Tajemství v kleštích

20. 8. 2012

Mezinárodní tlak na švýcarské banky se stupňuje, éra spolehlivě utajených kont pomalu končí

Bankéři v zemi helvétského kříže neprožívají zrovna šťastné období. Jako by nestačilo, že je tvrdě postihly následky finanční krize z posledních let. Švýcarské finanční domy trápí čím dál razantnější útoky na jejich Achillovu patu. Tou je přísné bankovní tajemství, které spolu s tradiční politickou stabilitou tvoří základ pověstného alpského blahobytu. Vyhlídky navíc nejsou zrovna růžové – proti Švýcarům stojí silnější soupeři, jako vláda Spojených států nebo Evropská unie a její členské státy, které se pustily do razantního boje proti kapitálovým únikům do zahraničí.

Miliardy na cédéčku Aktuální výpad se vede z německého Düsseldorfu. V něm totiž sídlí kabinet nejlidnatější spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko, která se rozhodla ke kontroverznímu kroku – od neznámého prodejce zakoupila CD nosič se seznamem německých klientů švýcarského gigantu UBS. Minulý týden se pak objevila zpráva o údajném listinném důkazu, podle něhož banka pomáhala odklonit „německé“ peníze do většího bezpečí v jihovýchodní Asii.

Tažení jedné regionální vlády by pro švýcarské banky nemuselo být samo o sobě až tak bolestivé. Problém tkví v tom, že tento případ nahrává odpůrcům ratifikace již sjednané německo-švýcarské dohody, která měla být jakýmsi kompromisem – jména Němců ukládajících své jmění ve švýcarských ústavech zůstanou v anonymitě, zato ale odvedou do spolkové kasy miliardy eur ve formě zvláštní daně. Dohodu podporuje spolková vláda Angely Merkelové, k ratifikaci však potřebuje schválení v horní parlamentní komoře, Spolkové radě, v níž mají většinu opoziční sociální demokraté (SPD) a Zelení. A ti s dohodou ostře nesouhlasí.

„Mluvíme tady o organizované kriminalitě švýcarských bank v Německu,“ nechal se slyšet předseda sociálních demokratů Sigmar Gabriel. Jeho kolegové ve vládě v Severním Porýní pak předvádějí, jak si představují ofenzivní přístup. Jeden efekt se už dostavil, podle deníku Financial Times Deutschland se v Německu zvýšil počet případů, kdy se lidé chodí přiznat na finanční úřad k daňovým únikům. Stále více občanů Spolkové republiky prý také ruší svá švýcarská konta v obavách před trestem. Zemský ministr financí Norbert Walter-Borjans (SPD) se už nechal slyšet, že plánuje koupit další cédéčka. Celkovou sumu, kterou bohatí Němci ulili do švýcarských bank, odhaduje na 150 miliard eur.

O dohodě se má ve Spolkové radě hlasovat na podzim. Její definitivní osud každopádně napoví, kterým směrem se bude ubírat politika EU vůči švýcarským bankám. Úředníkům v Bruselu by se nejvíc líbilo, kdyby unie postupovala jednotně. Názory jednotlivých národních vlád se ale zatím liší, což vyústilo v dvoustranné dohody, jež kromě Německa uzavřela s kabinetem švýcarské konfederace například také Británie. Podle informací týdeníku Euro z Generálního finančního ředitelství ČR zvažuje takovou variantu i Praha.

Stále pravděpodobnější krach dohody s Berlínem by ale mohl znovu otevřít cestu společnému řešení pod taktovkou Bruselu.

Litevský eurokomisař Algirdas Šemeta, který má oblast daní v kompetenci, ostatně mává pomyslným praporem už dlouho. Nejenže prohlásil, že Německo a Británie selektivním přístupem vůči Bernu porušují směrnici z roku 2005, zároveň chce tuto legislativu ještě zpřísnit. Rád by zřídil například obdobu evropského DIČ nebo stanovil minimální celounijní sankce pro daňové podvody a úniky. Společné návrhy má mít komise na stole do konce roku.

Žaloba ze zámoří Kdo ale Švýcarům skutečně leží už dlouho v žaludku, jsou Američané. Washington dokázal prolomit helvétské mlčení už před třemi lety, kdy si vynutil na UBS zaplacení pokuty 780 milionů dolarů za napomáhání daňovým únikům. Navíc od banky získal data z více než 4400 účtů amerických občanů.

Ani to ale Spojeným státům nestačilo.

Státní zástupce v New Yorku letos v únoru poprvé vznesl kriminální žalobu vůči švýcarské finanční instituci. Vybral si hned nejstarší privátní banku Wegelin. Rozsudek zatím nepadl, na květnové přelíčení se Švýcaři nedostavili. Zdaleka přitom nemusí jít o poslední případ, Američané vyšetřují kvůli únikům celkem jedenáct švýcarských bank. Některé z nich, mimo jiné Credit Suisse nebo Julius Bär, už jim raději poskytly část požadovaných informací. Švýcarská prezidentka Eveline Widmerová-Schlumpfová před půldruhým měsícem prohlásila, že věří v konečné vyřešení do listopadu. I kdyby to vyšlo, ani potom ale Švýcaři nebudou mít klid. Od příštího roku totiž začne platit ustanovení daňového zákona FATCA (Foreign Account Tax Compliance Act), podle něhož mají zahraniční finanční instituce povinně informovat o majitelích účtů z USA, v opačném případě jim má hrozit třicetiprocentní daň z amerických investic.

Švýcaři zřejmě nemají na vybranou. Rostoucí tlak je nutí k tomu, aby se aspoň v případě klientů z USA a Evropské unie zřekli hlavního lákadla na miliardové úložky. Podle analytiků jim teď zbývá jediné, více se soustředit na boháče z Číny, Ruska, Indie nebo Afriky. Movití Evropané a Američané, kterým se nechce dělit s jejich domácími berňáky, prý už houfně převádějí své úspory do Singapuru nebo Hongkongu.