Komunistka Svobodová v Radě ČT
Opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD už upadá v zapomnění, jak ji politický vichr zarovnal dalším haraburdím. Přesto má cenu vzpomenout, jak se dvě strany a jejich dva lídři, svorně vykřikující, že si jsou největšími soupeři, rychle dohodli na rozdělení moci. Předseda KSČM Miroslav Grebeníček minulý týden se v rozhovoru v Lidových novinách nejprve vysmál sociálním demokratům („Pokud se nezmění, těžko je vezmeme na milost.“ „Sociální demokraté se nám podbízejí, chodí za námi, chtějí jednat.“), aby nakonec v otázce na možnou podobu budoucí vlády řekl: „ODS je naším největším soupeřem na současné politické scéně. Ale já si myslím, že se to nakonec přece jenom nějak vyřeší.“
Zvolení Václava Klause českým prezidentem, které bez silné podpory komunistů nebylo možné, a následné zvolení komunistické kandidátky do Rady České televize, ukazuje, jak „to“ lze vyřešit. Bývalá komunistická poslankyně Alena Svobodová, jejíž působení v uplynulém volebním období zaregistrovaly pouze Haló noviny, dostala ve sněmovně 104 hlasů. Lidové noviny uvedly, že podle jednoho z poslanců ODS k její volbě vyzývali zejména Ivan Langer a Vlastimil Tlustý. Uposlechla-li významná většina poslanců ODS této výzvy, se nedozvíme, neboť stejně jako v případě prezidenta se jednalo o tajnou volbu. Nicméně zřetelně vidíme, nakolik vážně lze brát slova Václava Klause, že s komunisty cestou na Hrad nekupčil. Zda vyšlou Grebeníčkovi soudruzi Klausovou rukou svého koně mezi ústavní soudce, je již pravděpodobně vyřešeno a otázkou zůstává jen kdy.
Nové funkce Václava Klause a Aleny Svobodové nicméně odkazují k podstatnější otázce naší parlamentní demokracie, než je schopnost ODS uzavírat s kýmkoli dohody o rozdělení důležitých pozic. Technologii moci ostatně musí ovládnout každá strana, pokud chce hrát na politickém hřišti jakoukoli důležitou roli. Závažnější je, že kvůli tajné volbě nelze kontrolovat, jak námi volení zástupci jednali. Pro další akty výběru kandidátů do nejrůznějších jiných úřadů není třeba radikální změny na přímou volbu. Stačilo by, kdyby poslanci museli ve všech takových volbách vybírat veřejně. Stejně jako je samozřejmostí veřejné hlasování o nových zákonech. Tajné volby zbytečně zvětšují prostor pro politiky s korupčnickou a podrazáckou mentalitou.
Institut tajnosti posiluje každou moc. V případě voleb do parlamentu a do obecních a krajských zastupitelstev je správné, že možností tohoto tajného aktu je posílena moc občanů. V případě konání námi zvolených vládců je třeba jejich moc držet na uzdě a počet tajných – voleb, policistů i dokumentů – minimalizovat.
popisek:
Klaus i Svobodová zvítězili v tajné volbě
