Takový menší, s pleší

Nový ruský premiér není vysloveně Putinovým člověkem

Vladimir Putin odvolal ruskou vládu čtyřiadvacátého února. Zároveň dal najevo, že s expremiérem Michailem Kasjanovem do příštího kabinetu nepočítá a pověřil řízením dosluhující vlády dosavadního vicepremiéra Viktora Christěnka. Prvního března ráno byli do Kremlu povoláni novináři, aby vyslechli jméno člověka, s nímž půjde Vladimir Putin po americkém vzoru do květnových prezidentských voleb. Jak to vylíčil reportér ruského listu Kommersant Andrej Kolesnikov, ruský prezident vstoupil do sálu obklopen slavnostně se tvářícím vedením „prezidentské“ strany Jednotné Rusko, která drží v parlamentu pohodlnou většinu. Přistoupil k mikrofonu a pomalu pronesl: „S radostí vám oznamuji, že je to Fradkov, Michail Jefimovič.“ A teď byli všichni, pokračuje Kolesnikov, absolutně mimo. Ptali jsme se jeden druhého, jestli jsme se nepřeslechli. Jestli nejde náhodou o jmenovce toho Fradkova, který kdysi vedl zrušenou daňovou policii. Ale nebyl to jmenovec, byl to tentýž Fradkov.

Bleskový vzestup.

Když se později přišel Putinův nový premiér představit do parlamentního klubu Liberálně demokratické strany Ruska, její předseda Vladimír Žirinovskij proškolil své poslance těmito slovy: „Postup bude následující: Nesmí to být delší než půl hodiny. Jmenuje se Michail Jefimovič. Ptát se můžete na všechno, ale jestli chcete dostat kvalifikovanou odpověď, tak je nejlepší zeptat se na zahraniční obchod, v krajním případě na daňovou policii.“ Žirinovskij tím narážel na nejzvučnější posty, které nový ruský premiér dosud zastával.
Michail Fradkov se narodil 1. září 1950 ve vesnici Kurumoč v Kujbyševské oblasti. V roce 1972 vystudoval Moskevský institut obráběcích strojů, obor inženýr-mechanik. Už za rok ale pracoval na obchodním oddělení sovětského velvyslanectví v Indii. To byla v sovětských poměrech ohromující kariéra chlapce z venkova. Tak rychlý postup bývá spojován s prací pro struktury, kterým se delikátně říká silové. Od roku 1975 byl Michail Fradkov v podniku zahraničního obchodu Ťjažpromexport, zabývajícím se vývozem produkce těžkého strojírenství. V roce 1984 nastoupil do Státního výboru pro zahraničně obchodní vztahy sovětského ministerstva zahraničního obchodu a pracoval tam několik let v různých řídících funkcích. V roce 1991 nastoupil jako rada do ruské mise při OSN v Ženevě.

Spravedlivý člověk.

V roce 1992 se stal náměstkem ministra vnějších ekonomických vztahů Ruské federace a po pěti letech ministrem. V roce 1998 ho ale tehdejší premiér Sergej Kirijenko odvolal. Bylo to v době, kdy prudce spadly ceny ropy, a to se nepříjemně projevilo v ruském exportu. Do vlády se Fradkov vrátil v roce 1999 na ministerstvo obchodu. To však bylo o rok později zrušeno. Od roku 2000 pracoval osm měsíců v Radě bezpečnosti, mocném koordinačním orgánu pro silové resorty. Byl tam oficiálně náměstkem výkonného šéfa, ale podle ruského tisku to byla uměle vytvořená funkce bez větších pravomocí. Jisté je, že se tak stalo s vědomím prezidenta Vladimira Putina, který v té době používal Radu bezpečnosti jako zásobárnu svých kádrů.
V roce 2001 byl Fradkov jmenován ředitelem Federální služby daňové policie. Za jeho vedení proslula tato organizace akcemi zvanými „masky-show“ – daňovými kontrolami ozbrojenců s kuklami na hlavách. Nehledě na to byla v roce 2002 Fradkovova instituce pohlcena ministerstvem vnitra. V jeho čele tehdy stál Boris Gryzlov, dnešní šéf ruského parlamentu a předseda strany Jednotné Rusko. Ten o Fradkovovi s dojetím říká: „Je to velmi upřímný, spravedlivý člověk.“ V březnu 2003 se spravedlivý člověk Michail Fradkov stal velvyslancem Ruska při Evropské unii. Odtud ho Vladimír Putin povolal do Bílého domu, sídla ruské vlády.

