Sedmnáct let fáral na karvinském dole Barbora, sedm let stoupal odborářskými funkcemi v Ostravě, jedenáct let hornickým odborům vládl z Prahy. Třicátého září pověsí Cyril Zapletal (54) hornickou kariéru na hřebík a nastoupí na poradenskou pozici ve státním podniku Diamo (bývalý Československý uranový průmysl). Zároveň počítá s tím, že bude-li poslanec Vladimír Laštůvka (ČSSD) v příštím roce zvolen do Evropského parlamentu, usedne místo něj jako náhradník z volební kandidátky do poslanecké lavice.
Kamarád Vodička.
Přerod z rozčíleného radikála s walesowským knírem, který pro své lidi pomocí pěti tisíc horníků na Staroměstském náměstí v roce 1992 vyvzdoroval na pravicové vládě navíc čtyři miliardy korun z rozpočtu, ve skvěle oblečeného, uhlazeného džentlmena vnímá i samotný Zapletal. „Myslím, že jsem se hodně změnil,“ řekl týdeníku EURO. „Tehdy s námi nikdo nejednal korektně. Po té demonstraci však Klaus pro útlum těžby nastavil pravidla hry a diskuse zkulturněla,“ vysvětluje. Snad nejvíc ilustruje Zapletalovu proměnu jeho současné kamarádství s někdejším tripartitním partnerem, bývalým ministrem práce a sociálních věcí Jindřichem Vodičkou, současným náměstkem ředitele Českých přístavů. „Postupem času jsme se stali dobrými osobními přáteli, jeden druhého jsme vždy respektovali. Tíhli jsme k sobě, horníci si na své chlapské profesi zakládají a vědí, že já to jako námořník na moři také snadné neměl. Snažil jsem se tehdy horníkům vyhovět,“ vzpomíná Vodička. Zapletal podle něho patří do politiky, protože má dlouholeté zkušenosti a dobré kontakty. „Umí vyjednávat, umí přistoupit na kompromis,“ soudí.
Do státních služeb.
Ačkoli Zapletal o svém příštím angažmá u firmy Diamo odmítá mluvit, Jiří Turč z tamní odborové organizace plán potvrdil: „Co bude u Diama dělat, ještě nevím. Potřebuji se o tom pobavit s Cyrilem a s ředitelem.“ Jiný zdroj uvedl, že Zapletal bude pracovat u pražské pobočky Diama jako poradce.
Bývalý odborový předák má už jasnou představu o svém poslancování. „Není třeba proklamací, stačí si vybrat jeden cíl a jít tvrdě za ním. Nemám rád lidi, kteří dělají tisíc úkolů najednou, vypadají zaměstnaně, udřeně, ale nikdy nic nakonec nezvládnou,“ říká. Z čela Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (OS PHGN) prý odchází, protože má chuť chopit se poslední šance zkusit novou práci.
Kdyby v příštích dnech seděl ve sněmovně jako poslanec, hlasoval by prý pro reformu v podobě, jakou vláda dohodla s odbory. A to přesto, že nesouhlasí s tak rychlým zvyšováním důchodové hranice nebo s placením nemocenské za soboty a neděle. Tvrdí, že Vladimíru Špidlovi by dal ještě čas: „Ještě se to vystříbří, celý rok je na něho veden frontální útok a těžko se v tom mohl zorientovat,“ omlouvá premiéra.
Levice jako pravice.
Za jedenáct let vyjednávání s pravicovými i levicovými kabinety Zapletal dospěl k poznání, že v chápání sociálních potřeb obyvatel jsou na tom oba tábory stejně. „Pravicové vlády si mě držely na distanc, ale peníze měly a daly. K levicovým mám blíž, dá se více argumentovat sociálnem, ale zase mají větší problém s penězi. Když to srovnám, tak výsledek je nastejno,“ myslí si dlouholetý šéf OS PHGN. Václav Klaus byl podle něho naprostý pragmatik, schopný tisku říkat, že žádné peníze nikdy nedá, ale potom dal. „Hrál kino jako blázen,“ líčí emotivně, s pozůstatky ostravského přízvuku Zapletal. Vyjednávacím receptem pro odboráře je podle jeho názoru držet se středu, vyhýbat se extrémům.
Z bývalých politiků rád vzpomíná na ministra práce a obchodu v Klausově vládě Vladimíra Dlouhého. „To byl politik, to mě šoklo, jak ten všechny krize s horníky skvěle rétoricky zvládal a pak se na mě jen ušklíbl a řekl: Čau, pane Zapletal,“ líčí. Při nedávných narozeninách Pavla Rychetského se prý sešli všichni někdejší protagonisté sporů o hornické kompenzace z devadesátých let: „Vyprávěli jsme si, co jsme tehdy vyváděli a zjistil jsem, že by to bylo na knížku.“
Bude nám chybět.
Hornické odbory povede do jara příštího roku dosavadní místopředseda František Nekola. „Zapletal bude těžko nahraditelný, má totiž dobré styky se členy současné vlády,“ řekl týdeníku EURO. Zapletalova odchodu želí i nižší odboroví předáci svazu. „On byl nejlepší, koho jsem za svého působení poznal, v některých věcech mi hodně pomohl,“ říká Jiří Turč z Diama. Váží si ho například i šéf odborového svazu Kovo Jan Uhlíř, podle kterého je nejlepší známkou, že Zapletal vydržel v čele svazu tak dlouho.
Hodně horníků však mělo v minulosti proti Zapletalovi i výhrady. V Ostravě, kde fáral od vyučení v roce 1967, proti němu vznikla v roce 1992 petice nazvaná „Požadavek na čistotu hornických odborů“, která kritizovala Zapletalovo odborářské působení v ROH v letech 1984-1989. „Odbory tehdy byla cestovní kancelář, horníci měli spoustu vymožeností. Muselo se šaškovat na různých schůzích, ale náhodou to byla dobrá doba,“ myslí si dnes o osmdesátých letech Zapletal. „Globálně pomoci se nikomu nedalo, ale individuálně ano,“ dodává.
