Advokáty čeká zásadní novinka. Při jednáních před Ústavním soudem, oběma Nejvyššími soudy a před všemi soudy, u nichž se budou řešit trestní věci, budou povinně nosit taláry. Tyto oděvy mají podtrhnout důstojnost jejich stavu.
Autor: Jakub Stadler
Zdá se však, že se na ně většina advokátů těší zhruba stejně jako děti na nepohodlné sváteční šaty.
Česká advokátní komora vybrala firmu, která bude jejím členům dodávat taláry. Je jí akciová společnost Blažek Praha – tedy stejná firma, která vyhrála výběrové řízení na návrh stavovských oděvů pro advokáty. Rámcová smlouva by měla být podepsána tento měsíc, a advokáti si tak budou moci začít své taláry objednávat již v létě.
Dlouhá léta bez talárů Od talárů tedy advokáty dělí jen krátký čas. K soudu je sice mají podle slov předsedy České advokátní komory Martina Vychlopně začít nosit pravděpodobně až v průběhu příštího roku, ale s ohledem na to, že na své stavovské oděvy čekají již desítky let, ani to není zas tak dlouhá doba. Taláry českých advokátů nejsou žádnou převratnou novinkou, ale jen návratem k tradici. Úřední roucho mohli čeští, respektive rakousko-uherští advokáti začít nosit již v roce 1904, kdy jim to dovolilo ministerské nařízení. Tenkrát ale bylo nošení talárů dobrovolné. Advokáti si své stavovské oděvy nicméně oblíbili. Chápali je jako symbol zrovnoprávnění svého stavu s tím soudcovským. Čeští advokáti proto taláry nosili i po vzniku Československa. Po únoru 1948 ale došlo ke zlidovění soudnictví. To s sebou přineslo likvidaci soukromých advokátů i s jejich oděvy. První diskuse o znovuzavedení talárů se pak objevily v době, kdy byla advokacie znovu svobodná – počátkem devadesátých let minulého století. Cesta od řečí k činům tedy trvala zhruba dvacet let. Proč? Hlavním důvodem dlouhého čekání na stavovský oděv byla patrně skutečnost, že o něj mnozí členové advokátní komory vlastně vůbec nestáli. Důvody k pořízení stavovských oděvů se přitom rozhodně nezdají hloupé. „Nejde jen o to, že je talár znakem příslušnosti k určitému stavu. Základem potřeby talárů je zájem klienta,“ konstatuje Vladimír Jirousek, jeden z hlavních zastánců talárů a někdejší předseda advokátní komory. Podle něj může talár posílit postavení klienta – a tato možnost znamená povinnost advokáta přijmout myšlenku, že je talár potřebný. „Stojí-li advokát před jednací síní a vypráví svému klientu o Ústavou garantované rovnosti stran, klient mu věří. Jenže stojí-li pak v té síni soudce a státní zástupce v taláru a vedle nich advokát v obyčejném saku, klient o té rovnosti začne automaticky pochybovat,“ odůvodňuje svůj názor Jirousek. Zákonná povinnost
Diskuse o navracení se k tradici nošení talárů se ze stadia hypotetických debat posunuly do fáze reálných úvah až v roce 2007. Tehdy byla otevřena diskuse v bulletinu advokátní komory. Jejím výsledkem bylo zjištění, že nadpoloviční většina členů této profesní organizace stojí o to, aby si talár mohla obléknout. Pro taláry se (s ohledem na pozitivní výsledek diskuse) posléze hlasovalo i v Kontrolní radě, Kárné komisi a v představenstvu České advokátní komory.
Nošení advokátního stavovského oděvu bylo následně zapracováno do novely zákona o advokacii, která nabyla účinnosti v září 2009. V tomto zákoně přibyl § 17a, který říká, že „v trestním řízení před soudem, v řízení před Nejvyšším soudem, Nejvyšším správním soudem a Ústavním soudem je advokát povinen používat stavovský oděv advokáta“. Vzhled tohoto oděvu má stanovit stavovský předpis komory.
