Většina manažerů se domnívá, že prezidentská volba by měla být tajná
Myslíte si, že by prezidentská volba měla v Parlamentu proběhnout:
- Tajným hlasováním 65,2 %
- Veřejným hlasováním 30,5 %
- Nevím 4,3 %
Ústava a volební řád Parlamentu připouštějí veřejnou i tajnou volbu prezidenta. O způsobu hlasování rozhodují zákonodárci. Při veřejné volbě je zcela jasné, kdo pro koho hlasoval. Při tajné tomu tak není, protože poslanci a senátoři vhazují hlasovací lístky do uren. Oba způsoby mají své klady a zápory. Z dotázaných manažerů se 65,2 procenta vyslovilo pro tajnou volbu.
Tento respondent je však pro veřejné hlasování: „volba prezidenta by měla proběhnout veřejným hlasováním. K tomuto názoru mě vede současná nepřehledná, a tedy neoptimální politická situace, ve které je možné stanovit vládu na základě hlasů přeběhlíků, zastavit a naprosto zamlžit vyšetřování členů vlády a Parlamentu i jiných lidí jen proto, že by mohlo vyjít na povrch něco dalšího. A kdy se různí, v politice dříve činní jedinci obohacují očividně na úkor celé společnosti a nikdo s tím nic nedělá. Zkrátka za situace, kdy politici mají celý národ za hlupáky a ani se nijak neobtěžují to svým chováním nějak zakrýt, ba naopak. V této situaci by bylo určitě prospěšné pro celou společnost i politiky samotné, kdyby se jednotliví hlasující museli konkrétně a otevřeně vyjádřit. Museli prezentovat svůj názor a neměli možnost se schovávat v anonymitě jeden za druhého. Bohužel si nedovedu představit, že by byla současná vládní garnitura schopná a ochotná podobným způsobem jednat.“
Podobný názor zaznívá v odpovědi. „Určitě veřejně. Nevidím důvod, proč by politici měli volit hlavu státu tajně. Jsem zastáncem přímé volby prezidenta, ale pokud ho ,naši reprezentanti‘ volí přímo, přijde mi logické a transparentní, že budeme vědět, koho volili. Minimálně se tím zamezí spekulacím ohledně ,obchodu s hlasy‘, respektive výměny hlasů pro prezidentskou volbu za to či ono.“
S odpovědí si neví rady manažer: „Kdybychom my, voliči, volili v parlamentních volbách osobnosti (podle jejich názorů a lidských a morálních kvalit), a nikoli politické strany (dle odhadů, kam a jak budou se svými stranickými dogmaty po volbách politicky manévrovat), pak bych řekl tajná volba. V tajné volbě totiž může každý člověk hlasovat podle svého svědomí. Jelikož však poslance nevolíme, ale své poslance-loutky si politické strany dosazují samy, pak je to asi veřejnosti jedno, zda Parlament zvolí prezidenta tajně, či veřejně. Můžeme pouze spekulovat, jak by se výsledek tajné volby lišil od veřejné. Kolik filutů by se v tajné volbě vzepřelo svému předsedovi či jaký počet nešťastníků by zklamal svého lobbistu ve volbě veřejné.“
Podobně pak vyznívá odpověď: „Prezidentská volba proběhne letos jako obvykle tajně. Diskuse, zda tajně či veřejně, je tedy bezpředmětná. V horizontu deseti let by se však mohla či měla změnit.“
Bezvýhradně pro tajnou volbu je respondent: „Jednoznačně tajným hlasováním. Je totiž zcela jasné, že stranické špičky a sekretariát ČSSD chtějí uplatnit diktátorský postup vůči svým poslancům a senátorům a tento postup vnutit i ostatním stranám. Proto pouze z tohoto důvodu navrhují veřejné hlasování, i když to kryjí zástupným vysvětlováním.“
Podporu nachází v odpovědi: „Přimlouvám se za tajnou volbu. Aspoň se budou moci ,utrhnout nějací koně‘ z disciplíny stranických sekretariátů a konečně učinit jakýsi vzdor. Jsem zvědavý na to, jak moc budou jednotlivci vzdorovat. Už se to jednou stalo.“
Totéž si myslí manažer: „Jedině tajná volba dá poslancům a senátorům šanci projevit skutečný názor a může ohrozit nedůstojné handly, které se kolem volby prezidenta odehrávají. Kdyby byla volba veřejná, navrhuji, aby volili pouze předsedové stran. Bude to rychlé, jednoduché a výsledek stejný.“
A jasno má i respondent: „Jak ukazují neustálé pokusy některých politických stran, kterým tajná volba systémově nevyhovuje, protože omezuje možnost kontroly dodržování ,stranické disciplíny‘, je tento požadavek stále aktuální a potřebný. Jinak by mohly o volbě prezidenta rozhodnout sekretariáty politických stran na nějakém obskurním společném zasedání. Je smutné pozorovat úplný nezájem o voliče, deklasované prezidentským kandidátem Václavem Klausem na nezajímavé a nepotřebné křoví, které ani nestojí za námahu, aby mu byla předvedena jeho veřejná konfrontace s jiným kandidátem. Po zavedení veřejného hlasování by se nepochybně do této kategorie začlenili i samotní volitelé, a to by bylo už opravdu velmi smutné.“
Odpovídalo 141 manažerů
