Je mnoho způsobů, jak přispět na charitu. Třeba vlastními narozeninami.
Filantropie si v Česku pomalu hledá své místo a zbavuje se nálepky něčeho podezřelého. Firmy, především ty velké a nadnárodní, už dávno vědí, že k dobrým mravům patří alespoň jednou do roka přispět „na dobrou věc“. V poslední době se navíc objevují netradiční charitativní projekty, za kterými nestojí velká firma či nadace, ale jediný člověk.
Příkladem může být finančně-ekonomický ředitel a jednatel společnosti Siemens Radomír Šimek. U příležitosti svých padesátých narozenin uspořádal charitativní sbírku, na kterou mohli přispět všichni, kteří chtěli oslavence nějak obdarovat. „Viděl jsem něco podobného nedávno u kamaráda, který také slavil padesátiny. Mně se myšlenka líbila, tak jsem ji zrealizoval,“ odpověděl Šimek na otázku, jak ho napadlo takovouto sbírku uspořádat.
Příspěvky putovaly na konto nadace Auxilia a celkem se podařilo vybrat kolem dvaceti tisíc korun. Nejštědřejší dar byl v hodnotě pěti tisíc. „Považuji to za velmi slušnou sumu. Přiznám se ale, že jsem čekal, že se celkem vybere trochu více. Sám ještě něco přidám, abych částku zaokrouhlil,“ říká Šimek.
Část peněz bude použita na dva vzdělávací semináře pro zástupce až stovky neziskových organizací. Mají pomoci těmto organizacím pracovat profesionálně, naučit se lepší komunikaci s firemními dárci a zvládat lépe personální politiku. Zbytek peněz bude rozdělen ve spolupráci s Fondem pomoci, který je vlastní charitativní aktivitou Siemensu. „Prostředky budou určeny na podporu sociálně slabých jakéhokoliv druhu - dětí i seniorů -, ale také na vybavení terapeutických dílen pro hendikepované, “ vyjmenovává Šimek.
Maratony pro charitu
Snahu některých úspěšných podnikatelů nebo topmanažerů získávat peníze na charitativní projekty potvrzuje také Pavlína Kalousová, výkonná ředitelka občanského sdružení Fórum dárců. „Přispějí formou narozeninových oslav nebo třeba tím, že se vsadí, že uběhnou maraton, a výhru pak věnují nějaké charitativní organizaci. Je jedině dobře, že se lidé, kteří dosáhli v práci úspěchu a významného postavení, angažují ve veřejně prospěšných projektech,“ míní Kalousová.
Podle Šimka však zatím u nás ještě není filantropie tak akceptovaná, jak je zvykem na Západě. Protože žil nějakou dobu v Německu, může srovnávat. „Pravidelně se tam organizují takzvané dárcovské maratony a všechna média jeden den a noc sledují konta a načítají příspěvky, které jdou až do desítek milionů eur,“ tvrdí. V Česku se pravá charita teprve rozjíždí. „Firmy se snaží zapojit do projektů, ale taková široká masa lidí se v tom zatím ještě neidentifikovala, a to je škoda,“ doplňuje Šimek.
Snaha pomoci k rozšíření všeobecného povědomí o podobných akcích je také důvod, proč část peněz Radomíra Šimka poputuje právě na proškolování organizací. „Je stále mnoho potenciálu a možností, jak filantropii provozovat.“
