Jednoduše strojená kuchyně někdejšího mocnářství si našla v Praze útočiště
V uličkách staré Prahy, stranou od hlavních turistických magistrál, se čas od času zrodí příjemná restaurace, jejíž ambice jsou ztíženy břemenem méně atraktivní polohy. Ve stínu podniků situovaných na hlavních kolonádách je mnohdy obtížné se o její existenci vůbec dovědět. Kočár z Vídně je právě takovým případem.
A přitom stačí, když na levé straně malostranského konce Karlova mostu shlédnete dolů. Dominantou změti drobných krámků v Saském dvoře je historický kočár, upoutávka na zmíněný podnik. Parkuje přímo před vchodem restaurace, kde podávají speciality rakouské kuchyně. A to je příjemné osvěžení pražské kulinářské scény, lehce navinulé gastronomickou fádností.
Voda mimo mísu
Poetický je už sám vstupní prostor s komorní předzahrádkou a zmíněným stoletým kočárem. Jako by právě přivezl další zásilku dobrot, forman vypřáhl spřežení a usedl uvnitř k večeři. Tmavý prostor místnosti s nízkým stropem a hlubokými klenbami dokresluje dřevěný mobiliář dvou odstínů hnědé barvy. Vše osvětlují pouze malé lampičky na stěnách nad stoly. Přes textilní tapety a nenápadně zdobené dřevěné ostění působí interiér až překvapivě strohým dojmem. Po prostudování menu je však tento záměr zcela jasný. Nabídka obsahuje vesměs pravověrnou venkovskou kuchyni, založenou na vyhlášených rakouských specialitách a přihlížející k sezonnosti.
Zvědav očekávám, zda doposud sympatický prožitek bude akcentován i ze strany kuchyně, a mezitím se zamýšlím nad meníčkem. Je sestaveno z lákavých pokrmů našemu stravovacímu vzorci velice blízkých, neboť kuchyně Rakouska je s tou naší spojena pupeční šňůrou třísetleté společné historie. Přívětivý dojem z komplexnosti zaměření trochu mlží pouze nabízená minerální voda. V čase, kdy se na trhu snadno dostanou vyhlášené rakouské produkty – a navíc vše ostatní v podniku drží linii monarchistické kultury habsburské – zde servírují vodu francouzskou, navíc v málo vzhledných továrních skleničkách s logotypem české značky. To je ale obecným jevem mnoha restaurací: dotažení celku do nejmenšího detailu stále ještě nemáme v krvi.
Hovězí vývar s celestinskými nudlemi mě vrací do reality. Servíruje se v silnostěnné hluboké misce z bílého porcelánu. Chuťově sice nedisponuje herkulesí sílou, ale je čistý a chuťově cizelovaný s lehýnkou dominancí pepře. Tu graciézně tlumí vláčné, latentně sládnoucí celestinské nudle, pokrájené do šířky italských těstovin tagliatelle. Polévka předpovídá ladění ostatních pokrmů a možná celé zdejší kuchyně. Je jemná, s projevy chutí na spodní hranici prahové intenzity.
Příjemné polechtání
Hovězí sulc z květové špičky se šalotkou a dýňovým olejem se objevuje v čase, kdy právě dokončuji volbu vhodného vína. Rozhoduji se pro rakouský – jak jinak – zweigeltrebe v provedení classic. Bude jistě vyváženým protějškem i následujícím chodům.
Dva plátky sulcu na talíři tvoří středovou kompozici, ledabyle posetou plátky jarní cibulky namísto avizované šalotky. Plochu zaplňují dva trojhrany čerstvě toastovaného světlého chleba. Průzračné plátky lahodí oku – v mozaice se střídají masové kostičky s opalizujícími plochami želatiny. Chuťový projev však poutavosti vzhledu nedosahuje. Stran koření je totiž velmi nedůrazný. Bez využití marinády, ve které je ponořen, nabízí chuť až plytkou. Kombinace s nálevem složeným z octa a dýňového oleje nedokáže rozvinout pokrm do kýžené symbiózy chutí. Ani díky důraznému, až místy nahořklému – ovšem v rámci chtěných efektů – akordu atraktivního oleje. Ingredience si bohužel nedokázaly najít cestu k synchronizaci a působily v ústech víceméně rozháraným dojmem. Přitom jen špetka koření by stačila, aby chutě byly schopné najít společnou řeč.
Flíčky se zelím, jakési vegetariánské „šunkofleky“, jsou malou předehrou k hlavnímu chodu. Zde si naopak vláčná těstovina se svými dalšími ingrediencemi porozuměla bezchybně. Rustikálně vyhlížející pokrm bez sebemenšího apelu na pohledovou stránku věci chutnal výtečně. Flíčky nebyly rozvařené a kombinace se zelím jim dodávala ryzí venkovský charakter. Zelí, připravené z čerstvé hlávky, dodávalo pokrmu patřičnou živoucnost doslova vybízející k dalšímu soustu. Před královskou krmí večera šlo o mimořádně příjemné polechtání patra.
Sněžka i Říp
Nebylo by rakouské restaurace, kdyby se v ní nepodával vyhlášený tafelspitz s kořenovou zeleninou a restovaným bramborem. Jelikož je to delikatesa, které jsem propadl již před lety, neskrývám až dětinskou nedočkavost a příbor mám v ruce, když číšnice ještě rázuje vedlejší místností. K mému překvapení se vařené hovězí servíruje na mělkém talíři, kdy pláty masa jsou zcela zasypány horou kořenové zeleniny, mrkve a celeru, krájené v rustikálnější variantě julienne. Skoro to vypadá, jako by se maso nedostavilo, tak dokonale je skryto pod návalem barevných trámků.
