Tajemství ocelových ptáků

Další výběrové řízení by se do roku 2005 nestihlo

Velmi vágně se nová vláda vyjádřila ve svém vládním prohlášení k otázce přezbrojení armádního letectva: Vzdušná obrana země má být zajištěna národními prostředky. Území tedy nebude chránit Luftwaffe ani jiná spřátelená síla, ale budeme si je bránit sami. Prohlášení ale už nic neříká o tom, zda pomocí stíhaček, či raket. Dokument samozřejmě už vůbec neřeší otázku, jaké supersoniky by ministři chtěli na domácím nebi vidět. Dosavadní výběrové řízení, jehož jediným účastníkem je konsorcium BAE/Saab, má být oficiálně ukončeno do konce září. Poté se očekává rozhodnutí, zda Česká republika koupí gripeny, vypíše nový tendr, nebo se rozhodne posílit raketovou obranu.
V kuloárech je v otázce stíhaček zatím ticho po pěšině. Do minulého týdne nebylo jisté, zda vláda získá důvěru parlamentu, a tak diskuse o zbrojních zakázkách musela počkat. Z dostupných informací ale vyplývá, že většina zasvěcených politiků o vypsání nového tendru neuvažuje. „Staré migy doslouží v roce 2005 a je zřejmé, že bychom asi nové výběrové řízení už nestihli ukončit,“ říká zdroj blízký sociální demokracii, který si nepřál být v souvislosti s nákupem stíhaček jmenován. Jeho názor vychází z předpokladu, že pokud byl další tendr vyhlášen na konci roku, uzávěrka přihlášek by musela být vyhlášena na jaro. To znamená, že nejdříve v polovině roku 2003 by mohli případní zájemci podepsat s vládou takzvané memorandum o porozumění a začít sjednávat offsetové programy.
Otázka offsetů je přitom pro nákup supersoniků klíčová. Česká vláda by pravděpodobně, stejně jako je tomu nyní, požadovala kompenzační výhody ve výši 150 procent hodnoty kontraktu, tedy zhruba 90 miliard korun v průběhu deseti let. Zájemci by tedy museli mít už v polovině příštího roku alespoň zčásti jasno, kde by své offsety umístili, aby mohli vládě výše zmíněnou sumu přislíbit.

Tři nebo dva.

Neznamená to však, že nový tendr je zcela vyloučen. Někteří členové vlády, například lidovec Milan Šimonovský (EURO 30/2002), už dali najevo, že by byli pro nové řízení . Je ale otázkou, zda by vůbec byli nějací zájemci. S francouzským Dassaultem, nabízejícím ještě před dvěma roky své mirage, by se asi moc počítat nedalo. Nijak se neprojevoval ani v dosavadním řízení, nenabídl žádné offsety. To platí také o americkém Boeingu a jeho F-18. Tyto stroje jsou v porovnání s gripeny dost drahé, a současného tendru se účastnily spíše symbolicky.
Otazník visí nad někdejším nadějným kandidátem, americkým Lockheed Martinem. „Nyní nevyvíjíme žádné úsilí, pokud k nějakým jednáním dojde, bude to mezivládní diskuse,“ říká viceprezident společnosti Lockheed Martin Business Development Mac Stevenson. Znamená to, že americký výrobce účast v tendru nevylučuje, ale spoléhá se na americkou vládu. Firmy ze Spojených států totiž prodávají své výrobky jejím prostřednictvím, a tak by záleželo, zda by dokázala České republice nabídnout kromě slušné ceny i offsetové programy. Zatím totiž žádné nemá. Do boje by tak s určitostí šli místo původních pěti soupeřů jen dva kandidáti - EADS a BAE/Saab. Jak by vypadaly jejich šance?

Rakousko příkladem.

Evropské konsorcium EADS, které nabízí supermoderní eurofightery, favorizuje nedávné vítězství v Rakousku. „Letoun Eurofighter by se výběrového řízení zcela určitě zúčastnil,“ řekl týdeníku EURO zástupce konsorcia pro Česko Juraj Baláž. „Velkým signálem potvrzujícím konkurenceschopnost a kvalitu eurofighteru bylo rozhodnutí sousedního Rakouska. Naše letadla uspěla navzdory favorizovanému konkurentovi – letounu Gripen.“ Baláž tvrdí, že případná orientace na eurofightery by z geopolitického hlediska měla pro českou armádu určité výhody. Stroje jsou totiž ve výzbroji německé Luftwaffe. Česká republika by tak disponovala stejnými letouny jako dva nejbližší západní sousedé a kromě nich také jako letectva států Velké Británie, Itálie a Španělska. „To by mělo velký vliv na logistiku při užívání letadel i v České republice,“ míní Baláž. Také s offsetovými programy v České republice už má EADS zkušenosti. „Zatím se nám podařilo uskutečnit programy za více než jednu miliardu korun,“ říká. Jenže eurofightery jsou dost drahé a navíc jejich výrobce bude muset přednostně uspokojit výše zmíněné evropské země, které si je již objednaly. Je otázkou, zda by vůbec EADS dokázalo dodat své výrobky českému letectvu do roku 2005.

BAE/Saab připraveno.

I v novém konkursu by tak horkým favoritem zůstaly gripeny. „Dokázali jsme během dvou let zajistit offsety ve výši několika procent zakázky a jistě by to dokázali i naši konkurenti,“ řekl týdeníku EURO viceprezident konsorcia BAE/Saab pro ekonomickou strategii Steve Jackman. „Česká ekonomika je hodně rozvinutá a nabízí bezpočet příležitostí pro jejich umístění. Je ale třeba si uvědomit, že prioritou české vlády je pozvednutí severních Čech a severní Moravy, kde už tolik příležitostí není. Kromě toho nejde jen o offsety. Zájemci musí předložit nabídku v češtině, což představuje jazykový překlad tří stovek kilogramů dokumentace. Dosavadní tendr stál také vládu dost peněz, a to by se týkalo i dalšího řízení. Záleží samozřejmě čistě na České republice, jak se rozhodne, ale je jasné, že další řízení přinese dodatečné náklady.“
BAE/Saab je v oblasti offsetů o koňskou délku před konkurenty. Jackman tvrdí, že konsorcium už dokázalo přivést do země výhody v hodnotě 140 milionů dolarů, tedy více než čtyř miliard korun. „Ve světě máme v běhu zhruba třicítku offsetových programů, ale to, že jsme České republice zprostředkovali výhody v takové výši, aniž bychom měli podepsán kontrakt na dodávku letounů, je unikum,“ říká Steve Jackman. Dodává, že konsorcium zatím vždy začalo plnit offsetové sliby až poté, kdy už byla dodávka jistá. Jeho politika v České republice ho tak jasně favorizuje, a navíc si gripeny přeje nejsilnější vládní strana - sociální demokracie.