Kdo shání luxusní hodinky, nejspíš se objeví v některém z jejích obchodů. Slovenka, která v Praze začínala od nuly, bývalá manželka dnešního ministra zemědělství Petra Bendla, dnes zastupuje více než dvě desítky proslulých značek. Zaplať pánbůh za Karla IV., díky němu slyší na krásu Prahy i Rolex, říká.
Když jsme v roce 1996 zakládali společnost Carollinum, měli jsme jen výhradní zastoupení značky Montblanc a rok na to jsme v Obecním domě otevřeli monobrandový butik této značky. Byl to ale spíše pokus. Nebyla jsem si totiž zcela jistá, zda budou mít lidé nějaký větší zájem o luxusní psací potřeby. Ukázalo se, že ano.
Za opravdový mezník ve vývoji naší společnosti považuji léta 2001 a 2002. Půjčila jsem si a během roku získala zastoupení osmi hodinářských značek jako Cartier, Breitling, Chopard, IWC, Baume & Mercier, Piaget nebo Omega. Ty jsme uvedli v obchodě Carollinum v Pařížské 11. Byla to investice asi za 25 milionů, zda uspějeme, bylo tehdy ve hvězdách. Dnes má Carollinum kolem 50 zaměstnanců a obrat zhruba půl miliardy korun.
E15: Letos zaplavily Prahu reklamy na Rolex, nový obchod, který jste otevřela v Pařížské ulici. Jak dlouhá cesta to byla od vašich začátků?
E15: A do toho přišly povodně…
Přesně tak. A také události 11. září v USA o rok dříve a s nimi spojený odliv turistů. Po velké vodě přišla další rána – obchod nám vykradli. Všechno jsme ale zvládli a začali fungovat. Nosili jsme s sebou asi tašku plnou štěstí, jinak si to nedokážu vysvětlit. Nepřízeň osudu jsme brali jako výzvu. Všechno, co jsme vydělali, jsme hned investovali do koupě nových značek. A dnes jich máme pětadvacet. V roce 2008 jsme do Pařížské ulice přestěhovali i obchod Montblanc. Rok na to přišel na svět Simple Concept Store, jediný obchod z našeho portfolia zaměřený na módu, který dnes sbírá ocenění, například teď na podzim cenu Designbloku. Za svůj splněný sen ale považuji letošní otevření obchodu Rolex. Trvalo dlouhé roky, než jsme vyjednali zastoupení tohoto slovutného hodinářského domu.
E15: Které vaše značky jsou nejziskovější?
Je to právě Rolex a potom Patek Philippe.
E15: Jak velké má hodinář náklady?
Naši největší položku představuje nájem. A to ještě větší než náklady na zaměstnance. Středně velký obchod v Pařížské ulici stojí měsíčně kolem půl milionu korun. Vedle toho si je třeba držet také velký sklad se zbožím za několik stovek milionů. Doba obrátkovosti tohoto zboží je navíc půldruhého roku, kdežto u zboží běžné spotřeby jsou to tři měsíce.
E15: Jsou v Pařížské domy jen v soukromém vlastnictví?
Jsme v nájmech u soukromých osob a pouze v jednom případě ve vlastnictví veřejného sektoru. Tam to bývá někdy poněkud složitější. Podle smlouvy totiž nesmíte měnit zaměření podniku. Když to uděláte, může dojít k novému výběrovému řízení, ve kterém se nájem někdy i dost podstatně zvýší. Na to, jak vysoké nájmy platíme a jaké odvádíme daně, nejsem ani já, ani ostatní podnikatelé v Pařížské spokojeni s věčnými opravami komunikací a žalostným stavem chodníků.
E15: Češi chápou různé segmenty luxusu odlišně. Zrovna drahé hodinky hodně lidí chápe jako výraz snobismu.
