Menu Zavřít

Tak jak je to s těmi dividendami státních firem?

3. 4. 2014
Autor: Redakce

Definičním znakem politika je to, že udělá politikum i z věcí, jež ve své podstatě vyžadují pečlivou technickou analýzu, nebo alespoň mírný vhled selské mysli do problému. Kdybychom dokázali již dnes vypočítat, jaké budou investiční výdaje ČEZ v Česku v následujících 10-15 letech, anebo věděli, že si stát přeje dostavět právě z důvodu národní bezpečnosti dva bloky jaderné elektrárny ve vlastní režii, bylo by rozhodování jednodušší.

Ale jestliže Česko ještě nemá aktualizovanou energetickou politiku, potřebuje vstřebat i potenciální dopad posledního vývoje na východě Evropy na národní bezpečnost a domyslet investiční záměry, není rozumné se ukvapovat s výplatou stoprocentní dividendy z ČEZ.

V případě státního podniku Lesy ČR, který hospodaří na státní lesní půdě, a až do loňského prosince nikdy dodatečný odvod ze zisku neodvedl, a ani neplatil nájemné, není o čem diskutovat. Stát si měl zajistit odvod ze zisku, jakmile začala klesat daň z příjmu korporací, anebo měl od začátku vybírat rentu.

Ať tak či onak, neodčerpat akumulovanou hotovost, která ve své podstatě ani nemůže být v celém svém objemu, který koncem loňského roku dosahoval (i po šestimiliardovém odvodu do rozpočtu) dalších skoro 15 miliard, investována samotným podnikem s rozumnou návratností, by byla chyba. Obdobně existují další firmy, jejichž investiční potřeby nejsou nijak vysoké a mohou tedy potěšit akcionáře či vlastníka.

Všimněme si, že tady neustále opakuji téma investic a jejich návratnosti, což se neobejde bez srovnání alternativ. Jinými slovy potřebujeme „hurdle rate“, tedy minimální požadované vnitřní výnosové procento, které budeme při rozhodování o tom, zda státní firmě peníze nechat na investice, anebo dát návrh na výplatu dividendy či dodatečného odvodu ze zisku. Samotná vláda by měla vědět, jaké jsou v Česku obětované náklady na kapitál, tedy o co ekonomika přijde, když vláda rozhodne o navýšení příjmových daní, a co za to země a lidé od své kompetentní vlády dostanou.

Jelikož žádnou takovou metriku nemáme a nepoužíváme, a historickou vinu za to nese jednoznačně ministerstvo financí, bylo by vhodné na tom zapracovat.

Zdrženlivosti je obzvláště zapotřebí, když si uvědomíme, co chce vláda s těmi penězi vlastně udělat. Ona je nehodlá proinvestovat v jiných projektech, kde dostane lepší společenskou návratnost (to můžou být i školy) nebo vyšší multiplikátor pákující ekonomický růst (třeba ono zateplování či větší přínos pro národní bezpečnost či podobné „silné“ státní priority.

Již za pár dní se najisto dozvíme, to, co již dnes můžeme tušit. Že dodatečné výnosy z firem ovládaných státem vláda nebude investovat, ona je hodlá z větší části „prožrat“. Sice ne ve vládní spotřebě, ale prožrat.
Jistěže má vláda svrchované právo vyluxovat ze státních firem třeba poslední pětník. Ale to ještě vůbec neznamená, že – jsa poučena – dobře ví, co dělá, a že koná dobro.

Od autora také čtěte:

Optimismus lídrů

Nekrmte tu bestii

MMF24

Omývání velmi studenou vodou

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).