Vedle pestré „Sněžky“ zeleninové se kulatí žlutavě hnědá miniatura „Řípu“ tvořená restovanými brambory. Lehce v rozpacích přistupuji k ochutnání masa, jež žalostně postrádalo lázeň v silném vývaru, jak tomu obvykle bývá. Po prvním soustu se však prvotní nedůvěra vytratila. Maso nebylo vysušené ani trupelnaté, naopak vláčné a plné šťávy. Na jazyku se rozevřelo do širokého vějíře chutí a zcela uspokojilo známý požitek z prostého pokrmu.
Se stejnou grácii byly připraveny brambory. Špek jim dodal sebedůvěry a délky projevu, v kombinaci s chutným masem potom připravily pravověrnou esenci vídeňských fines na přípravu tafelspitzu. Množství zeleniny bylo až naddimenzované, přičemž ze dvou doprovázejících omáček se lépe představila ta z křenu a jablka. Každopádně dojem z tafelspitzu se slavnému Plachutovu dost blížil.
Jakkoli syt, neodolal jsem dezertu a volím císařský trhanec se švestkovým kompotem. Kouzelné aroma vanilky, másla a švestek doslova volá po ochutnání. Trhanec je „poházen“ okolo kompotu, jež je středem talíře. Jeho sladké hrudky provoněné vanilkovým cukrem chutnají báječně. Těsto je vláčné a nadýchané, vědomo si svých kladů se až špásovně rozplývá na jazyku. Sladkost je ve vzácné konjunkci se svěžestí, již dodává švestkový kompot. Byl to výtečný epilog, překvapivě neunavoval, což je u podobných moučníků neočekávané.
Kočár z Vídně nabízí klasické pokrmy, srdci českého gourmeta tolik známé. Navíc své trumfy tento sympatický podnik strojí v prajednoduché, ovšem poctivě odvedené formě a za dostupné ceny. I přes drobné nedostatky – které jsou snadno k odladění – se jedná o útěšlivou restauraci.
Value for money
9 / 10
Hodnocení restaurace
Jídlo 39 bodů z 50
Obsluha 19 bodů z 20
Nápoje 18 bodů z 20
Prostředí 8 bodů z 10
Celkem 84 bodů ze 100
+ úspěšná snaha o autenticitu kuchyně a milý projev obsluhy – možná až dietní střídmost při chuťové úpravě pokrmů
Kočár z Vídně
Saská 3, 118 00 Praha 1, tel.: +420 777 043 793
http: www.kocarzvidne.cz
Otevírací doba restaurace Po–Ne 11.00–22.00
Kuchyně vybraná z hitů c. k. metropole
Země původu nabízených vín Česká republika,
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku
Štýrští šneci s rozpečeným toastem 130 Kč
Krémová česneková polévka 65 Kč
Vaječné špecle se zeleným salátem 95 Kč
Candát na rožni s bylinkovým máslem a petrželkovým bramborem 235 Kč
Vídeňská cibulová roštěná s opékaným bramborem a kyselou okurkou 189 Kč
Vídeňský řízek z telecího masa s bramborovým salátem 280 Kč
Vídeňský řízek z vepřového masa s bramborovým salátem 159 Kč
Vařená hovězí špička s pažitkovou omáčkou, jablečným křenem a restovaným bramborem 230 Kč
„Fiaker guláš” s vajíčkem, párkem, okurkou a vídeňským houskovým knedlíkem 165 Kč
600g 1/2 smaženého kuřete s míchaným salátem a jemnou sladko-kyselou zálivkou 168 Kč
Kuřecí špíz s paprikou a slaninou podávaný s lečem a rýží 185 Kč
Jehněčí kotletky na grilu s cibulkovým bramborem a fazolovými lusky 290 Kč
Nugátové knedlíčky 70 Kč
Výběr z nápojového lístku
Pilsner Urquell 12° světlé – tank 0,5 l 35 Kč
Velkopopovický kozel 10° tmavé – sud 0,5 l 31 Kč
Nealkoholické pivo Radegast Birell – sud 0,5 l 31 Kč
Laurent Perrier Cuvée 55 Cru 0,75 1500 Kč
Müller Thurgau 2009 kabinet suché 0,75 – Vinařství Velkobílovická Vína 240 Kč
Cuvée Miroslav Švandrlík 2008 pozdní sběr polosuché 0,75 – Vinařství Kovacs Novosedly 380 Kč
Pinot Grigio Cabert 0,75 Friuli – Itálie 280 Kč
Grüner Veltliner Exklusive Neustifter Poysdorf 0,75 – Rakousko 360 Kč
Sauvignon Blanc „120“ Santa Rita 0,75 – Chile 390 Kč
Chablis Chateau de Viviers 0,75 – Francie 645 Kč
Frankovka Klaret 2009 pozdní sběr poloslané 0,75 – Vinařství Velkobílovická vína 270 Kč
Zweigeltrebe jakostní nedoslazovaný rmut 0,75 – ŠSV Velké Pavlovice – Sv. Floriánek 180 Kč
Dornfender 2008 jakostní 0,75 – Vinařství M. Spěvák Velké Bílovice 210 Kč
Svatovavřinecké barique 2008 pozdní sběr 0,75 – Moravko Valtice 340 Kč
Malbec Las Cardos 0,75 – Argentina 345 Kč
Cabernet Sauvignon Reserve F. F. Coppola 0,75 – Kalifornie 920 Kč
