Takový normální ministr

2. 11. 2020

Komentář Česko má nového ministra zdravotnictví. Bylo to drama už proto, že výměna byla vynucená tlakem bulváru, rozčilené křičící politické veřejnosti, ale nakonec to místní politická scéna, považovaná za semeniště intrik a samolibé bezohlednosti, zvládla vcelku lehce. Tedy až na drobnosti. Prezident Zeman mohl malou vládní rošádu výrazně urychlit a premiér si zase mohl odpustit indiskreci, to když se médiím svěřil, že Jan Blatný byl až druhou volbou, jen ta první chtěla moc času na rozmyšlenou.

Odchod Romana Prymuly – vynucený fotografiemi, které odhalují, že bývalý ministr nebral vážně vlastní nařízení, když se bez roušky scházel ve státem zavřených restauracích – znovu spustil starou debatu na téma, kým má být ministr: specialistou v oboru, nebo manažerem?

V případě ministra zdravotnictví v době epidemie se zdá být samozřejmostí, že erudice epidemiologa je ta nejvhodnější, ba ideální. Jenže ani Roman Prymula neobstál v tom základním -v jasné, otevřené a srozumitelné komunikaci s veřejností. Bez epidemiologa se rozhodování vlády dnes neobejde, ale kvůli tomu ještě nemusí ve vládě sedět.

Obejde se však bez zmateného vysvětlování, co se může a co ne.

Jestli něco z vášnivé hádky nad Prymulou – měl by zůstat, nebo jít a může si ČR takový luxus dovolit? – vyplynulo, pak poznání, že ministerstvo zdravotnictví potřebuje dobrého politika. Politikem se tu ale nemíní někdo, kdo nadbíhá voličům a snaží se získat jejich hlasy, nýbrž odpovědný správce, který vystupuje přesvědčivě a bere na zřetel dobrou budoucnost společnosti, což nutně není totéž, co upovídaná mediální hvězda.

Jan Blatný je dobrý lékař s mezinárodní zkušeností. S pacienty to umí, tvrdí jeho nadřízení i sami pacienti. Je empatický a vstřícný, šanci stát se politikem ve smyslu dobrého správce tedy bezesporu má. Už proto, že nemá potřebu se předvádět, uplácet voliče ani hrát politické hry. Takový normální ministr, tak ať to vyjde.