Nemoc AIDS možná vznikla z vakcíny proti dětské obrně
První teorii o tom, že nemoc AIDS má kořeny v očkování vakcínou proti dětské obrně při testech prováděných v padesátých letech v Africe, zveřejnil v roce 1992 americký časopis Rolling Stone. Hypotézu posoudili odborníci na virus H IV a zjistili, že je velmi nepravděpodobná. Vědecká komise ovšem vycházela z předpokladů, které se později ukázaly jako mylné. Nyní je tato teorie opět středem zájmu.
Souvislost v čase i prostoru.
Ve Spojených státech vyšla nedávno kniha nazvaná Řeka, jejímž autorem je britský novinář Edward Hooper. Autor tvrdí, že zkušební vakcína proti dětské obrně mohla být kontaminována předchůdcem viru HIV. Základem očk ovacího séra testovaného v Africe byla šimpanzí tkáň a vědci už dlouho vědí, že právě tyto opice mohou být nositeli viru, z něhož se postupem času vyvinul virus HIV. Nikdo ale zatím nedokáže vysvětlit, jak se nemoc přenesla na lidi. Na tut o otázku neumí odpovědět ani Hooper, který navíc nemá lékařské vzdělání. Od roku 1990, kdy začal sbírat materiál pro svoji knihu, se mu ovšem podařilo získat mnoho nepřímých důkazů podporujících výše uvedenou teorii.
Podle něj existuje úzká spojitost v čase i prostoru mezi prvními zaznamenanými případy onemocnění AIDS a zkouškami vakcíny proti dětské obrně, kterou vyráběl filadelfský Wistar Institute a později i dvě laboratoře v Belgii. V letech 1957 až 1960 byla tato látka podána zhruba milionu lidí z území, na němž se nyní nacházejí Rwanda, Burundi a Kongo. Pokud vakcína obsahovala virus, z nějž se později vyvinul HIV, nedalo se tomu zabránit, protože v 50. letech ještě neexistoval způsob, jak virus identifikovat.
Tajemná mutace.
Hooperovi se podařilo vypátrat, že z celkem dvaceti osmi případů onemocnění AIDS identifikovaných v roce 1980 v Africe jich bylo třiadvacet zaznamenáno v městech, kde se vakcína testovala, či v okruhu do zhruba dv ou set kilometrů v jejich okolí. Právě tato oblast je považována za ohnisko nejtragičtější světové epidemie současnosti.
Studie sice neobsahuje žádné vědecké závěry, ale upozorňuje na některé možnosti. Autor například doporučuje prozkoumat vzorky používané vakcíny. Očkovací sérum je totiž stále uschované v laboratorním skladu, a je tedy možné provést testy na př ítomnost viru, který ze šimpanzů přešel na lidskou populaci. Ani v případě pozitivního nálezu však nebude možné určit, zda právě zmíněná očkovací vlna spustila lavinu AIDS. Nezodpovězenou zůstává otázka, jakým způsobem virus mutoval. Lidé zabíjejí šimpanzy po staletí, proč tedy epidemie vypukla právě na konci 50. let? Dílčí vysvětlení existuje. Změny v chování lidí po skončení druhé světové války: masová migrace, urbanizace a sexuální nevázanost.
Faktem zůstává, že první případ nákazy virem HIV typu 1 byl zaznamenán v roce 1959 u muže pocházejícího z Kinshasy na území Konga.
Falešné stopy.
Jeden z prvních případů infekce HIV se v roce 1973 objevil i v USA u novorozence, kterého porodila mladistvá matka ve státě New Jersey. Hooper doporučuje, aby byla prošetřena možná souvislost mezi tímto případem a testováním stejné vakcíny z opičí tkáně v ženské věznici ve městě Clinton, které leží právě na území státu New Jersey.
Jak byla vakcína vyráběna a zda mohla obsahovat příslušný šimpanzí virus, by mohl nejlépe zdokumentovat její producent - Wistar Institute. Už v roce 1992 toto první nestátní zařízení v oblasti lékařského výzkumu v USA sestavilo komis i, která měla prošetřit, zda původem epidemie AIDS nemůže být právě vakcína proti dětské obrně. Až po sedmi letech se však jmenovaný institut odhodlal k vydání souhlasu s prozkoumáním příslušných vzorků. V roce 1992 se jeho vedení postavil o proti expertize.
Za negativním vyjádřením první komise byl i další mylný nález, tehdy ovšem považovaný za správný. Britští vědci totiž dlouho tvrdili, že v roce 1959 zemřel v Manchesteru na AIDS jeden místní námořník. Jelikož inkubační doba nemoci trvá ně kolik let, musel by být nakažen ještě před zahájením testů vakcíny. Testy pak ale ukázaly, že vzorek s virem HIV nepocházel z těla zemřelého námořníka.
Šéfem komise, která na zakázku Wistar Institute prověřovala hypotézu zveřejněnou v časopise Rolling Stone, byl Claudio Basilico z Newyorské univerzity. V rozhovoru pro deník The New York Times minulý týden připustil, že by jeho někdejší t ým mohl být znovu povolán k prozkoumání zbývajících vzorků. „Musí to být provedeno už jen proto, že to provedeno být může, řekl Basilico.
