Pohled na to, jak se během několika dnů proměňuje předstíraná turecká demokracie a nepředstíraný Erdoganův sultanát, leckoho děsí a překvapuje. To, že hra na vstup velké země na Bosporu do EU nyní končí, pak nepřekvapuje nikoho, protože všichni věděli, že je to hra.
Jenže ta hra byla začátkem a prvotní příčinou toho, že se dnes v Turecku propouštějí soudci, učitelé vyhazují z práce a zavírají novináři do kriminálů.
Implantace základních demokratických mechanismů do kemalovského systému skryté vojenské protiislámské diktatury musela znamenat její rozklad.
Ztrátu moci armády a likvidaci její role garanta prozápadní orientace země. V demokracii prostě armáda tyto role hrát nesmí. A jak lze v islámské zemi budovat demokracii, jsme si naposledy demonstrovali při jásotu nad arabským jarem od Tuniska po Sýrii.
Není načase si přiznat, že náš západní systém s vládou lidu a lidskými právy nemusí být univerzální a že na planetě prostě jsou místa, kde mají lidé jiné představy o správě věcí veřejných? Při pádu sovětského impéria nikdo nepochyboval, jakým směrem se vydají jeho evropské gubernie, ale čekal někdo, že v Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Turkmenistánu a dalších rozkvete západní model demokracie?
Jistě máme pravdu ve svém přesvědčení, že náš západní systém nejlépe chrání svobodu a lidská práva a je evidentně ekonomicky nejefektivnější. Nechováme se však trochu jako „übermenschen“, když předpokládáme, že všichni na zeměkouli to musejí pochopit a náš příklad následovat? Čeho jsme kde dosáhli tím, že náš model demokracie exportujeme do končin se zcela jinou historií, náboženstvím i lidskou mentalitou s hromadou pušek a munice?
Je tak asi čas smířit se s tím, že Turecko prostě bude Tureckem. Zemí, která má tak blízko k demokracii jako třeba Saúdská Arábie či Írán. A že nám tohle nové staré Turecko nepomůže s migrační krizí? Na to lze doporučit jen moudrost našich babiček: Když hledáš pomocnou ruku, nejdřív se podívej na konec své paže.
O autorovi| Pavel Páral paralp@mf.cz