Jenže hodinky nejsou jen šperk, ale také investice. Když si koupíte nové drahé auto a projedete s ním branou, tak vám jeho cena hned klesne o třetinu. Kdežto kvalitní hodinky na ceně neztrácejí. Naopak, cena výjimečných kousků jako sběratelských předmětů časem roste. Náš národ je až příliš ovlivněn německou náturou.
Nejraději investujeme takříkajíc do gruntu, do stavení, následně do auta, pak dlouho nic. Potom možná přijde na řadu umění a nakonec až hodinky. V západní části Evropy je to naopak. Auto je chápáno jako spotřební zboží a hodinky a šperky jsou něčím víc. Je to vizitka každého člověka a vyjádření jeho vztahu k umění. Když si koupíte domů obraz, tak nejen proto, že se s ním chcete kochat, ale dává vám také pocit, že jste něčeho dosáhli a něčemu se přiblížili.
E15: Na Západě jsou hodináři jedním z nejsilnějších inzerentů v tiskových médiích. To u nás také ještě neplatí.
To je pravda. Souvisí to i s tím, že v Česku zatím chybí takové celebrity, které hodinky dokážou prezentovat, jak je to obvyklé na Západě. Proto jsem si na otevření obchodu Rolex pozvala Karla Gotta. On je sbírá, má jich asi třináct, a co je hlavní – rozumí jim. Ještě že ho máme. Musím říci, že jeho přítomnost u mnoha lidí zapůsobila. Jinak bohužel o žádném jiném důstojném Čechovi, který by se s kvalitními hodinkami prezentoval, nevím.
E15: Jak důležití jsou pro vás turisté, zahraniční klientela?
Já vždycky říkám: Zaplať pánbůh za Karla IV. Ten nám po sobě zanechal největší bohatství. Díky němu to v Praze funguje a těší se ve světě takovému jménu. To nám také velmi pomohlo při vyjednávání se zástupci hodinářských značek. Byli si totiž dobře vědomi toho, jak moc je Praha krásná. O to více jsme je překvapili, když zjistili, že tři čtvrtiny klientů v Carollinu tvoří Češi. Byli nadšení.
Tuzemská klientela představuje stabilitu, turisté podléhají výkyvům a třeba takové 11. září vám udělá na dlouhou dobu utrum. Módu sice kupují v Pařížské hlavně turisté, nejvíce Číňané a Rusové, ale u hodinek a šperků je už vidět, že osvěta mezi Čechy přece jen trošku funguje. Jsou sice konzervativnější, nepotrpí si na výrazné modely jako cizinci, ale musíme si je hýčkat. Pařížská ulice je takové akvárium, je to úplně jiný prostor než zbytek Prahy. Tím, že sem chodí Češi zvyklí cestovat a dbát na svůj zevnějšek a vidí, že je tu čím dál více dobrých značek, tak tady stále více nakupují.
E15: Proč si Číňané kupují švýcarské hodinky v Praze?
Oni je doma neseženou. Výrobci hodinek záměrně limitují dodávky na asijské trhy, aby po nich vytvořili hlad. Tamní zákazníci si pro ně pak musí dojet do Evropy.
E15: V Pařížské začíná být pěkně těsno. Zdeněk Bakala tu letos kupuje síť obchodů a vím, že měl zálusk i na některé vaše hodinářské značky. Další dům si tu má koupit skupina PPF. Miliardáři vidí, že Pařížská navzdory ekonomické krizi generuje zisk. Jak nástup velkých hráčů vnímáte vy?
Od našich partnerů ve Švýcarsku máme informace, že byly snahy ze strany naší konkurence nám zastoupení některých značek vzít. Jenže v hodinářské branži to takto jednoduše nefunguje. Tady není důležité jen to, kolik máte peněz. Vše je založené na dlouhodobě budované důvěře. Firmy jako Patek Philippe dbají na to, aby se jejich značky vyvíjely dlouhodobě, jsou zvyklé dívat se na věc v horizontu generací. Proto je pro ně důležité, že jsme rodinná firma, že pro nás není krátkodobý zisk na prvním místě.
