 popsal a správně zařadil všechny čtyři.
Foto: Zuzana Šmajlerová
Ještě roku 1923 si většina Čechů myslela, že krevní skupiny objevili Američané. Ke změně došlo v témže roce za zajímavých okolností. Chirurgové Neuwirth, Jirásek a Zahradnický se zúčastnili VI. Mezinárodního chirurgického kongresu v Londýně, kde byly důležitým tématem transfuze. Švédský chirurg Riek se jich při té příležitosti zeptal, zda znají Jana Janského a vědí, že byl první, kdo popsal čtyři krevní skupiny. Překvapení lékaři se po návratu do vlasti ihned pustili do ověřování informací a nakonec Janského, který byl tou dobou už dva roky po smrti, konečně objevili pro český národ.
Psychiatr na bicyklu
Jan Janský se narodil roku 1873 v Praze na Smíchově v rodině obchodníka. Vystudoval smíchovské gymnázium a po maturitě se roku 1892 zapsal na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde tehdy přednášely takové kapacity, jako patolog Jaroslav Hlava, internista Josef Thomayer či chirurg Karel Maydl.
Janský v té době sportoval, především jezdil na kole. Závodil za Smíchov a byl velmi úspěšný. Vypráví se, že šel na zkoušku z psychiatrie k profesoru Karlu Kuffnerovi ještě v cyklistickém dresu přímo ze závodu, přesto obstál na výbornou. Po promoci se ucházel o místo sekundáře nebo mladšího asistenta nejprve na chirurgii a pak na gynekologii, ale nikde ho nevzali. Místo bylo jen na psychiatrii, kde byl přednostou kliniky již zmíněný přísný a nesmlouvavý profesor Kuffner. Janský zde přesto nastoupil. Se šéfem sice nebylo snadné vyjít a služba byla těžká, pro mladého medika se ale nakonec práce psychiatra stala životním posláním.
Duše a krev
Janský se v oboru brzy zorientoval a pouštěl se stále intenzivněji do vědecké práce. Psychiatrická léčebna byla tehdy v bývalém městském blázinci sv. Kateřiny na takzvaných Kateřinkách a podobala se spíš klášteru než moderní klinice. Janský ale i zde přicházel s novými nápady. Začal například zaměstnávat nemocné, a zavedl tak už koncem
19. století léčbu prací.
Jako psychiatr se zabýval vztahem mezi aglutinací (shlukováním krve) a duševními nemocemi. Po několikaletém výzkumu pak dospěl k poznání, že tento vztah neexistuje, tedy že srážení krve nelze dávat do žádné souvislosti s duševním onemocněním člověka.
Během zkoumání ale přišel na mnohem důležitější věc, která souvisela s transfuzemi. Ty totiž byly na přelomu 19. a 20. století stále velkým hazardem – pacienta buď zachránily, nebo zabily. Janský po dlouhém studiu zjistil, že krevní séra jsou různá a ne všechna mají stejný vztah k červeným krvinkám. Roku 1907 se mu podařilo najít čtyři základní krevní skupiny, které označil římskými číslicemi I., II., III. a IV.
| Jan Jánský (1873-1921) |
| Narodil se 3. dubna 1873 v Praze v rodině obchodníka. Roku 1898 absolvoval lékařskou fakultu a stal se psychiatrem. Zabýval se vztahem mezi shlukováním krve a duševními nemocemi, jeho největším úspěchem se ale stal objev čtyř krevních skupin. Roku 1914 byl jmenován profesorem České univerzity a zástupcem přednosty psychiatrické kliniky. Po vypuknutí první světové války ale dobrovolně odešel na frontu, kde roku 1916 prodělal srdeční záchvat. Na jeho následky pak 8. září 1921 také zemřel. |
Jedna navíc
Objev krevních skupin ovšem nebyl úplně nový. Již roku 1901 publikoval rakouský biolog a fyzik Karl Landsteiner práci s názvem „O projevech aglutinace lidské krve“, ve které využil k výzkumu svou vlastní krev a krev jedenadvaceti kolegů. Podařilo se mu ale rozpoznat jen tři krevní skupiny A, B a 0. Čtvrtou skupinu AB, která díky své vzácnosti v původních vzorcích chyběla, doplnili až později jeho nástupci.
Janský o Landsteinerově práci nic nevěděl. Přesto prokázal existenci čtvrté krevní skupiny a navíc provedl i správnou klasifikaci celé soustavy. Objev, který otevřel cestu k dalšímu studiu vlastností krvinek, nebyl ale v době vzniku plně doceněn. Janský sám ho pokládal za vedlejší produkt, o čemž svědčí i jeho vlastní vyjádření, že „systematické vyšetřování nepřineslo žádný cennější praktický užitek, objevilo jen zajímavá fakta“. Výzkumu krve se navíc nadále nevěnoval. Základem jeho činnosti zůstala psychiatrie, vedle toho se zabýval i neurologickými otázkami.
Uznané prvenství
Mezitím se v Praze stal docentem psychiatrie a krátce po začátku první světové války byl jmenován profesorem na České univerzitě. Přesto šel dobrovolně do války a jako rakouský plukovní lékař sloužil na frontě. Do vlasti se vrátil teprve roku 1916 po prodělaném srdečním infarktu a postupně navázal na předchozí kariéru. Roku 1918 nastoupil na místo přednosty neuropsychiatrického oddělení Vojenské nemocnice v Praze, oslabené srdce se mu ale nakonec stalo osudným. Tři roky po válce, v září roku 1921, zemřel v Černošicích na následky ischemické choroby.
Objev krevních skupin znamenal revoluci ve zdravotnictví, zpočátku se ale prosazoval jen velmi pomalu. Vinu na tom měl i sám Janský, který výsledky výzkumu nedocenil a také je nijak prakticky nevyužil.
Odborná veřejnost na něj přesto nezapomněla a americká lékařská komise roku 1921 definitivně uznala jeho prvenství, když ho upřednostnila před Landsteinerem. Vyzdvihla vysokou vědeckou úroveň jeho práce a ocenila, že dokázal vystihnout podstatu prob-lému a vytvořit ucelenou klasi
fikaci krevních skupin.
