O dobrých novinách nemusejí vždy rozhodovat tržní síly
Dobré noviny vzbuzují mezi žurnalisty velkou, až extatickou sentimentalitu. Ty úchvatné výpady slov a obrázků! A tenhle zázrak se děje každý den. A nikdo nedokáže více než The New York Times. Ty zůstávají i navzdory dobře popsaným selháním (Jaysona Blaira a Judith Millerové) nejuznávanější tiskovinou planety. Akcie vydavatele jsou však propadákem i podle pohyblivých standardů tohoto odvětví a zažívají soustavný tlak od Hassana Elmasryho, manažera portfolií z Morgan Stanley. Ten se zaměřil na dvoukolejnou akcionářskou, rodinou kontrolovanou strukturu a management předsedy správní rady Arthura Ochse Sulzbergera mladšího a generální ředitelky Janet Robinsonové (nezbytně ne v tomto pořadí). Skupina T. Rowe Price Group, která vlastní patnáct procent veřejných akcií, rovněž vyjadřuje nespokojenost. Investoři, kontrolující kolem 30 procent veřejných akcií, odepřeli hlasovací právo ředitelům na loňské výroční valné hromadě. Poradenské skupiny Institutional Shareholder Services a Glass, Lewis doporučily akcionářům učinit totéž na letošní schůzi, která se koná 24. dubna.
Žádný thriller se však nechystá. Společnost kontroluje trust, který byl založen - jak říká zakládací listina -, aby „udržoval redakční nezávislost a integritu The New York Times“. Hlasy šesti z osmi členů trustu, všechny patřící do rodiny, jsou třeba k odsouhlasení změn v něm. Bývalí manažeři společnosti Times shledávají takový scénář komickým. Žádné disidentské hlasy se v rodině upjatých mravů i rtů nevyskytly.
Abychom se na to podívali v řádné perspektivě: v devadesátých letech se objevila nespokojená frakce v rámci Bancroftovy rodiny, která kontroluje akcie společnosti Dow Jones. Pro ty z vás, kteří doma sledujete průběh zápasu, Dow Jones nikdy nebyl prodán. Stalo se to dávno předtím, než se změnil management. A žádný akcionář nekoupil akcie společnosti Times, aniž by přesně věděl, o jaký druh společnosti jde.
Akciová společnost Times, která loni oznámila operační marže ve výši patnácti procent, nebyla v poslední době skvělým byznysem. Ale - pozor! Stejně jde o zlepšení ve srovnání s její stěží ziskovou minulostí. (Lze snadno interpretovat historii společnosti jako triumf kvality produktu - se všemi těmi náklady - nad managementem.) Na rozdíl od minulých agitátorů, Elmasry poznal, že pouhý křik nad strukturou akcionářů názor rodiny nezmění. Proto na únorovém zasedání správní rady, kam byl pozván, aby zde vysvětlil své obavy, mistrně navnadil členy rodiny na vizi, kterak by samo rozbití systému akcií dvou kategorií lépe chránilo královský drahokam Timesů. (Tahle logika mi není jasná, ale bod pro něj za snahu.) Elmasry je rovněž netrpělivý kvůli výmluvě ve formě pokrčených ramen: akcie prý klesly proto, že noviny jsou již dospělé a konkurence velká. Jeho vystoupení zahrnovalo příklad nejméně jedné společnosti z dalšího stagnujícího byznysu - obchodu -, která ve srovnání s odvětvím relativně prosperovala.
To je chytrý argument, ale nemusí být použitelný. Deník The New York Times, který loni vytvořil 63 procent všech příjmů společnosti, neprodává stejně jako ostatní noviny přístup k přesně geograficky definovanému trhu. Prodává přístup k národní elitě. Jeho nárok na toto publikum - jak teď neznít jako ufňukaný přívrženec žurnalistiky s velkým Ž - je založen na výlučnosti Timesů se všemi jeho prvotřídními informace. Pokud se objeví způsob, jak vydělat skutečné peníze na webu, jehož obsahem je nejvyšší novinářské patro, Timesy mají unikátní pozici k tomu, aby toto místo zaujaly. Avšak za předpokladu, že značka zůstane silná.
Zda tržní síly zvýšily, či vůbec rozpoznaly hodnotu prvotřídní tiskoviny - to je bláznivá úvaha. V minulém století tu byl těžký pijan z Jihu, který rád psal. Tržní síly mu léta tvrdily, že jeho práce je neprodejná. Kdyby trh poslouchal, nechal by toho. On to ale z nějakého důvodu neudělal. Sentimentální odpověď zní: buďme rádi, že William Faulkner vydržel. Chladná, vykalkulovaná odpověď je taková: kdyby Wiliam Faulkner, akciová společnost, prodal akcie v hubených letech, dnes byste byli opravdu, ale opravdu šťastní, že jste je koupili.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
