(EURO 35/2006)
Platná Bezpečnostní strategie státu z roku 2003 obsahuje dle autora následující „dlouhou, leč jednoznačnou větu“:
„Vzhledem k pokračujícímu šíření zbraní hromadného ničení spolu s raketovými technologiemi a vzhledem k tomu, že některé země odmítají respektovat relevantní mezinárodní závazky, bude vláda vytvářet podmínky pro připojení k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu českého území.“
Problém je v tom, že (nejen) Hořejší o tento citát opírá tvrzení, že vláda měla volnou ruku rozhodnout sama, bez referenda, ve prospěch umístění součástí amerického systému NDS/BMDS. To by bylo v pořádku u projektu či systému, který by byl schopen zajistit ochranu českého území. Balistické křivky však ohnout nelze (a když, tak stěží, dodával v podobných případech Mejla Hlavsa). Ochrany českého území se činnost zmíněného amerického protiraketového systému tedy netýká. Mnohé studie již na tento fakt poukazují. Maximálně se lze pokusit přechytračit formulaci Bezpečnostní strategie filipikou, že chráněním Ameriky vlastně chráníme sami sebe. To však již příliš připomíná následující definici: Recepce je, když lid, ústy svých volených zástupců, pojídá plody své práce.
Naopak je spíše nutno vzít v potaz reálnější zvýšené bezpečnostní riziko pro Českou republiku, vyplývající z umístění součástí amerického systému. V součtu - ochrana cizího území za cenu zvýšeného vlastního rizika - to tedy vylučuje shora zmíněnou interpretaci, využívající odkaz na platnou Bezpečnostní strategii státu.
Závěrem lze říci, že samozřejmě komponenty amerického systému na svém území, po suverénním rozhodnutí vlády nebo na základě výsledků referenda, můžeme umístit - ale regulérní to bude pouze a jedině v případě, kdy se toto rozhodnutí bude týkat skutečnosti, nikoliv fikce.
Jan Schneider
SchneiderJan@seznam.cz
