Tambor

25. 5. 2020

Manželská etuda ve Dvoře Králové Údiv. Na to jediné se návštěvník zmůže, když Jan Pavlík otevře dveře do ležáckého sklepa. V chladné místnosti se vyjímá špičková nerezová technika včetně velkých 75hektolitrových tanků položených ve dvou řadách na sobě. Za takové zázemí by se nemusela stydět ani řada mnohem větších pivovarů. „Ročně uvaříme zhruba šest tisíc hektolitrů,“ počítá Pavlík a rychle dodá, že maximální kapacita podniku Tambor je ještě o něco větší.

Během rychlé exkurze nás bere i na lahvárnu s robotem. Mimochodem tohle je další věc, jíž královédvorský podnik nad ostatními minipivovary vyčnívá.

„Pořád prodáváme víc piva v sudech, ale i proto, že jedeme tu klasiku (výčepní piva a ležáky - pozn. red.), máme láhvovací linku,“ pokračuje Pavlík.

V Tamboru dělá od roku 2012, po několika měsících sem přišla i jeho manželka Eva. Oba dřív pracovali mnoho kilometrů dál po proudu řeky - ve Zlatopramenu v Ústí nad Labem. Poté, co se tradiční značka dostala do majetku skupiny Heineken ČR, změnili pracoviště.

Dnes oba úřadují ve velíně, odkud mají rozhled po celé technologii, nejvíc se tu vyjímá měděná varna, která původně sloužila v kácovském pivovaru. „Je to hodně o toleranci,“ odpovídá Pavlíková na dotaz, jaké je to trávit se svým manželem čtyřiadvacet hodin denně. „V nejhorším si já můžu odejít do laborky a on zase do sklepa,“ směje se.

Královédvorský pivovar Tambor vaří od konce února 2009, kdy ve městě obnovil bohatou pivovarskou tradici.

Nejdřív jsme ochutnali polotmavý ležák J. Jakoubek, pojmenovaný po zakladateli českého šansonu. Pivo jantarové barvy má v sobě 4,5 procenta alkoholu, působí těžším dojmem s dobrým řízem a bez výrazné hořkosti, pitelnost je dobrá.

Dostali jsme se i k (velice) světlému ležáku Tambor 12° nabitému pěti procenty alkoholu. I on má citelný říz doplněný však znatelnou hořkostí, což s jeho lehkostí podporuje celkově dobrý zážitek. •