Kudrinovy perspektivy.

Osobních charakteristik Michaila Fradkova není v ruském tisku mnoho. Politicky je mu přisuzována úloha technika, v naší terminologii technokrata, který jako loajální, svědomitý a invenční úředník bude plnit vůli prezidenta. Se stejným posláním ostatně před čtyřmi lety vstupoval do úřadu premiéra Michail Kasjanov. Stejně jako Kasjanov ani Fradkov není vysloveně Putinovým člověkem. Jeho jmenováním se nesplnily předpoklady, že do premiérského křesla zasedne některý z lidí, kteří kromě toho, že se narodili nebo pracovali v Petrohradu, mají s ruským prezidentem i společnou minulost spojenou s tajnými službami, popřípadě armádou nebo policií. To je na překvapivém Putinově kroku vůbec nejpřekvapivější.
Pro Česko je momentálně důležité, že podle všeobecného očekávání by si měl v příští ruské vládě zachovat významnou roli dosavadní ministr financí Alexej Kudrin. Za jeho působení se podařilo zlikvidovat podstatnou část ruského dluhu vůči Česku a firma Falkon Capital, která od české vlády získala exkluzivitu pro další jednání s ruskou stranou, tvrdí, že letos celou operaci dokončí.

Zkratka.

Nový ruský premiér je o kousek menší než Vladimír Putin a má solidní pleš. To jsou podle zlomyslných narážek ruského tisku podstatné přednosti ve srovnání s Michailem Kasjanovem. Jeho urostlá postava a pěstěný účes prý vedle malého Putina, kterému už též řídnou vlasy, působily nepatřičně. Putin s Kasjanovem k sobě podle znalců nikdy necítili obzvláštní sympatii, ale dokázali spolu dlouho spolupracovat. V poslední době se Kasjanov začal profilovat nejen jako „technik“, ale i politik. Samostatný přístup k věci prokázal i v kauze ropné společnosti Jukos a jejího šéfa Michaila Chodorkovského. Spekuluje se, že by se mohl stát šéfem krizemi zmítané politické strany Svaz pravých sil, v níž působí například bývalý vicepremiér Boris Němcov nebo další exvicepremiér, šéf státní energetické společnosti Jednotný energetický systém Anatolij Čubajs. Kasjanov sám uvádí, že zakotví buď v byznysu, nebo v politice. Určitě ví jenom to, že do státních služeb už nikdy nevstoupí.
Patrně by po květnových prezidentských volbách z vlády odešel tak jako tak. Uspíšenou výměnu vysvětluje Vladimir Putin tím, že chce v předtermínu seznámit veřejnost s lidmi, na které bude sázet v případě opětovného zvolení prezidentem. Komentáře se ale shodují v tom, že příčina byla praktického rázu. Aby byly prezidentské volby platné, je třeba padesátiprocentní účast voličů. Ale v podmínkách nepochybného Putinovi vítězství začal zájem voličů, ba i protikandidátů upadat.
Současný ruský prezident dokázal za čtyři roky získat takový rozsah osobní moci, na jaký Jelcin, o Gorbačovovi nemluvě, nemohl ani pomyslet. Procedura instalace málo známého úředníka do čela vlády to výstižně ilustrovala. Jestliže dříve musel prezident ke jmenování premiéra získat podporu několika parlamentních uskupení, teď už stačí povolat do Kremlu šéfy své vlastní politické strany a dát jim patřičné direktivy.