(EURO 22/2009)
Článek Tajná služba SBU zasahuje (EURO 22/2009) mě zarazil nekompetentností, jednostranností a často i otevřenou nepravdou. Jan Schneider se odvažuje psát o největší tragedii v historii ukrajinského národa (hladomor), ale měl by si přečíst aspoň monografii britského historika Roberta Conquesta, The Harvest of Sorrow: Soviet Collectivization and the Terror-Famine (Žně utrpení. Sovětská kolektivizace a teror hladomoru). Neopakoval by výmysly sovětské propagandy vyvrácené ukrajinskými i americkými vědci (James Mace).
Snahy ukrajinské diplomacie uznat hladomor v letech 1932 až 1933 za genocidu vyšly naprázdno v OSN, UNESCO či PASCE, protože rezoluce bojkotuje Rusko. O tom však autor nepíše. Ani nezmiňuje, že americký Kongres uznal hladomor za genocidu ukrajinského národa a uctil památku obětem. Stejně se zachovalo více než dvacet zemí včetně České republiky. Autorovi se nelíbí, že se ve svobodné Ukrajině stal národním hrdinou Roman Šuchevyč, velitel Ukrajinské povstalecké armády (UPA) v letech 1943 až 1950. Píše, že se „podílel v létě 1941 ve Lvově na pogromu Židů“. To je lež! Vyvrátilo to mnoho dokumentů. Bylo dokonce zjištěno, kdy a kdo začal tento nesmysl šířit – v roce 1959 moskevská KGB s cílem kompromitovat západoněmeckého ministra Theodora Oberländera, který na začátku války s Šuchevyčem spolupracoval.
Pokud „zabíjel Židy“ Šuchevyč, pak je dle autorovy logiky zabíjeli všichni takzvaní banderovci. Doporučuji mu si přečíst vědeckou práci historika Volodymyra Vjatrovyče, Stavlenňa Orhanizaciji Ukrajinských Nacionalistiv do žydiv (Postoj Organizace ukrajinských nacionalistů k Židům). Dozvěděl by se třeba, kolik stovek Židů bojovalo v řadách UPA.
Čtenář může dospět k závěru, že Jan Schneider sice dělá, že žije v členském státu EU, ale ve skutečnosti se zapomněl v zemi Varšavské smlouvy, pokud tvrdí, že „Ukrajina v současné kondici může pošilhávat po Východním partnerství, nikoli však po členství v EU“.
Mykola Šatylov, ukrajinský nezávislý novinář žijící v ČR
Reakce ilustruje mnou kritizované snahy politicky ovládat dějiny. To je rys totalitárních režimů, ať se deklarují jakkoli. Mykola Šatylov by si měl zřejmě přečíst George Orwella, když už jsme u té doporučované literatury! Jeho pokus extrapolovat mou logiku nad rámec řečeného je nepřípustný. K Romanu Šuchevyčovi dlužno dodat, že je podezřelý nejen z účasti na masakrech Židů, ale i polských civilistů. Zamlčování temných stránek ukrajinského nacionalismu je předstupněm jeho ospravedlňování „bojem proti bolševismu“. Tomu je v kontextu současné „hnědnoucí“ Evropy třeba razantně čelit.
Jan Schneider, spolupracovník redakce