Podoba talárů již sice není tajemstvím, ale zmíněný předpis teprve prochází schvalovacím řízením. Již dnes je ale jisté, že porušení povinnosti mít na sobě talár bude považováno za kárné provinění a jako takové bude postihováno. Konkrétní podobu sankcí za tento přestupek však ukáže teprve praxe. „Na každém soudě v České republice by ale mělo být k zapůjčení několik talárů, které zakoupí komora,“ uklidňuje její mluvčí Iva Chaloupková.
Společnost Blažek Praha se přesto může těšit na lukrativní zakázku. Nutnost pořídit si stavovský oděv, jehož cena se bude podle Chaloupkové počítat v řádech tisíců korun, jí přivede několik tisíc zákazníků. V seznamu advokátů je v současné době zapsáno téměř devět tisíc advokátů a skoro tři tisícovky koncipientů. Svůj osobní talár sice s největší pravděpodobností nebude mít každý z nich, ale přesto lze předpokládat, že se stavovských oděvů bude šít hodně.
Nadšené očekávání se nekoná**
Mnozí advokáti se na své taláry těší, patří k nim i Tomáš Sokol. „Advokát konečně přestane vedle soudce a státního zástupce vypadat jako někdo, kdo k řízení patří jen tak napůl,“ říká. Někteří z nich však zrovna velkou radost nemají. Asi nejodhodlanějším odpůrcem talárů je olomoucký advokát Ivo Šotek. Ten povinnost nosit talár napadl u Ústavního soudu. Jeho právní zástupce Richard Frommer navrhoval zrušení § 17a zákona o advokacii, což odůvodnil mimo jiné tím, že se jedná o absurditu srovnatelnou se situací, v níž by stát nutil kominíky k povinnému nošení černých čepic při čištění komínů.
Soud však letos v lednu tento návrh odmítl. Učinil tak sice z formálních důvodů, předseda rozhodujícího senátu Miroslav Výborný ale připojil ještě vyjádření, z něhož jednoznačně vyplyn
ulo, že taláry podporuje. Tento oděv je podle soudu významný pro uvědomění si důležitosti advokáta pro správnost úkonu, o který jde, a to nejen jím samotným, ale i ostatními osobami, které se úkonu účastní.
Mnozí advokáti jsou však jiného názoru. „V jedné lidové diskusi na internetu týkající se talárů jsem zaregistroval poznámku, že by zároveň měla být znovu zavedena povinná pruhovaná pyžama pro vězně. Ten vtip mě přivedl k otázce, zda jeden z důvodů pro oblékání talárů – tedy formální posílení důstojnosti advokátního stavu – nebude zároveň znamenat určité snížení důstojnosti klientů,“ zamýšlí se pražský advokát Filip Němec.
Není sám, kdo o smyslu talárů pochybuje. „Všichni advokáti z mého okolí jsou povinností nosit taláry znechuceni a rozhořčeni,“ konstatuje advokátka Lucie Stachová z ostravské kanceláře Enenkl Vyroubal Brudný. Ona sama zdůrazňuje, že talár z profesně selhávajícího člověka vážného a důstojného právníka neudělá. Zároveň poukazuje na to, že advokát není na rozdíl od soudců a státních zástupců (kteří taláry tradičně nosí) součástí státního aparátu, ale je představitelem nezávislého povolání. „Jak bude na obžalovaného působit fakt, že je osoba, která má hájit jeho zájmy, oblečena do podobné uniformy jako ti, kteří u hlavního líčení stojí z jeho pohledu proti němu?“ ptá se.
To, že část advokátů považuje taláry za něco zbytečného, připouští i Chaloupková. „Po prezentaci hotových stejnokrojů ale máme dojem, že je tito advokáti alespoň vzali na milost. Zjistili, že budou pohodlné, nemačkavé, uživatelsky příjemné a snadno přenosné,“ uzavírá.