E15: Jaké výhody má strategie rodinné firmy?
Někteří lidé u nás pracují už patnáct let. A to je pro mne možná to nejdůležitější ze všeho. Začínali se mnou, když jsme ještě skoro nic neměli. Každý rok jsem jim opakovala, že teď ještě musíme investovat, ale že až na tom budeme lépe, tak jim to vrátíme. A v posledních letech ty sliby mohu plnit. Naši zaměstnanci neměli třeba takové platy jako konkurence v Pařížské, ale myslím, že cítili, že pro ně práce znamená něco více. Díky našemu přístupu nemáme prakticky žádnou fluktuaci. Najít kvalitního prodavače totiž není jen tak.
E15: Říká se, že ekonomická krize nezasahuje segment luxusního zboží, že bohatí mají peníze pořád. Je to pravda?
Ano. Recesi v dobrém zdraví přečkaly značky s historickým odkazem a silnou identitou. Naše společnost sice pocítila s vypuknutím krize odliv zákazníků, oproti tomu se ale výrazně zvýšila poptávka po zboží v těch nejvyšších cenových relacích. A letos jsme v prvním pololetí zaznamenali dvouciferný nárůst tržeb. Majetní lidé pochopili, že v době krize je záhodno investovat peníze do něčeho kvalitního a s dlouhodobou životností.
E15: Co jsou dnes největší módní prohřešky movitých Čechů?
Kdybyste se mě zeptal před pěti lety, slyšel byste jen kritiku. S tím, jak se u nás začala rozšiřovat nabídka luxusních značek, tak klientky nevěděly, kam dříve zajít a co si koupit. Až postupem času nalezly svůj styl a zůstaly mu věrné. Pořád ale často zůstává neschopnost kombinovat šaty s botami, kabelkou a šperky. A také bohužel platí, že ty, které si kvůli své figuře nebo věku daný model dovolit nemohou, jej s chutí prezentují, a ty, co na to mají, jsou za šedé myšky.
E15: Co si myslíte o podnikatelském klimatu v Česku?
Určitě bych současné vládě vytkla malou podporu podnikatelů a neustále se měnící systém daní a účetních směrnic, které komplikují rozvoj našich firem. Firmy odkládají investice a jejich úspory rostou, neboť nevědí, jak situace bude pokračovat. Peníze musí být v oběhu.
E15: A jaký je váš názor na vývoj světové ekonomiky?
Máme za sebou pět let krize, ale světlo na konci tunelu je vidět. Čeká nás ovšem ještě několik let pokud ne stagnace, tak nízkého růstu. Důležité je nastartovat spotřebu domácností, která v Česku klesá. Lidé se nesmí bát utrácet a musí cítit, že je ekonomika zdravá, jenže ta bude zdravá, jen když bude spotřeba růst. Je to začarovaný kruh. Velmi důležitá je role médií. Ta musí filtrovat zprávy a nesmí lidi tak děsit.
Tamara Kotvalová (49)
Narodila se ve Varšavě do rodiny diplomata a vysokoškolské učitelky slovenského původu. V Praze studovala pedagogiku a pak odešla pracovat do Tater do dětského léčebného ústavu a jako ředitelka mateřské školy. V devadesátých letech rozjela na Slovensku svůj první vlastní byznys v kosmetice. V roce 1996 založila v Praze se svým tehdejším manželem společnost Carollinum. Vedle toho je spolumajitelkou firmy Servind zaměřené na autoopravárenské laky; firma má zhruba stovku zaměstnanců a půlmiliardový obrat. Má tři děti. V současné době žije s podnikatelem Romanem Hajabáčem.
Čtěte také:
Středočech Petr Bendl se vrací z „pápáklubu“
Co takhle snídaně u Tiffanyho? Legendární značka přichází do Prahy
Pavlína Fechterová: Cesta do Pařížské
Autor je šéfredaktorem magazínu Zen
